ako pred, počas a po októbrovom budapeštianskom maratóne 2015, ktorého sme sa s kamarátmi zúčastnili.
Ubytovanie sme mali v tomto príjemnom štýlovom hosteli neďaleko Námestia hrdinov, teda neďaleko štartu maratónu.
Budapešť medzi veľkými mestami, ktoré som zatiaľ mal možnosť, alebo to šťastie vidieť, osobne radím do skupiny "A", v ktorej sa nachádza Rím, Praha a Edinburg. Je v nej možné zažiť Paríž aj Prahu, teda aj výstavné bulváre, aj zákutia a miesta, kde akoby zastal čas. Do ďalších skupín radím:
B) Paríž (na rozdiel od vyššie uvedených miest mi pripadá trochu jednotvárna, nespočetné ulice a domy v centre mesta akoby cez kopirák, menej zaujímavých zákutí, zbúrané stredoveké jadro...),
C) Lyon, Lisabon, Krakov, Viedeň, Madrid, Chicago, Kodaň, Stockholm, Neapol,
D) Brusel, Bratislava, Mníchov,
E) Varšava, Odesa, Haag, Brno, Kolín nad Rýnom, Drážďany, Sofia, Belehrad, Solún, Tunis,
F) Antalya, Colombo, Káhira...
Možno som na nejaké zabudol. V každom prípade, ak vedenie mesta Budapešť sa k svojim mnohým historickým pamiatkam bude správať tak macošsky ako sa správa, o čom bude aj článok, svoje čaro do veľkej miery stratí.
Kto potulky zákutiami Budapešti ešte neabsolvoval, a chce zažiť ešte ako tak autentickú starú Budapešť, mal by sa poponáhľať, lebo v tomto starom meste sa búra ostošesť a namiesto rekonštrukcie starých, ešte perspektívnych a inak krásnych domov, sa na ich miestach stavajú opachy hodiace sa maximálne tak na panelové sídliská.
Andrássy utca:
Nám. hrdinov, pohľad do Andrássyho ulice, alebo lepšie povedané - avenue. Táto má 4 sekcie, začínajúc vilovými domami s predzáhradami.
Andrássy utca je najviac známy budapeštiansky bulvár, ktorý bol vystavaný pre uhorskú aristokraciu. Má 2,5 km a tvorí pomyselnú hranicu medzi mestskými časťami Terézváros (Terezinino mesto) a Lipótváros. Spolu s Budínskym hradom je súčasťou Svetového dedičstva UNESCO.
Bulvár bol vybudovaný podľa vzoru Champs Élysées a namiesto električkovej trate tu architekti a predstavení mesta uprednostnili vybudovanie metra. Po londýnskom metre najstaršie v Európe, ak sa nemýlim.
Budapešť, podobne ako Praha (určite sa nájdu aj iné takéto mestá) je fascinujúca aj tým, že každá ulica je iná, každá má svoju uličnú čiaru (na rozdiel od komunistických chaotických sídliskových ulíc), každý dom je iný, a krásny, dýchajúc históriou, vysokým umením staviteľov prejavujúceho sa aj v detailoch, žiadne narýchlo zbúchané panely. Veľká koncentrácia takýchto ulíc na jednom mieste, alebo v jednom meste privádza do nemého úžasu.
Bulvár je plný neorenesančných a neobarokových palácov, ktoré sa začali stavať v r. 1872, a dokončené boli o 13 rokov neskôr.
Nám. Oktogon na Andrássyho ulici; zhruba stred bulváru. Pohľad do ulice Erszébet Körut (Körut znamená niečo ako bulvár). Teda Alžbetin bulvár.
Pohľad opačným smerom - Teréz Körut.
Nám. Ferenca Listza na Andrássyho ulici. Je rodiskom tohto svetoznámeho hudobného skladateľa.
Terézváros (štvrť severozápadne od Andrássy ut.):
Všimnite si tie diery na budove. To sú pozostatky streľby z povstania z r. 1956.
