Babylonský příbeh je kratučká poviedka z ulíc Prahy tesne po vojne, kde sa dve dievčatá snažia zvádzať amerických vojakov, ktorých tam je stále dosť, pretože od nich môžu získať nylonky, vzácny to luxus v tomto povojnovom čase. Je to hlavne o jednej dvojici mladého českého dievčaťa, ktoré zaujímajú len nylonky a cigarety a zábava, a amerického vojaka, s ktorým strávi v Prahe jedno popoludnie. On si chce pozerať pamiatky („Evropa je plná krásných věcí. Krásných a zničených." ) a ona sa nevie dočkať, kedy si spolu pôjdu konečne vypiť a trochu sa zabaviť. Nerozumejú si skoro vôbec, jej angličtina je obmedzená na „O.K.!" a „jes", to už vie lepšie nemecky, a tak sa snažia o rozhovor anglicko-nemecko-českou hatlaninou, ale ich vzájomné nerozumenie si nie je len o jazyku, a o tom je clá poviedka - je to nerozumenie si dvoch veľmi rozdielnych svetov.
„Člověk neví, co se skrývá pod kůží, jaká prázdnota nebo hrůza minulosti nebo křivda světa, do něhož nikdo nevcházíme moudrý a z něhož nikdo neodcházíme dokonalý. Svět však se nás neptá a žádá nás, abychom žili podle zákonu, které určuje on. Neohlíží se na naši nedokonalost. V tomto světě je třeba být vděčen za málo. Za slunečné odpoledne v neděli, za čokoládový dort v přítmí deštivého večera, za černý lesk Steinwaye v rohu pokoje a za kovové, nelidské tóny jeho kovových strun, za ty krásné, plavé, vykartáčované dívčí vlasy."
Konec nylonového věku sa už na rozdiel od Babylonského príbehu posunul v čase, je tesne po prevrate v štyridsiatom ôsmom a pražská zlatá mládež, tá „zásobárna krásně plytkých řečí" sa ešte stále snaží žiť večierkami, swingom, džezom, klubmi a angličtinou, ale už začína tušiť, že jej koniec prichádza (Heslo k prvému máju: „Jediný způsob, jak to přežít, je udělat si z toho dobrodružství.") a bezstarostným životom sa snaží zaháňať strach z toho, čo prichádza.
„A po nás přijde socialistická potopa a bolševizmus, a je to samozřejmě správný a nutný, ale ať přijde až po nás."
Celá poviedka sa točí okolo jedného dňa, kedy sa všetky postavy príbehu pripravujú na bál amerického inštitútu, kde sa večer všetky aj stretnú: statkárova dcéra (na ktorej Škvorecký brilantne opísal, ako podceňujeme nešťastie jednotlivca z jeho vzhľadu); učiteľ, ktorý nemal dosť známostí na to, aby ho neposlali preč z Prahy učiť do nejakého zapádakova („Věděl pouze, že v pondělí odjíždí do Ústí nad Labem nastoupit místo ve školské službě dle výnosu MŠVU, aby sehrál svou čestnou úlohu v radostném přerodu české vesnice."); presvedčený člen strany s buržoáznou manželkou (ktorý sa rozhodne prerobiť ju aj proti jej vôli, pretože revolúcia v ľuďoch je ešte krutejšia ako tá na uliciach, a udať jej milenca).
„Jenomže fabrika byl pracovní poměr nadějeplně ohraničený přicházejícím koncem války. To, co se začne od pondělí táhnout ničivou neurčitostí míru, bude jiné a horší otroctví, poddanství bez naděje na sladkou svobodu svobody. Zbude jen jedna svoboda. Ta spočívající v pochopení nutnosti."
Prečítajte si: „Babylonský" životný príbeh Josefa a Zdeny Škvoreckých
