Želary Květy Legátovej

Květa Legátová, vlastným menom Věra Hofmanová sa narodila v roku 1919 a prežila svoj život ako učiteľka na dedinských školách česko-slovenského pohraničia, kde ju ako politicky nespoľahlivú osobu za trest prekladali z miesta na miesto, odkiaľ čerpala aj námety pre svoje príbehy zo želarského sveta. Ako sama hovorí, takmer všetky jej postavy majú reálnu predlohu. Na literárne výslnie vstúpila až v pokročilom veku zbierkou poviedok pod názvom Želary, za ktorú dostala v Čechách Štátnu cenu za literatúru v roku 2002. Nebola to však jej prvotina, ako sa zo začiatku mnohí domnievali, pretože písala už od svojich študentských rokov, ale keďže minulý režim jej literárnym snahám nebol veľmi naklonený, písala pod mnohými pseudonymami a tejto tradícii zostala verná.

Písmo: A- | A+
Diskusia  (0)
Obrázok blogu

Želary tvorí súbor ôsmich poviedok, ktoré všetky spája drsný svet na samotách v zapadnutej beskydskej dedinke Želary v dobe prvej republiky a prepojené osudy postáv jednotlivých poviedok, s ktorými sa stretávame aj v druhej knihe želarského cyklu, Jozova Hanule. Samotné Želary boli podľa autorky inšpirované osadou Starý Hrozenkov. Želary sú plné tragických a smutných osudov, mrazivej nutnosti prežitia na drsných samotách, ale zároveň poetickou a nádhernou oslavou beskydskej prírody.

Jozova Hanule, ktorá uzatvára želarský cyklus, sa odohráva za obdobia druhej svetovej vojny a rozpráva príbeh mladej ambicióznej lekárky Elišky (ktorá má tiež predlohu v reálnom živote), ktorá sa musí ukryť pred nacistami a tak sa dostane do Želar, kde sa pod menom Hana vydá za prostého dedinčana. Jej prechod z veľkého mesta do bohom zabudnutej dediny, kde už päťroční chlapci vedia zaobchádzať s nožom, a kde musí žiť v drevenej chalupe bez elektriny, je pre ňu neuveriteľne ťažký a krutý; od prvého momentu jej dávajú najavo, že ona je len žena.

Skryť Vypnúť reklamu
Článok pokračuje pod video reklamou
Obrázok blogu

Můj budoucí muž, pologramotný primitiv, s nímž nemám nic společného, ale který si mně přesto odváží bůhvíkam...

„Protože já, Hanko, já jsem ze Želar. Tam patřím a tam jsem se měla vdát. Zhlédla jsem se v tom svém zazobaném mizerovi, který mě sice nikdy nezmlátil, Irenko sem, Irenko tam, na to mu seru, ženská snese pár lískanců, ale od chlapa, který za to stojí."

Práskla hlavou o stul a začala chrápat.

Odplížila jsem se v hrůzných představách. Já teda na rozdíl od ní do Želar nepatřím.

Pomaly spoznáva život na želarských samotách z tej drsnejšej stránky, kedy sa muži zabíjajú po pár pohárikoch a ženy idú hneď po pôrode pracovať na pole, ale spoznáva aj ľudí, ktorí majú v sebe napriek krutosti okolitého života krásu a túžbu po slobode, lásku ku krajine a k prírode, ktorá ich stvorila.

Skryť Vypnúť reklamu

Nikdy bych nevěřila, že muže krajina děsit. Teď jsem to prožívala. Zsinalá skaliska prořezávala les, jímž se vinuli klikaté stezky, nesmyslně propojené a matoucí. Křižovali se takovým způsobem, že bylo možno točit se v nich donekonečna. Zdola řvala řeka, tak prudká, že je v parných létech, kdy voda klesla, bylo možno přejít po vyhřezlých kamenech. Ze všech světových stran se ozýval neutuchající svist větru. Dřevěné, nízké, osamělé chalupy splývali s okolím.

Cítila jsem se osiřelá, vydaná na milost a nemilost neexistující vsi. Mé dřívější jistoty byly rozmetány hromobitím řeky, rozplynule se ve vzduchu, nasyceném neznámými vůněmi, utonuly ve smršti barev, od narezlé pudy přes nejrůznější odstíny zeleně až k proměnlivému nebi.

Skryť Vypnúť reklamu

Keď sa pri jednej príležitosti tajne vráti do mesta, má pocit, akoby prišla do iného sveta, a to nielen kvôli vojne; má pocit, akoby ju ten život v lone drsnej prírody prebudil a zmenil na niečo lepšie.

Byl to pro mě mimořádný zážitek. Město, v němž jsem prožila celý život, mi připomínalo past. Spatřila jsem krvavé cedule na zdech a setkala jsem se s minulostí.

Hrobové ticho večerních ulic. Osleplá okna. Protiletecké kryty. Předstupeň plánovaného pekla, na jehož bohaprázdném oltáři trůnil hákový kříž.

Jak jsem se rozhlížela, všimla jsem si, že většina z těch, co mě míjejí, si vůbec neuvědomuje (jako já kdysi), že jsou určeni k likvidaci.

Skryť Vypnúť reklamu

A ještě něco jsem si ostře uvědomila. Že se nechci vrátit.

Vojna je však všade naokolo, bojuje sa pri Dukle, medzi ľuďmi sa začínajú šíriť správy o partizánoch v lesoch, a keď sa vojna dramaticky zahryzne do života malej dedinky a jej obyvateľov, keď prídu Rusi, keď sa s nimi chlapi opíjajú, len aby ráno zistili, že im znásilnili ich ženy, nastane masakra v samom srdci želarského sveta; sveta, na ktorý mladá doktorka, ktorá tam našla sama seba, nechce nikdy zabudnúť.

Pochoduji jako voják, kterému bubnují do kroku. Má duše mě opustila. Bloudí horskými stráněmi a hlídá zbytečné hroby.

Želarskými príbehmi Květy legátovej preniká jej láska k poeticky krásnemu a zároveň mrazivo krutému a drsnému životu na kopaniciach česko-slovenského beskydského pohraničia a ocenenia, ktorých sa jej príbehom dostalo, sú určite zaslúžené.

Podľa knihy Jozova Hanule natočil Ondřej Trojan v roku 2003 česko-slovensko-rakúsky film Želary, ktorý bol nominovaný na Oskara. Úlohu mladej lekárky Elišky si zahrala Aňa Geislerová.

Článok bol uverejnený na artblogu.

Ivana Krekáňová

Ivana Krekáňová

Bloger 
  • Počet článkov:  175
  •  | 
  • Páči sa:  0x

STARÝ BLOG, zahibernovaný. Nový v Denníku N.Prekladateľka. Introvert. Deti dve. Reading for the pleasure of it. Zoznam autorových rubrík:  Expedícia KirgizskoZápisník bibliofilaRoad trip Čierna HoraTrek v nepálskych HimalájachKorzika s ľahkou turistikouVýlety s čvirikomFotopotulkyLapidárium

Prémioví blogeri

Róbert Ďurec

Róbert Ďurec

1 článok
Juraj Hipš

Juraj Hipš

12 článkov
Karolína Farská

Karolína Farská

4 články
Jiří Ščobák

Jiří Ščobák

682 článkov
Adam Valček

Adam Valček

6 článkov
Skryť Zatvoriť reklamu