"V Budapešti vás asi mnohdy ohromí, co všechno ještě v Budapešti není zrekonstruováno, resp. jak krásné a cenné stavby stojí nedaleko pekelně ošklivých barabizen. Jednou ne moc příjemnou budapešťskou specialitou jsou nezrekonstruované domy, ba přímo chatrče na spadnutí s opadanou omítkou, špinavé, s napůl utrhlými balkony podepřenými trámy. Je zajímavé, že to najdete snad všude. Kocháte se operou, zajdete sto metrů za ni a nestačíte se divit. Jdete vilovou diplomatickou čtvrtí plné opravdu nádherných staveb a jen co ji opustíte, už je tu nějaká zřícenina. A mohl bych jmenovat spoustu dalších oblastí. Vůbec mám takový dost intenzívní dojem, že v Budapešti se buď staví úplně nové domy na místě starých, které byly zbourány, nebo na dosud nezastavěných plochách, ale daleko méně se rekonstruuje. Proto asi ty kontrasty, které někdy člověku s necvičeným zrakem přímo trhají srdce. Komunisté se prostě v Budapešti vyřádili." http://prokop.blog.idnes.cz/c/49634/Budapest-Pariz-Vychodu-Ano-i-ne.html
Erzsébethváros (štvrť juhovýchodne od Andrássy ut.):
Všimnite si ten žltý kostolík nižšie:
Človek miestami nevie, či má smútiť za starými štýlovými, často krát zbytočne zbúranými domami, alebo si to nevšímať a radšej sa kochať inými; mnohými ešte stojacími.
Lipótváros - Downtown Budapest:
Neoklasicistická bazilika Sv. Štefana.
A je tu Budín a nábrežie Vizivárosa:
Belváros:
Palotanegyed (Palácová štvrť):
Erzsébetváros (opäť, ale z opačnej strany):
Na skok do bývalej židovskej štvrte:
Židovská štvrť patrí k najcennejším a l najviac autentickým celkom maďarskej metropoly v ktorej dominujú historické domy secesie a hlavne klasicizmu plné tajomných labyrintov a priechodov.
"Čtvrť měla vynikající předpoklady stát se živoucím židovským světem uprostřed velkoměsta země s největší židovskou populací ve střední Evropě. Bohužel místo snahy o šetrné opravy chátrajících domů a o zachování původní atmosféry se v Budapešti děje pravý opak.
Pokusy o proměnu této městské části začaly ještě v době komunismu. Práce na rekonstrukci zchátralých budov byly zahájeny v 80. letech minulého století - a současně se už tehdy začalo s bouráním cenných domů a jejich nahrazením nekvalitními moderními stavbami, jejichž rozměr a podoba naprosto nezapadají do originálního koloritu zdejší čtvrti. Stavební práce pokračovaly i v letech devadesátých a nabraly na obrátkách po roce 2002.
Byl vypracován plán, který má za cíl bourat staré domy a stavět nové moderní budovy, které svým charakterem i výškou lokalitu ničí. Radnice dotknutých městkých obvodů se nezastavily ani před faktem, že roku 2002 se židovská čtvrť dostala do nárazníkové zóny Andrássyho třídy, která byla prohlášena za součást budapešťského světového kulturního dědictví. V letech 2002 až 2006 radnice sedmého obvodu prodala soukromým investorům 47 nemovitostí (a většinou na tyto domy rovnou také vydala povolení k demolici). Tehdy došlo ke zbourání několika cenných domů - byly to budovy z přelomu století, v nichž se nacházely továrny a dílny, domy propojené průchody a dvory, kde původně žili židovští řemeslníci a obchodníci. Místo nich byly postaveny moderní nekvalitní budovy, které se do těchto míst naprosto nehodí.
