Som veľký športový fanúšik.
Hlavne teda reprezentácií, ale som aj žilinský patriot.
V tomto zamyslení bude reč najmä o hokeji, kde v tomto roku úspešne hrali žilinskí Vlci, ako nováčik vybojovali pekný bronz, hlavne semifinálové duely s Nitru boli nervy drásajúce.
Pred domácim hokejom dávam ale na domácom poli prednosť futbalu (kde aj naši Šošoni skončia najhoršie tretí) a volejbalistkám (trochu v úzadí pozornosti tiež vybojovali bronz, nálada na zápasoch bola elektrizujúca a hlavne v závere starú halou s nedôstojnými podmienkami pre divákov vystriedala krásna hala nová).
Ale poďme naspäť k hokeju. Reprezentačnému. Slovenskóóó...
"Tak už nám to vypuklo, paní Mϋllerová"
"A copak, pane Švejku, 3. světová?"
"To zatím ne, ale ta hokejová válka. A hned v úvodu jsme to nandali Švýcarům"
Pomohol som si parafrázou Haška (Jaroslava, nie Dominika. Ale ten má u mňa za svoje postoje rovnako veľký rešpekt).
Po iné roky som hrdo vyzdobil auto vlajkami či "zrkadlovými rukavicami", fandil o 106 (ba dakedy aj o 110) buď s partiou v pivárni, alebo s pivkom doma.
Prežíval som s generáciou Petra Šťastného postup z C kategórie (zaradenie do nej po rozdelení Československa sme vnímali ako krivdu). Vychutnal som si hlavne medailovú trilógiu na prelome tisícročí s generáciou "zlatých chlapcov" (vrátane Šatana, o ktorom ešte bude reč), ako i prekvapujúce striebro v roku 2012. Niektoré roky sme dúfali v postup do štvrťfinále, inokedy sme tŕpli, aby sme nevypadli.
Dnes už o vypadnutie Slovenska nemám obavy.
Nie že by nehrozilo, práve naopak, ale je mi to šumafuk. Ako od istého času nemám svojho prezidenta a premiéra, nemám už ani svoju hokejovú reprezentáciu. Aby sme si rozumeli, neprajem reprezentantom nič zlé, nebudem sa škodoradostne tešiť z ich prehier či nebodaj zostupu, len ma to už nebude trápiť.
Reprezentanti z KHL. Pštrosia (?) stratégia generálneho manažéra Šatana a spol.
Vrátim sa k titulke. Asi nemusím obšírne vysvetľovať. Ide o dvoch súčasných reprezentantov z KHL (Patrik Rybár a Mário Grman), ktorým v kontexte vypomohol jej vlaňajší účastník Adam Húska. Nie, nie sú to nenahraditeľné opory, sú to symboly. Preto pštrosia stratégia s otáznikom, lebo podľa mňa je to práve naopak. V jednote so štátnou líniou (zdravíme Roba a jeho suitu do Moskvy) to možno nie je hlava v piesku, ale v Robovej ... ups, avizoval som slušnosť. Ale však tušíte. Šatan stratil diakritiku a ide s našim Robom Mr. Mokré Tričko do pekla.
Viem, "chcimírovia" vo vláde a parlamente majú x dôvodov na ich obhajobu. Sám prezident držiac svoju legendárnu tašku prejavil "toleranciu", ba toť zbytočný minister zbytočného ministerstva (trafiky, ktorú ukradol spod Semafora), ktorého kvalifikácie na funkciu je kotúľ / salto vzad, apeloval, aby boli títo geroji zavolaní do repre. Holt, prejavil svoju kompetentnosť na svojom ministerstve kopaním do otvorených dverí. Bacha na ďalšie nechcené saltá...
Veď musia živiť svoje rodiny (ale to aj ruskí vojaci na fronte, či?). Škoda len, že s krvou obetí na rukách. Jedni priamo, druhí podporou a propagáciou zločineckého režimu.
