Alena Dúhová
1. máj - aneb ještě jeden korálek
Jestli někdo z "naší" generace zapomněl, jaké to bylo na 1. máje - tu je malá připomínka. Našla jsem ho mezi svými poznámkami...
Miesto pre vašu tvorbu. Staňte sa súčasťou komunity
Alena Dúhová. Narodila sa ako Alena Roubalíková 15. marca 1956 v Dřevohosticiach - malom mestečku na hranici severnej a južnej Moravy. V súčasnosti žije na Slovensku. Je spoluzakladateľkou Literárneho klubu Trnava. Zoznam autorových rubrík: Spomienky, Mongolsko, Bajkal, Poézia, Korálky mého dětství, Literárny klub Trnava, Nedeľná chvíľka poézie, Verte - neverte, Súkromné, Nezaradené
Korálky mého dětství
Alena Dúhová
Paní doktorová
Paní „doktorová“, se tenkrát u nás říkalo manželce doktora. V tomto případe šlo o doktora – veterináře.
Alena Dúhová
Kdyby měly kočky svoje nebe…
Kdyby to tak skutečně bylo, měla bych v něm spoustu kočičích kamarádů a kamarádek. I svého miláčka – Murka, který odešel tuto sobotu. Kam? No, přece do kočičího nebe. Odešel za celou plejádou koček, které s námi v domě přežili méně či více roků nebo jenom měsíců…
Alena Dúhová
Žně
Léto přišlo v celé svojí teplé kráse. Pole za vsí začínala zlátnout a ve vzduchu bylo cítit zvláštní vzrušení. Jaké budou toho roku žne?
Alena Dúhová
Koťata
Proč mám ráda kočky? Vlastně koťata. Já miluji koťata!!! Ze dvou důvodů. Jedním z nich je ten, že mně naučila nebát se výšky a druhý, že voní senem.
Alena Dúhová
Plné ruce korálků
Někdo zaklepal. Otevřela jsem dveře a uslyšela tichý hlas - „Nadstav dlaně!“ – řekl. Poslechla jsem a najednou jsem měla plné ruce – korálků. Bylo jich přesně padesát! Mezi dveřmi stál sám pán Čas.
Alena Dúhová
Masopustní korálek - vodění medvěda
Konec února mi připomíná, že kdysi dávno jsem se těšila na „vodění medvěda“, na Masopust. Událost takzvaně celodědinová. Pardon – celoměstečková, abych byla přesná. Vždyť Dřevohostice jsou přece městečko!
Alena Dúhová
Stařa
Chaloupka přilepená na naší, byla ještě menší než ta, kde jsem bývala s babinkou a dědou. Bývala v ní paní Andělka, o mnoho starší než moje bábí. Říkali jsme jí stařa.
Alena Dúhová
Touha po svobodě
S touhou po svobodě se člověk asi narodí. Já miluji volnost rozhodování, co si něco ze svého dětství pamatuji. První konflikt s omezováním osobní svobody jsem zažila ve školce. Takže to jsem mohla mít, dejme tomu, čtyři roky.
Alena Dúhová
Husy, houser a bílá šimrota
Jako všichni sousedé, chovali jsme i my husy. Nic proti zvířatům jsem tenkrát neměla. Ani jsem se jich nebála. Věděla jsem, že králikovi nesmím nechat dlouho prst v dírce od pletiva na králikárně, pes že mě olízne, když ho pohladím, kočka se otře o nohy, když má náladu, slepice utečou když zatleskám, husy protivně gagotají, ale uhnou z cesty. Zkrátka byla jsem pánem situace na dvoře.
Alena Dúhová
Mikulášský korálek aneb jak jsem skákala přes proutek
Bylo svatého Mikuláše a jak se stmívalo, nos přilepený na skle okna, vyhlížela jsem, kdy uvidím z nebe viset provaz. Podle mojí babinky se prý anděl a svatý Mikuláš na něm spustí z nebe, čerta seberou někde po cestě, jak vyleze z pekla a všichni tři společně dobrým dětem přinesou sladkosti. Ale jen těm, které poslouchaly!
Alena Dúhová
Milá teto!
Všechno nejlepší k Tvým sedmdesátým narozeninám.... ..tak teta se dožívá sedmdesátky! Jak jen ty roky uletěly. Dlouho jsem se s ní nesetkala, až vloni. Já jsem ji viděla, ona mně ne…
Alena Dúhová
Nejsmutnější z mých korálků - Hanička
Člověk míní – Pán Bůh mění, říká se a je to pravda! Všichni jsme se těšili, že Hanička půjde do školy. Nová školní taška už čekala v předsíni, jen si ji dát na záda a utíkat s ostatními, dřív než zazní první zvonění. Černá paní však byla rychlejší a nám zůstal jen dětský úsměv navždy zakletý do mramorové desky pomníku…
