Slovo

Tedy přišla jsem na to už dříve, jsem totiž "špitální" člověk. Ležím si tu na pokoji a přemýšlím. V nemocnici se potkáte s ruznými lidmi a každý má jinou povahu. Nikdo není rád v nemocnici, tedy nikdo normální. A většina z nás má z nemocnice strach. A právě milé slovo dokáže potěšit, uklidnit a rozradostnit. Zavřou Vás tu na pokoj a nechají Vás čekat. Čekat na to, co s Vámi bude. A Vy se topíte v myšlenkách. Dnešní zdravotnictví už je sice v komunikaci s pacientem na lepší úrovni, ale stále je dost co zlepšovat. Většina lidí chce vědět, co se s nimi bude dít. Na jaké vyšetření půjdou, prostě co s nimi budou v nemocnici dělat. A bohužel to tak dost často není. A člověk se trápí a bojí. A ne každý je jako já, že si o informace říká a když mu nejsou dostatečně podány, udělá rozruh. Taky ne každý rozumí lékařským výrazům, které si u vizity mezi sebou lékaři špitají. Nejsem výzvědná služba, ale většinou poslouchám i co si povídají o ostatních, abych jim to pak mohla přetlumočit do té naší normální řeči, když už oni to neudělají. Jenže já nejsem všude, že? Ovšem nechci schazovat všechny lékaře!!! Najdou se i vyjímky. A právě takovou super vyjímku znám. Nebudu toho lékaře jmenovat. Ale jeho SLOVO mě dnes tak mile pohladilo po duši. Ví, že v noci často nespím a shodou okolností jsem zrovna na pokoji sama. Bylo 22 hod. a on přišel (ne poprvé) a sedl si ke mě a mluvili jsme. Za ty 4 týdny se můj zdravotní stav nikam neposunul, ba se i částečně zhoršil. A přiznám se, moje psychika je dosti narušena. A on si příjde a promluví si se mnou jako člověk s člověkem. Byl tu u mě hodinu a půl a po rozhovoru s ním mám zase sílu bojovat. Ne že bych jí neměla. Měla, hlavně díky rodině a přátelům. Ale teď mám sílu bojovat dál i s doktory, ne jen sama se sebou. Zažila jsem spoustu lékařů, kteří se sice snažili, ale vždy se chovali nadřazeně a člověk z toho měl pocit neupřímnosti a tudíž mu to nic nepřineslo. Také jsem zažila nespočet spolupacientů, kteří kvůli neinformovanosti, nadřazenosti, neupřímnosti a celkově kvůli špatnému přístupu vůči nim, byli v naprosté depresi, kdy zažívali pocit bezmoci, zklamání a strachu a potom se samozřejmě hůře zotavovali, protože je známo, že když je člověk v psychické pohodě, lépe se léčí. A přitom stačí tak málo, aby se tak necítili. Stačí být prostě upřímný, čestný a hlavně lidský. Prostě být člověkem a mluvit, mluvit a mluvit. Pokud s pacientem mluvíte, je klidný. A je známo, že klid (a to hlavně v duši) léčí!!!! A právě proto je důležité slovo. Nedokáže vyléčit, ale v některých případech pomáhá žít!!!