Preháňam? Pletiem politiku do športu?
Písal som v minulosti k tejto téme už viackrát (viď súvisiace články v závere). Tak len zacitujem z jedného z nich.
Z blogu Jana Denemarka.
(portál isport.blesk.cz, ešte z roku 2022)
Během prvních tří týdnů války na Ukrajině se symbolem pro agresora stalo písmeno „Z.“ Označují se jím ruské jednotky páchající zvěrstva od Charkova po Lvov. Ruská státní mašinérie mezitím obsáhla všechny části tamní společnosti. Jen za pár dnů se z autokracie, která se snažila občas ukazovat prvky demokracie, vyvinula tvrdá totalita, jež kompletně změnila fungování státu.
Pokud by se někdo od státní propagandy odklonil, jde sedět na 15 let. Pokud někdo na náměstích vyřkne nahlas slovo mír, nebo ho má jen napsán na malé cedulce, čeká ho bití, zatýkání a ponižování. Lidé se bojí i jen komunikovat s přáteli ze zahraničí, na ulici vám policie klidně prošmejdí telefon, zda v něm není něco „protistátního.“ Vítejte, tohle je Rusko v roce 2022.
Vladimir Putin utáhl opratě, válečným řáděním uvrhl Rusko do izolace a jal se direktivně rozhodovat o všem, co se stane. Sport nevyjímaje. A protože hokej je kremelským mocipánům blízký už od dob brežněvovského Sovětského svazu, lze na hře s pukem tvrdší vyžadování válečné propagandy nejlépe ukázat.
První vlaštovkou bylo právě písmeno „Z“ na domácím utkání Kazaně na kostce nad ledem. Následně KHL rozeslala všem klubům zprávu, kde žádá otevřenou podporu války na Ukrajině a její „správnou“ propagaci na sociálních sítích. „Žádáme vaši spolupráci při práci s fanoušky, aby podporovali armádu,“ stojí v dopise.
Ano, oblíbený sport ruského diktátora, pupeční šňůrou propojený s energetickými a ropnými giganty jako Gazprom, nebo Rosněft, se od státního směřování nemůže odklonit, naopak. V případě KHL jde navíc o politický projekt, jenž měl dlouhá léta za cíl rozšířit ruskou sféru vlivu do západní Evropy. A kdyby to náhodou klubům nebylo dostatečně jasné, od vedení soutěže přišla jasná zpráva. Aby nevznikly nejasnosti.
Dopis ředitelů ligy všem celkům
"Zažíváme těžké časy. Mnoho zpráv je zveřejňováno každou minutou a bohužel velice často jde o nejasné informace, nebo rovnou o fake news. Podpora našich mužů během válečného konfliktu je jedinou možnou reakcí normálního člověka. Žádáme vás, abyste válečnou akci podpořili a pracovali se svými fanoušky směrem k podpoře armády. Zasíláme vám proto společné kampaňové plakáty. Mohou být použity ve formě vlajek, letáků, nebo jen vytisknutých papírů. Zároveň upozorňujeme, že tahle propagace je povinná“Možnost volby kluby nemají, a i kdyby se náhodou našel někdo, kdo by s tímto postupem měl problém, zakročí se s ním stejně, jako s odpůrci agrese na náměstích. Patnáct let natvrdo. Vždyť jsme přece ve válce! O nezávislosti projektu KHL už netřeba spekulovat ani v žertu. Jde o jeden z nejsilnějších nosičů ruské ideologie, jenž v minulosti vznikl přesně s cílem jakkoliv podporovat směřování federace.
Od počátku konfliktu se z KHL odpojil Jokerit Helsinky a Dinamo Riga. V Putinově hračce tak z mezinárodních celků zbyl pouze kazašský Barys Nur-Sultan, čínský Kunlun a Dinamo Minsk z Lukašenkova Běloruska. Se soutěží utnula veškeré kontakty NHL, někteří zahraniční hráči se odhodlali k odchodu, další budou následovat. Klesající cena rublu, i mezinárodní izolace hokejovému angažmá zkrátka nepřejí.
