Jednoduché verše, námety akoby z českých pesničiek oslovia aj čitateľov, ktorí po poézii inak nesiahajú. Nestarnúce básničky o láske, diaľkach, mladosti a jari chytia a už nepustia.
Taký trochu český Prévert je ten Seifert, myslím si:
Ve kterém slovníku a na které stránce
našel bych něžná slova lásky,
neboť nejsem básníkem a nastala noc
uprostřed světel stříbrné křižovatky.
A veľmi ľudský a jednoduchý, nehrá sa na nedosiahnuteľného intelektuála:
Podejte mi tu kytici sňehových rúží.
To už je jaro na severní točně?
Ach ne, to jen andělé ze sněhu křídla mají
a člověk si myslí: Proč ne?
A celkom vtipný aforista:
Vzpomeňte moudrých filozofú:
život není nic než okamžik.
A přece, když čekávali jsme na své milenky,
byla to věčnost!
O Seifertovi sa nedá veľa písať, treba ho čítať. A preto tento blog rýchlo skončím a pridám pár tipov na čítanie:
http://basne.falconis.cz/seifert-pisen-o-lasce.php
http://poeme.blog.cz/0908/jaroslav-seifert-mamincino-zrcatko
http://basnicky-a-pisnicky.blog.cz/1005/mesicna-noc-jaroslav-seifert
http://sischa.blog.cz/0702/rozhovor-se-smrti
http://1alo.misto.cz/_MAIL_/seifert1.html
Ak sa vám chce, urobte to ako ja: pohár vína, oheň v krbe a Seifert na internte. Alebo si knižku Svatební cesta rovno kúpte, sú v nej krásne, poetické ilustrácie od Heleny Konstantinovej.
