Volá sa Jama levova, ale starousadlíci vedia, že kedysi sa nazývalo Jama Turkov, pretože na tomto karpatskom pomedzí odrážali celé generácie Rumunov nájazdy Turkov a počas jednej hrozivej bitky zatlačili Turkov až k brehu jazera, nahnali ich do vody a utopili. Všetci obyvatelia Slobozie veria, že odvtedy je miesto prekliate. Máloktorí z nich sa k nemu odvážia priblížiť. A stareny vám budú tichým hlasom rozprávať: "V noci stoupají kosti tureckých vojáků, po staletí odpočívajících na dně jezera, pomalu až na hladinu." Dokonca tvrdia, že videli zblúdilé duše mŕtvych, moroi, ako sa vznášajú nad vodou. "Moroi bloudí po Bohem zapomenutých končinách, jakou bezpochyby Jáma lvová je. Člověk, který na ně narazí a setká se s jejich zlým, uhrančivým pohledem, upadá do hluboké strnulosti, cítí, jak ho opouštějí síly, někdy až k úplnému ochrnutí." A v blízkosti jazera je duchov moroi veľa. Všetci dedinčania tomu veria.
Hlavná postava románu Země prokletých, Viktor Luca, mal otca tyrana a opilca, ale napriek mnohým krčmovým bitkám ho polícia nikdy nezatkla, vyslúžili baníci sa v komunistickom Rumunsku totiž tešili veľkej vážnosti. Pre režim, ktorý ospevoval proletariát, boli akoby robotníckou elitou. A tak hoci všetci vedeli, že bije ženu aj syna, mlčali. "...v blízkosti jezera Viktor strach neměl. Překypoval odvahou. A přesto dobře věděl, že sám sobě lže. Po návratu do svého domova na vršku se setkával s člověkem, který ho strašně děsil: se svým otcem. Avšak tady uprostřed lesa byl přesvědčený o tom, že může vzdorovat komukoliv. I starému Tudorovi. Protože Jáma lvová ho ochraňovala. Jakýmsi nepochopitelným způsobem Viktor cítil, že nad ním jezero bdí..." A v roku 1965, keď sa dostal k moci Nicolae Ceauşescu, Viktor svojho otca zavraždil priamo pri Jame levovej. A nebola to jeho posledná vražda.
Liliana Lazarová vo svojej magickej prvotine vystavala veľmi presvedčivý psychologický obraz duše človeka, ktorého rodinu má uzavretý svet malej dedinky stratenej v karpatských lesoch za cudzincov, ktorý žije v samote a odlúčení, ktorého postoj k svetu formuje posmech miestnych, ktorí ho majú za "němého vola" hoci je len plachý. Má strach sám zo seba a život trávi sám v lesoch, ako človek pochovaný za živa, až sa nakoniec dostane do bludného kruhu zločinu, trestu, súboja dobra a zla, pokánia a odpustenia. Je to zároveň fascinujúci pohľad na zvyklosti, predsudky, pravoslávne tradície a povery panujúce na rumunskom vidieku, ktorým prenikala kresťanská kultúra zmiešaná s ozvenami pohanských čias. "Pro vesničany symbolizovala Slobozia civilizovaný svět, tedy uspořádaný a křesťanský prostor. Les byl naopak místem, kde se ke slovu hlásili divošství, živočišnost a pohanské síly. A hřbitov představoval přechod mezi těmito dvěma světy: mezi rozumovým a instiktivním, posvátným a magickým, životem a smrtí." Slobozie sa aj Ceauşescova vláda, jej postoj k náboženstvu a tajná polícia Securitate, mučenia, udávania, násilnosti, politické pokrytectvo, revolúcia a následná demokracia (ktorú si mnohí mýlia zo svojvôľou: " Máme přece demokracii! A demokracie je vládou lidu. A tady jsme lidem my!" ) dotkli len okrajovo.
"V prosinci 1989 se jako zimní vichřice rozpoutala v Rumunsku revoluce. O Vánocích byli bez zbytečných průtahů svými bývalými komplici popraveni manželé Ceauşescovi. Měl to být symbol znovuzrození země. Po sněhu tekla krev. Nezdálo se však, že by se ve Slobozii něco doopravdy změnilo. No jistě, vesničané se přestali oslovovat konvenčním "soudruhu" a Simion Pop sňal ze své čapky odznak komunistické strany, aby předvedl oddanost novému režimu. Starosta by sesazen a nahrazen jiným mužem, neméně zkorumpovaným než on sám. Vesničané přetřeli bílou barvou nápis, který trůnil na tympanonu radnice: Rumunská socialistická republika se změnila v prosté Rumunsko."
Liliana Lazarová prežila v Slobozii svoje detstvo (jej otec pracoval v lesoch okolo Slobozie ako lesník) a tak dokázala s výnimočným citom pre detail priblížiť svet rumunského vidieka v období Ceauşescovej diktatúry a tesne po revolúcii. Po páde režimu emigrovala do Francúzska, kde jej prvotina Země prokletých vyšla vo francúzštine pod názvom Terre des affranchis. Hneď v roku svojho vydania dostala ocenenie Télérama-France Culture 2009 a nasledujúci rok ďalšie ocenenia: Prix Première 2010 des auditeurs de la RTBF, Le Prix 2009 des lecteurs de l'Armitière, librairie rouennaise, Prix du Premier Roman de l'Université d'Artois. Je to veľmi zvláštna kniha. Nie je pre každého, to je pravda, a je tak originálna, ako len takýto príbeh môže byť. Režim je akoby len vzdialené pozadie, ktoré vidíme len chvíľami, keď zasiahne do života obyvateľov Slobozie. Omnoho dôležitejší je vnútorný boj človeka so sebou samým, so svojimi démonmi, s vplyvom prostredia a s davom mýtov a povier.
---
Liliana Lazarová - Země prokletých
Vydalo nakladateľstvo JOTA v roku 2012, preložila Veronika Dufková
