Návštěva i absolvování záhadného gymnázia je pro mě další výzvou, ale ne a ne se odhodlat. Je září, ze strachu a obav oddaluji již slíbenou docházku. Stále se ocitám v nejistotě, zda jít odvážnou cestou, anebo se na to rovnou, s prominutím, vykašlat.
Čas proniká babím létem, až se dostávám do období podzimních a zimních dešťů. Jednou se odhodlám jít do záhadné školy, nemohu však najít tu ideální místnost a třídu, od níž bych se odrazil ze své apatie a rezignovanosti.
Zjišťuji, že mám aktuálně před sebou buď laboratorní cvičení z fyziky, anebo chemie. Vstupuji do dveří, kde probíhá laboratorní cvičení z chemie. Ve třídě nádherné a milé dívky, až lituji, že jsem školu nenavštěvoval ihned od prvního září.
Něco je na tom divného, když laboratorní práce připomíná jakýsi podpůrný dialog. Všichni vyplňují dnešní protokol. Když si někdo neví rady, tak paní profesorka Sucháčková radí odborně a empaticky. Všude přátelská atmosféra. Proč jsem tohle gymnázium nenavštěvoval dřív? Bál jsem se totiž svých chyb a omylů!
Venku střídavý sníh a déšť, a já lítám jako ti ptáci v korunách stromů, zároveň hledím do oken gymnázia, které lépe a mnohem zodpovědněji připravuje zdejší studující na budoucí vysokoškolské studium a následnou kariéru než kdysi dávno – ani nepamatuji.
Václav Kovalčík, Zlín