Na jaře 2004 se proti nesmyslnému ničení čtvrti ozvali místní obyvatelé: vzniklo občanské hnutí Óvás! Sdružení pro zachování kulturního a architektonického dědictví Budapešti a na základě jeho aktivit nařídil památkový úřad pro starou židovskou čtvrť v Pešti památkovou ochranu; o rok později bylo za památkově chráněné prohlášeno jednapadesát budov včetně domů, které měly být podle dřívějších plánů strženy. Nicméně neprosadil se systematický plán, jak ničení čtvrti zastavit, mnoho budov, které by si podle názoru Óvásu památkovou ochranu zasloužily, ji dosud nemá. Investoři se také uchylují k taktice, jakou známe z Prahy: zachovají jen fasádu domu, interiér přebudují a promění v bezpohlavní krabici." http://www2.holocaust.cz/cz/resources/ros_chodes/2008/02/zidovska_budapest
Búra sa ďalej! "Židovská čtvrť je opravdu ohrožena. Bez ohledu na památkovou ochranu se dál bourá a staví. Hlavní slovo mají městští radní, investoři a developerské společnosti, v jejichž zájmu je strhnout staré neekonomické domy a stavět nadměrné budovy s mnoha čtverečnými metry k pronájmu. V některých částech židovské čtvrti chybí už téměř čtyřicet procent klasicistních, historizujících a secesních domů, nahrazuje je bytová zástavba. Řada ulic se změnila k nepoznání, přičemž žádný z odpovědných úřadů, včetně památkářů, neshledává na situaci nic zvláštního. Zejména postoj památkářů je neuvěřitelný.
Od podzimu roku 2007 se začalo s bouráním v bezprostředním okolí synagogy na ulici Dohány. Byly strženy domy z let 1890 a 1866 a místo nich mají stát bytové bloky, na které již bylo vydáno stavební povolení. Podle vizualizací plánovaných domů zastíní synagogu se dvěma věžičkami, postavenou v maurském stylu, masivní osmiposchoďový objekt, který bude stát ve dvoře domu proti synagoze. K témuž domu (z roku 1844) se podle plánu mají přistavět další tři patra. Nepomáhají protestní petice a demonstrace ani články publikované v místním i zahraničním tisku. Podle posledních zpráv se například v době uzávěrky tohoto čísla koná veřejné slyšení ohledně výstavby v ulici Nagydiofa číslo 8. Místo starého dvouposchoďového domu tu má vzniknout sedmipatrový obytný dům, a to s posvěcením vedení městské části.
Je smutným, ale zatím zdánlivě nezvratitelným faktem, že jedinečný historický a architektonický celek, který přežil 200 let včetně období nacistického teroru a komunismu, může během několika let zmizet ze světa."
Erzsébetváros - štvrť susediaca so židovskou štvrťou:
Józsefváros:
Špeciálna maratónska príloha:
Generálkou na Budapeštainsky maratón, ako vrchol mojej bežeckej sezóny, bol ultramaratón Trangoška. Bližšie tu: https://marcelburkert.blog.idnes.cz/blog.aspx?c=467609
"Nasadneme do tankoch a zrovnáme Budapešť so zemou!!!...", povedal svojho času Ján Slota, člen koaličnej rady prvej Ficovej vlády, v "mierne" podnapitom stave. My sme síce Budapešť so zemou nezrovnali, ale pekne sme si po nej v rámci Budapeštianskeho maratónu 2015 zabehali.
Obsadil som dokonca krásne 3. miesto... - z našej trojčlennej výpravy:-). Jednoducho mi nesadla trať..., a tak mi v závere a v záverečnom špurte už nezostali sily, aby som s najlepšími udržal krok... :-)
Očakávania ráno pred maratónom boli takéto:
čas pod 4 hodiny – pravdepodobnosť 60%,
Osobák, teda čas lepší ako 3:47:49 – 40%,
čas pod 3:40 – 30%. Zvlášť keď:
- mal som natrénované viac ako na Regensburg (máj 2015), kde som zabehol čas 3:51,
- počasie bolo ideálne: 8 – 12°C a len mierny vietor,
- mesiac pred maratónom som bol skoro úplný abstinent, a týždeň pred som si ako pivár nedoprial ani len desiatku!... Vraj to výkonu škodí, tak som si dal poradiť,
Na štarte som sa rozhodoval či sa vydám s vodičmi na čas 3:45, alebo 3:30. Ďalší vodiči boli už iba na čas 4:00 a vyššie. Rozhodol som sa pre 3:30; kým mi to bude príjemné. Určite to bola chyba, vytvárať si náskok..., ale nemyslím si, že zásadná. Viezol som sa s nimi cca pol hodinu. Rýchlejšie ako ja vyštartoval dokonca aj Alexander Simon, ktorý má na konte viac než 800 maratónov. Dobehol som ho na cca 8. kilometri. V cieli Šaňo dobehol za mnou 10 min.
