Babinka stavitel Moje babinka byla velmi podnikavý tvor. Bývali jsme v nevelkém domě v našem milovaném městečku Dřevohostice, nedaleko náměstí, dole v ulici za zatáčkou okolo sochy sv. Cyrila a Metoda. Snad proto, že domek nebyl veliký a nepřipouštěl plošné změny v přestavbě, moje babinka se zaměřila na „malé změny“ v interiéru. To jsme měli dveře hned nalevo, hned napravo. Tři místnosti byly mávnutím cihly dvě, dědovi zmizel pokoj, ale zato byla větší kuchyň, nebo naopak – kuchyň byla tam, kde před tím nebyla …
Děda byl kliďas. Velmi rád vařil, byl řezník v.v., zasloužilý myslivec a ze všeho nejraději jedl. „Aby se to nepokazilo“, bylo jeho heslo – a šup s tím do bříška. Měl ho pěkně velké! Vážil 130 kilo! Byl taková veselá kulička. Stále se usmíval a rád si vymýšlel a vyprávěl veselé historky, za co ho měli lidi rádi. Taky pomáhal kdekomu, jak říkala babinka, jenom doma prý nic neudělal. Já si ho však pamatuji se šibalským úsměvem a s kastrólkem s oškvarkama v jedné ruce a s vařečkou v druhé. Zkrátka pohodový děda!
Babinčino šantění, coby domového architekta, ho hned tak nerozházelo. Až jednou … To byl celý den odcestovaný někde na Valachoch. Dědovi rodiče byli Valaši a bývali v malebné přírodě podhorské vesničky poblíž Valašských Klobouků. Domů se vrátil až večer, utahaný na smrt. No, a babinka, která si mezitím zavolala zedníka Kynclera, přebudovala s jeho pomocí dědův pokoj. Tam, kde byly původně dveře do kuchyně – teď nebyly – a naopak, byly v chodbě. Děda se tak nemohl dostat z pokoje přímo do kuchyně. To neměla dělat. Děda se vrátil za tmy, moc nezažíhal, šel po paměti, rozplácnul se na stěně v domnění, že jsou tam dveře a …. spustil křik! Nemohl se dostat do kuchyně!
Ono to nebylo jednoduché. Babinka usoudila, že kuchyň bude tam, kde ještě nikdy nebyla – totiž v špajzi. No, a do ní se vstupovalo z chodby. Co náš drahý děda netušil. Snad podlehl panice, snad se bál, že babinka vypustila kuchyň úplně ze svého projektu přestavby domu a nedej Bože, už se u nás snad nebude vůbec vařit?! Těžko říct, co tenkrát dědovi, po náraze o stěnu, bzučelo v hlavě. Výsledek byl, že se vážně rozzlobil. Zedník Kyncler, chudák nevinný, měl ještě dlouho zakázané vstoupit do našeho domu!
Babinka byla obviněná, že svým neustálým přebouráváním narušuje statiku, že nemá představu co je nosní stěna a že kvůli ní nám to všechno jednou spadne na hlavu! Myslel tím dům.
Fakt je, že na chvíli byl klid. Babinka začala uplatňovat svoje architektonické ambice na dvoře na kurníku a králikárnách.
Ona byla skutečně velmi podnikavý tvor.
Můj manžel má podezření, že jsem tak trochu po ní … Koupili jsme starý domek na venkově. Áááááááále, co vám budu povídat …
