Píši a fotím rád.Vždy s nadhledem...pokud to je možné. Zoznam autorových rubrík: Súkromné, Nezaradené
Osoblažský výbežek je turisty a možná i Bohem zapomenutý kraj, zakousnutý do Polska severně od Opavy. Ideální pro nenáročný cykloturisty, ale ještě víc pro milovníky parních vláčků, což jsou všechny děti, včetně tatínků a dědečků
V předškolním věku mě nejvíc bavilo hledat pokémony na haldách uhlí blízký elektrárny. Čudila nám přímo do oken. Rodiče měli od hlídání vystaráno a nadšení jim opadlo až se horník vrátil ze šichty. Ale tím romantika nekončila.
Krnov jsem měl zafixovanej, jako šedý a nezajímavý město. Předsudky však padly hned na první uvidění. Cyklista však neni od toho aby jen chodil a zíral, jeho posláním je hlavně jezdit. Třeba kousíček do Polska se přímo nabízel.
Zasednou, odsoudí a pustí další. A tak to bude stále dokola. Již dávno naivní imigrační politika zapříčinila současný stav. Třeba při udělování občanství. Strategický cíl je daný a taktika k ovládnutí Evropy mnohem snazší.
Když se řekne údolí, většinou si představíme nenáročný terén. To se ale změní, pokud trasa vede podél horský bystřiny směrem nahoru. To je případ Kryštofova údolí. Klasický utahovák, pozvolna stoupající k prudkýmu zakončení.
Lázně neslouží jen k doléčování zdravotních neduhů. Lze je využít také k odpočinku a nabírání nových sil. To se návštěvou lázeňského komplexu Kúpele Lúčky a výletů do okolí podařilo měrou vrchovatou.
I když mnozí už měli něco najeto, zahájení sezony je základní akce motorkáře. Říká se tomu spanilá jízda. v akci bylo 147 strojů. To vím naprosto přesně.
Čekaly na pacienty v Litomyšli. Ta sice pramen nemá, ale láznit potřebuje i duch a v dnešní době někdy víc než tělo. Počasí přálo všem, kromě fotografů. Polední ostré slunce a plno stínů zrovna nevyhledávají.
Nijak to neprožívám, ale Svitavy patřily a patří na Moravu, stejně jako půlka bývalýho okresu. Až komančové změnili historii a šoupli nás do Východočeského kraje. Teď zase patříme do Pardubickýho, ale nejblíže máme do Brna.
Křitiny leží v Moravském krasu 20 km severně od Brna. Městysu vévodí noblesní kostel Jména Panny Marie, který vymyslel famózní stavitel Jan Blažej Santini-Aichel. Je národní památkou, poutím místem, cílem turistů a motorkářů.
Santa Claus, Děda Mráz, Svátý Valentin a další, o kterých možná ani nevím, jsou importovaný svátky a k srdci mi nikdy nepřirostly. MDŽ se zdá být zase zapomenut, ale jen zdánlivě. Stejně jako ženy je věčný.
Na ročním období nezáleží. Jeseníky potěší jak vyznavače pěší turistiky, dvou kol, tak i lyžaře. Všichni jsou odměněni panoramaty a dostatečnou sítí občerstvovacích stanic. Když se to sečte o pohodu je postaráno.
Dne 2.prosince 1805 porazil Napoleon u Slavkova v bitvě Tří císařů rakousko-ruský spojence. Z vojenskýho hlediska se jednalo o geniální dílo, ale z pohledu lidskýho to byla válka, při který trpěli obyčejní vojáci i civilisté.
Přehnaný smysl pro čest měl na svědomí 30000 obyvatel ostrova. Ještě v roce 1850 padlo vyřizování účtů za oběť 100 životů. Při současným počtu 320 000 obyvatel je to číslo strašidelný. Dnes vendeta oficiálně už neexistuje.
Jsme většinou zvyklí tak leda pádlovat na rybníku. Už jen výletní parník na Prýglu je pro nás atrakce, ale první plavba na trajektu je mnohem víc. Nevšední zážitek a dobrodružství.
Korsika je ostrov patřící k Francii s nejbližším spojením s pevninou do Itálie. Turisté ji vyhledávají ať už pro máchání v moři, šplhání po horách nebo šlapání do kopců. Ať tak nebo tak, vždy to stojí za to.
K všeobecné spokojenosti pracujou u nás ve špitále tři doktoři z Podkarpatské Rusi. Přišli s patřičným vzděláním, bez velkýho očekávání s kulturním povědomím a znalí jazyka. Navíc jsou to krajané a s tím problém nemáme.
Vzpomínky na neblahou událost mám spíše dětské, ale v paměti mám navždy slova otce, který mně se slzami v očích vzbudil slovy...Vstávej, obsadili nás Rusáci. Matka v tu dobu už stále frontu na mouku.
Každá výprava by měla mít svoji trasu a cíl. Tuto základní turistickou poučku rád porušuju. Neni nad to si pořádně zabloudit a dojet tam, kam jsem původně nechtěl, abych viděl, co bych jinak neviděl.
V Česku drtivou většinu nehod na přejezdech zaviní řidiči motorových vozidel. Je to na Slovensku jinak? Někteří spěchají, pro jiné je to adrenalin a jiní...vzpomínám na případ, kdy kamion s mlíkem uvěznily závory.