Zhruba od 16. km som začal mať veľmi nezvyčajne také ťažké nohy, aké som mal v Regensburgu po 30. km a aké zvyčajne nemám ani po dobehnutí polmaratónu. Ak by som v Pešti bežal len polmaratón, môj výsledný čas by bol sotva lepší ako 1:44 (a to som ešte v marci v Bratislave zabehol čas pod 1:39). V tejto fáze pretekov som to teda videl na výsledný čas okolo 4:10.
Polmaratón za rovných 1:51.
Od 23. km som sa už nepokúšal za nikoho schovávať, bežal som sám aj v miernom protivetre. Vyhovovalo mi to viac - určovať si sám tempo. Náznaky kŕčov som začal cítiť po 30. km, ale dalo sa s tými „pneumatikami“ bežať.
Až na 38. km som prvý krát musel kvôli kŕčom, do zadného ľavého a potom aj pravého stehna, prejsť do chôdze a naťahovať si svaly. Na 39. km som vypil deci a pol „jonťáku“ a kŕče ustáli, pokiaľ som sa nesnažil bežať rýchlejšie. Dovtedy som bežal čistým „alpským štýlom“, iba voda a hroznový cukor, na raňajky pol litra jablkovej šťavy a banán (ráno mi netrávi, a štart bol dosť skoro, a ja som spal do 8:00). Hlad som ale počas behu nemal.
Igor, náš šampión, dosiahol čas 3:07:05. Ctibor 3:52:33 a ja 3:58:11.
Zaujímavosťou pri tom je, že ja aj Ctibor sme zhodne zaostali za svojimi osobným rekordami 11 minút, plus mínus nejaké sekundy (Igor o 9 minút).
Keďže pred každým maratónom a aj počas maratónu rád experimentujem, bez ohľadu na to, či sa to prejaví pozitívne alebo negatívne (skúsenosť je pre mňa viac ako výsledný čas), tento krát som výraznejšie zaexperimentoval tým, že tesne pred maratónom, presnejšie 11 dní, som zaradil dlhý beh, 29 km po lese s prevýšením cca 500 metrov, čo mi trvalo 3 hodiny a nejaké drobné minúty. Doteraz som mával takýto dlhý beh minimálne 3 týždne pred maratónom.
Neočakávane, 8 dní pred maratónom, sa mi ojedinelá príležitosť – vystúpiť na Gerlach. Túra bola náročnejšia ako som očakával, mal som po nej väčšiu svalovku ako neskôr po Budapeštianskom maratóne. Dokonca som po nej chytal pred spaním kŕče, keď som si sadol do Budhovho sedu, čo používam na natiahnutie svalov šliach. To sa mi po maratóne nestáva.
Ale zážitky to boli dobré! Aj Gerlach aj Pešť v priebehu 8 dní.
Marátónske a iné bežecké dozvuky 2015:
Len 6 dní dní po Budapeštianskom maratóne, som si vo veku 47 rokov vo Vajnoroch urobil osobák na desiatke (43:39), čo som vôbec nečakal. Osobák z maratónu mám z roku 2011 a z polmaratónu z r. 2013. Takže vždy po dvoch rokoch... Zaujímavosťou je, že dva dni pred pretekmi som mal intenzívny 14 km tréning po lese. Nešetril som sa, lebo vôbec som nepočítal s tým, že
3 týždne po Budapeštianskom maratóne som ešte bežal Majcichovský cezpoľný maratón, ktorý som pre silné kŕče vzdal - na 33. kilometri. Do cieľa som dokráčal v čase 4:36.
Majcichovský maratón 2015 vyhral Igor. Cenu odovzdáva riaditeľ pretekov - Cyril Bohunický.
Súvisiace články:
- Regensburg, Walhalla a Regensburgský maratón 2015
- Zákutia Edinburgu a Edinburgský a Košický maratón 2014
- České Budějovice, Košice a polmaratónske experimenty 2013
- Prekvapivo krásne mesto Graz a Grazský polmaratón 2012
- Varšava, Varšavský a pravý Pražský maratón 2011
- Belehrad, Belehradský maratón 2011 a osobák po 18 a pol roku
- Zákutia Ľubľany, Ľubľanský pol/maratón a iné bežecké experimenty 2010