Současná pozice KHL je paralelou k celému Rusku, které se uzavírá před světem a žije ve své vlastní bublině, kde samo sebe přesvědčuje o své jedinečnosti. Příklad tamní ligy navíc jednou provždy mění výrok, který mohl být často slyšitelný tam, kde jste ve sportovním světě chtěli po někom vyjádření k aktuální politické situaci.
"Sport by neměl do politiky zasahovat,“ nebo „sport by měl zůstat apolitický.“
Tyhle alibistické fráze už neobstojí. Jednak proto, že politika do sportu zasahuje a najde si do něj cestu, když potřebuje. A neobstojí také proto, že sport se jak v minulosti, tak v současnosti, stal silnou politickou kartou sám o sobě.
Potvrzují to hlavně režimy, kde slova jako demokracie či lidská svoboda, jsou jen prázdné fráze. Sport je pro ně výkladní skříní, propagací vlastního jednání a maskováním kriminálních činů.
V angličtině existuje pro takové jednání hezké slovo: sportwashing. To když například lidem nabídnete skvěle zvládnuté olympiády, zatímco v zákulisí porušujete lidská práva.
Nebo když zařídíte hokejové utkání v Moskvě, kde všude visí písmeno „Z“ a na Ukrajině bombardujete porodnice.
Ano, politika do sportu zasahovat nemusí, je s ním totiž pevně svázaná.
(koniec citácie)
A nikto ma nepresvedčí, že o tomto naši káháelácki "reprezentanti" nevedia.
Keď už musia živiť svoje rodiny (a nedokážu to v civilizovanom svete), nevadí im krv ukrajinských civilistov na rukách, mohli by mať aspoň toľko cti, že sa nebudú pchať do reprezentácie. Ibaže by to bolo inak. Že sú s tým stotožnení. Ukrajina je agresor, Rusko je obeť. Mier prichádza z Východu, vojna od Západných štváčov. Tak potom nič...
Ale hlavný manažér tejto politiky je Miro Šatan a jeho kumpáni.
Jediný oponent bol svojho času Mišo Handzuš. Všetka česť a klobúk dole.
Ešte pár viet na záver ku generálovi Satanovi.
Náš útočník Marián Studenič vo famóznej forme v silnej švédskej lige je pre reprezentáciu zbytočný. Kvôli v podstate malichernej príčine, ktorá sa v záujme kvality repre dá pomerne ľahko vykomunikovať. Ale nie s ješitným Satanom, veď porušil kódex reprezentanta! Že hráči z KHL sú jasným príkladom pošliapania zákadných pilierov kódexu (morálka a etika) akosi neprekáža. Lebo zjavne nie sú vlastné ani Satanovi a jeho pritakávajúcim diablom. Že s Markom Daňom sa ani neunúvali komunikovať, či nezohnali žiadnu z relevantných posíl z NHL je už len kyslá ríbezľa na zhnitej torte...
Tu je koniec môjho zamýšľania a zároveň dôvod, prečo ma naša reprezentácia na tohoročných MS nezaujíma, Ale fandiť budem, našim západným susedom. Pri zhode priaznivých okolností môžu titul obhájiť. Prvý krok sa im v zápase plnom zvratov podaril. Záver som sledoval v mojej obľúbenej žižkovskej hospodě "U sadů", pri májovom červenom pivku a skvelom tataráčiku. Personál obsluhoval v národných dresoch.
P.S. Tak má Slovensko prvý duel za sebou. Prekvapenie sa nekonalo. Nenahraditeľná opora z KHL Rybár má na háčiku 5 rybiek (banánov). Ale nemôžem hodnotiť jeho podiel na výsledku, nepozeral som.
