To málo z pomocných vied historických, čo som absolvoval, ma naučilo mnohému. Pozerať sa na históriu, vnímať ju inak ako politicky. Vďaka pomocným historickým vedám mám históriu ešte radšej. Jednou z nich je aj chronológia.
Meranie času sa rozvíjalo s od nepamäti. Inak merali čas Egypťania, inak Rimania s Cézarom. Inak Slovania, inak Rusi so svojim sedem dňovým pracovným týždňom. Zamerajme sa na iné obdobie. Na obdobie, keď sa ľudia medzi sebou začali zdraviť „občania" a keď to vo Francúzsku politicky škrípalo. Predstavme si kalendár francúzskej revolúcie!
Počas 18. storočia vo Francúzsku rástol štátny dlh, vládla všeobecná nespokojnosť a Ľudovít XVI. bol ešte kráľom feudálnych prežitkov. Okrem toho Francúzi aktívne bojovali v Spojených štátoch za nezávislosť.
Preto sa vo Francúzsku udiala zmena. Zmenil sa však aj kalendár, lebo ako píše Friedrich, liberáli mali vášnivý odpor k akýmkoľvek starým poriadkom.
„Vášnivý odpor k starým řádům, jímž byla francouzská revoluce ovládaná, projevil se také v zamítnutí gregoriánského kalendáře." (Friedrich, 1997, s. 105)
Marie Bláhová vo svojej obsiahlej monografii „Historická chronologie" píše, „Během 18. století kalendář přestával být výlučne cirkevní záležitostí. Rozvoj přírodných věd a techniky umožňoval stále přesnější měření a pozorování, která byla užitečná i pro výpočty kalendáře a otázky konstrukce kalendáře stále více sledovala odborná veřejnost i vzdělaní laikové." (Bláhová, 2001, s. 131)
V septembri roku 1792[1] (noc medzi 21. a 22. dňom v mesiaci) bola vyhlásená Francúzska republika. Ešte predtým však starý kersťanský kalendár prestal používať. Už 2. januára toho roku „nařídilo Zákonodárné shromáždění, že všecky veřejné písemnosti mají býti datovány „léty Svobody" (ére de la Liberté), a to tak, že rok 1792 byl počítan za IV. rok Svobody." (Friedrich, 1997, s. 105)
Ďalšia zmena nastala 10. augusta. „Od 10. srpna téhož roku bylo datování rozšířeno ještě o léta Rovnosti." (Bláhová, 2001, s. 132)
Rok po zajatí kráľa navrhol „Národný konvent" komisiu pre tvorbu nového kalendára. Šlo o poslancov, hvezdárov: Alexandre Guy Pilgré, Joseph Jerome Lalande a matematikov: Joseph Louis Lagrange, Gaspar Monge a Gilbert Romme.
5. októbra bol kalendár verejne vyhlásený. Za prvý deň Republiky označili 22. 9. 1792. Takisto to bol aj deň jesennej rovnodennosti. „Druhý rok podle toho kalendáře začal se 22. září 1793. Dále měl se každý rok začinati o půl noci toho dne kterého nastala pravá podzimní rovnodennost podle pařížského poledníku." (Friedrich, 1997, s. 105)
Rok mal 12 mesiacov. Mená mesiacov vytvoril Jacques-Louis David a Fabre d'Églantine. „Inspiraci pro názvy měsíců bylo počasí v určitém ročním období a zemědělský cyklus." (Bláhová, 2001, s. 133-134)
1. Vendémiaire (mesiac vinobrania), trval príbližne od 22. 9. - 21. 10.
2. Brumaire (mesiac hmly), trval približnne od 22. 10. - 20. 11.
3. Frimaire (mesiac inovate), trval približne od 21. 11. - 20. 12.
4. Nivôse (mesiac snehu), trval približne od 21. 12. - 19. 1.
5. Pluviôse (mesiac dažďa), trval približne od 20. 1. - 18. 2.
6. Ventôse (mesiac vetra), trval približne od 19. 2. - 20. 3.
7. Germinal (mesiac klíčenia), trval približne od 21. 3. - 19. 4.
8. Floréal (mesiac kvetov), trval približne od 20. 4. - 19. 5.
9. Prairial (mesiac lúk), trval približne od 20. 5. - 18. 6.
10. Messidor (mesiac žatvy), trval približne od 19. 6. - 18. 7.
11. Thermidor (mesiac horúčav), trval približne od 19. 7. - 17. 8.
12. Fructidor (mesiac plodov), trval približne od 18. 8. - 16. 9.[2]
„Měsíce měly po 30 dnech. K nim bylo přidáváno v obyčejných letech 5 dní doplňkových, nazvaných prvotně sansculottides, později prostě jours complémentaries. Kalendářní rok se vyrovnával s délkou tropického roku občasným přidáváním přestupného dne, který se nazýval jour de la Révolution." (Friedrich, 1994, s. 106)
História kalendára sa mení v roku 1801. V tom čase uzavrel Napoleon konkordát s pápežskou stolicou, bolo dovolené oslavovať Veľkú noc a Vianoce. V roku 1806 11. Nivôse bol kalendár nahradený opäť gregoriánskym kalendárom.
A tak končí kalendár slávnej francúzskej revolúcie.
Zdroje:
BLÁHOVÁ, M. 2001. Historická chronologie. Praha : Libri, 2001. 948 s. ISBN 80-7277-024-1.
FRIEDRICH, G. 1997. Rukověť křesťanské chronologie. Praha : Paseka, 1997. 339 s. ISBN 80-7185-118-3.
http://www.histoire-image.org/site/etude_comp/etude_comp_detail.php?analyse_id=285&periode=a1789&from=rech_chrono> [cit. 2010-09-27]
<http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/95/Declaration_des_Droits_de_l'Homme_et_du_Citoyen_de_1793.jpg> [cit. 2010-09-27]
<http://vfr.rohir.net/foto/cas.htm> [cit. 2010-09-27]
Zdroj obrázkov:
<http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/95/Declaration_des_Droits_de_l'Homme_et_du_Citoyen_de_1793.jpg>[cit. 2010-09-27]
<http://i.pravda.sk/09/061/skcl/P122ba55e_Napoleon.jpg> [cit. 2010-09-27]
[1] Friedrich uvádza 22.9.1792, Bláhová uvádza 21.9.1792
[2] Tabuľka je spracovaná podľa Gustava Friedricha a Marie Bláhovej. Približné trvanie je informatívne, aby sme si vedeli kalendár predstaviť lepšie.
