Píši a fotím rád.Vždy s nadhledem...pokud to je možné. Zoznam autorových rubrík: Súkromné, Nezaradené
Ždár nad Sázavou je rozdělen silnicí, včetně náměstí. Provoz je silný, přesto ve městě najdete dvě úžasně klidná místá. Zámek a poutní kostel Jana Nepomuckého na Zelené hoře. Udává se jako nejosobitější dílo Jana Blažeje Santiniho
Žďárské vrchy jsou součástí Českomoravské vrchoviny. Turistům nestojí v cestě brutální kopce ani nezáživné roviny. Naopak, oblast je pro turisty vyvážená, ať už na kole, motorce nebo jen tak pěšky. Nic z toho neni na škodu.
Někdy máme předsudky, kterých nás zbaví až osobní zkušenost, a pak se může stát, že místa, která máme zafixovaná jako černá, šedá, špinavá, jsou najednou zelená a barevná.
Býložravci se sdružují do stáda, predátoři do smečky. Pokud žijí bez existenčních starostí, stává se ze smečky parta, která se živí převážně ulovenými konzervami.
Kdyby se války rozhodovaly jen soubojem polních kuchyní, to by se válčilo. Jenže historie bez vyjímek hovoří jinak. Slavkovský příběh se začal odvíjet koncem srpna 1805, kdy císař Napoleon vydal rozkaz opustit vojenské ležení v
Ostravu jsem navštivil po dlouhých letech, kdyŽ se v železárnách ještě kalila mírová ocel, a tak předsudky o černém městě, plného smogu přetrvaly...A zároveň hned zmizely, protože Ostrava je dnes zelené město plné parků.
Ono je vlastně jedno, odkud fotoreportáž pochází, příběh má svoji platnost od Aše až po Čiernou nad Tisou nebo spíš nemá hranice vůbec. Jediný rozdíl je, že jsme jen poněkud civilizovanější.
Babí této přišlo později, ale o to víc hřálo, hladilo, barvilo a nechalo se fotit. Zajel jsem si pro něj do kopců a hor.
Názvů slovenská metropole vystřídala hodně. Třeba Brezesburg, Posonium, Posony, Bresburch, Přešpurk...inspirováno Štůrem a Štefánkem pak z názvu Břetislav vznikl roku 1917 současný nazev Bratislava.
Možná to ve světě řízeném počítači tolik neplatí,ale je radost dívat se na někoho, kdo umí. Třeba na Svátku řemesel v Kunštátě. Zde se na zámku narodil Jiří z Poděbrad. Stavba se po období socialistické péče už dostává do kondice.
Turista hlavně nesmí spěchat a nebo se upnout k jedinému cíli. To mu potom uniknou místa a zákoutí o kterých předem nevěděl.
Nevím jak se z lidí mohou stát bestie ani proč nebyli všichni viníci potrestáni, ale vím, že se na to nesmí nikdy zapomenout. Ve smutné fotoreportáži se pokusím tato místa přiblížit.
Uváznout na jižní Moravě neni žádný problém, zvláště pro milovníky vína. To však neni můj případ, a tak se v rámci turistického putování budu postupně posouvat zase dál.
Každé putování by mělo mít předem danou trasu, hlavu a patu. Ale protože nepoužívám GPS, tak často bloudím a je třeba přiznat, že ku prospěchu věci, jinak bych nikdy nemohl navšívit místa, kam nebyla trasa naplánována..
Často jsem od otce slýchával, když něco děláš, dělej to pořádně a nezůstávej v půlce cesty. No cestovat za poznáním a zážitky se fakt odfláknout na půl cesty nemá.
Tak jasně, nejdříve je třeba z Ještědu sjet, ale na jih proti proudu Vltavy to jinak než z kopce být nemůže. Zvlášnistí ovšem je, že nastoupaných kilometrů taky nebylo málo.
Poznávací zájezd do Čech a k tomu zastavit na pozoruhodných místech nelze zmáknout za jeden den ani zkrácenou formou fotoreportáže. Dál než pod Ještěd to na jednu etapu nevyšlo, a to jsem ještě spoustu zajímavých míst vynechal.
Adventní čas je fajn a pro focení jako stvořený. Jen sněhová kulisa už pár let chybí. Snad jedinou nevýhodou je, že se spoušť mačká zmrzlým prstem.
Známe se už dlouho. Pravidelně se vídáme na společných narozeninách a po bitvě Tří císařů. Nejvíc se těším vždy na podzim. To mi vysvětluje jak vyhrál bitvu a já dělám, že si to už od minule nepamatuju.
Můžeme mít k podzimu teplotní výhrady, ale jedno mu upřít nelze. Je nejbarevnější roční období a paletu barev neustále obměňuje.
