V stredu večer som sa konečne po celom naháňačkovom dni posadil doma k večeri, keď tu zrazu zazvonil zvonček. Vo dverách stál kamarát šibrinkujúc mi pred nosom malým príveskom. Všimol si moje plné ústa a už sa pozval dnu:
-- Dobrou chuť, nebudu dlouho zdržovat, pak valím domů namontovat blatníky na kolo. Jen mi, prosím Tě, hoď na usb-čko fotky z mých narozenin a z vodáku.
Prehltol som posledné sústo a pustil sa do triedenia a kopírovania fotiek z našich akcií. Pritom som si všimol, že kamarát má na sebe zimný cyklistický dres, presne taký, ako som si aj ja pred pár týždňami kúpil. Doteraz bolo relatívne teplo, takže som nemal príležitosť vyskúšať ten svoj v teréne.
-- Ako si spokojný s tým dresom?
Mávol rukou. Mali ich vtedy vo výpredaji a za pár eur nemôže človek očakávať nič preborné.
-- Jó, celkem to ujde. Akorát v kalhotách je nějaký divný igelit, pak se v tom potí nohy.
To je nepríjemné. Ja ešte aj pri desiatich stupňoch nad nulou jazdím radšej v kraťasoch. On však denne najazdí do práce niekoľko kilometrov lesom, takže dobré oblečenie je základom úspechu.
Fotky sa prekopírovali, kamarát sa poďakoval a rozlúčil. Doma ho čakalo ešte namontovať blatníky na bicykel, aby v tomto mokrom počasí nevyzeral ako tatínek z Obecní školy. Mňa čakala len kôpka špinavého riadu. Na druhý deň ráno sa mi však znovu ozval. Vycítil som zmes nadšenia a rozrušenia:
-- Čau, Miro. Včera se mi stala strašná věc. Ani si nedokážeš představit, jak se může namontování blatníku zkomplikovat.
Tak to sa naozaj muselo niečo stať. Málokedy takto líčil svoje zážitky z údržby bicykla. Pokiaľ to robil v dome v pivnici, tak ho tam maximálne mohla prekvapiť jedna jeho suseda, ktorá cez tri múry počuje aj špendlík padnúť.
-- Začal jsem montovat blatníky a furt tam něco smrdělo jak sviňa, ale hrozně.
Vtedy som si spomenul na preslov iného kamaráta, ktorý po návšteve jednej zoologickej záhrady vyhlásil, že tam videl bizóna veľkého ako sviňa. Takého veľkého bizóna beriem zásadne s rezervou, ale takto popisovaný smrad už musel predstavovať niečo veľmi vážne.
-- Hledal jsem, jestli ve sklepě není zdechlá myš nebo tak, a co jsem nezjistil. Někde cestou, na kole bez blatníku a s drsnýma pneumatikama, jsem aspoň v třicetikilometrové rychlosti prolítl rozmočeným čerstvým psím hovnem. Dovedeš si představit, jak to kolo vypadalo. A já taky.
Mimovoľne vyprsknutý kúsok jablka som rukávom opatrne zotrel zo stola a predstavoval si čerstvnú kamuflážnu pokrývku na oblečení a bicykli.
--Úplně celé kolo bylo zachvístané od hoven, nejvíc ta trubka pod sedátkem. Boha, jak jsem za ni to kolo nesl do sklepa, zasral jsem si od toho aj rukavice. Pláště taky zasrané, bo to v tom hrubém vzorku dobře drželo. A teď tam dávej blatníky. Na jakýkoliv šroubek sem sáhl, ten byl od hoven ... málem jsem se poříhal.
Tu končí každá sranda. Snažil som sa tváriť vážne a spoluúčastne, no moje odmlčanie bolo spôsobené skôr tým, že som sa pod stolom drhol zabehnutým kúskom jablka. Nešťastník neprestával líčiť ďalej:
-- Chtěl jsem pak nechat celou noc stát kolo na dvorku na dešti, alenepršelo. Ještě, že tam máme tu hadicu na kropení trávy, tak jsem hotrochu ostříkal, ale po tmě též hovno vidíš, tak jsem ještě stejněráno musel oškrabovat. Kdyby to hovno aspoň tak nesmrdělo, by mězajímalo, co ti blbí psi žerou.
Bicykel, na ktorom každý deň jazdí do práce a s ktorým absolvoval niekoľko zaujímavých cyklotúr bol teda dokonale označkovaný. Ale čo oblečenie?
-- Boty byly v pohodě. A oblečení ... jak jsem šel pak už domů, tak jsemse modlil, ať je čisté, ale nejhorší představy se naplnily. Vypadaljsem jak tatínek z Obecné školy, hovno jsem měl rozstříkane přes celézáda. Sem se málem podruhé poříhal. Ted už ty blatníky nikdy nesundám.
Aspoň o dôvod viac sa raz za čas poriadne poumývať. Spomenul som si, ako som vlani počas splavovania Vltavy pozoroval oblohu z kanoe. Vtedy som to od nejakého vtáka schytal priamo do oka. Okamžite som vtedy ponoril tvár do rieky a všetci sa na tom len smiali. Keď som ho teraz v rozhovore spomenul, dostalo sa mi len nasledovnej reakcie:
-- Ptačí hovno je ok, to je malé a nesmrdí.
