Štefan Vidlár
Karle, R. I. P.
Tak to v žiťí smutňe bývá, umrel slavík, nezaspívá. Nech lachká je zem naša, ďíky, majstre, úcta, pocta iba Vaša dedo Pejo
Emeritňí Doc. Ing. Štefan Vidlár, CSc. alias dedo Pejo, rodák z Holíča ze severňího Záhorá (70, 176, 120, 630 – vjěk, výška, váha, dúchodek v euro), odejdúc na penziju z Prešporku žit na Záhorí tentokrát s ozajstnýma zvírencama, aby mu čekáňí na pravdu Boží lachší ubíhalo, insitňe píše a veršuje vážňe aj ze srandú s chybama v zmuchlanej Záhoráčťině a ňekedy aj po slovensky. Politická satira mu neňi cuzí. (Sem tam pridá aj fotku.) Zoznam autorových rubrík: Nezaradené, Súkromné

Tak to v žiťí smutňe bývá, umrel slavík, nezaspívá. Nech lachká je zem naša, ďíky, majstre, úcta, pocta iba Vaša dedo Pejo

Další maestro predceda Stran uš u nás bude sto, predceda je maestro. Snem ho zvolí, zatléská, budúcnosc šak vypléská.

O slušnosci ve vrchnosci Vlajka nevisívá tak jak má, ešče že po dňi donde šero, tma. Pri hymňe sa počká, zdraví, vjedzá to aj laví, praví.

Toto všetko a aj viacej, (strč ruku do vody vriacej), smiech je, a ak neveríš, úsmev na tvári si vyceríš... 5OO rokov záhadou je, úsmev Mona Lízy, čože to je? Majster Da Vinci isto tušil, že smiech v žití nik nezruší.

Zdrancujeme, vyrobíme, za odpad sa nehambíme. V komforťe sa dobre dríme, až zaspíme, otrávíme. Ket sa zrúbe deštňí prales a na Sibíri zhorí les, ty politik ňekam zalez, prúmysl je vynález.

Moji milí mlaďí ludé Špina v politike byla a aj bude. Snát pomožú volby nové, nenechajte v kreslách národ hovjet Huavy hore, furt, nastále, myslím, že budú mjet aj na mále.

Kedysi frčal taký vtip o zlatú mrežu. V ZSSR boli v TV iba dva programy, na prvom propaganda a ak si znechutený divák prepol na ftarúju pragrámu, tam policajt s obuškom, ktorý hovoril: Pačemu ty nesmótriš pervuju pragramu?!?

Keď mal Tato druhú dievku, na ocot bo na polievku, k tomu z domu ušla slúžka, šeptal mame furt do úška: „Ked zadušim, tak zadušim, no parobka zrobic mušim!“

Já su gauner, gdo šidzí víc, komu svící vícej svíc? Taký lump a zlodzej, chuligán, nemá na mňa, suabý kmán. Že su kmín a podvodňík, toto neví skoro ňik. Úžera a lichva zlatá, drogy, chlast ces moje vráta.

Bude tam sad banán – kiwi, tam dorostú velké ďivy. Mango, liči, hurmikaki, chystajme si ludé praky Pola, role, lúky, sady, nebudú tak hnet bes vady. Stavjat budeš ve velikém, draho prodáš letmým cvikem.

Aby bylo šeckým jasné, uš v starém Grécku ženy krásné, zápolili oblečené s vervú hrďe v šortečkách a aj v podprďe. Fčil je ale doba dzivná, chlapovi sa na písku zívá. Místo masa cukiny místo plavek burkiny.

Že su kmín a podvodňík, toto neví skoro ňik. Úžera a lichva zlatá, drogy, chlast ces moje vráta. Ty múj milý, víš čitatel, společný de menovatel? Aňi toto asi neví ňik, je to on, demokrad a politik!!!

Škvareňinu na ohňi, ces týdeň si uklohňím. Ze syrem aj ze slaňinú, každý krát má vúňu inú. Chléb z máselkem aj s medem fčelým, zajídám to kyslým zelím. Pochválím sa tak já hrdo, zvládám vajca len na tvrdo.

Čovjek na a ze Zemi žije, odpradávna v ňí vŕtá, ryje. Bere, ťaží prebytky, zvelaďuje príbytky. Ket má vela, sce mňet víc, plýtvá, nebude rás celkem ňic. Ide koza na led tancovat, svoju živitelku drancovat.

Nepočul si výzvy lásky, na duši máš mnohé vrásky, keď si mohol pomôcť, odmietol si pomoc? Čo to značí slovo hriech? Napáchol si vôňou viech? Oblápal si dievčí driek? Nepodal si správny liek?

Matrika to dosvedčí, rod náš hynul po meči. Tatovi, ktože to už dosvedčí, málo bolo do reči. Tri či štyri také rody, jeden chlapec, samé Dory.

Prekročila tvoja noha zákaz, príkaz tvojho Boha? Dedičný je ľudí hriech, aký nájdeš naňho liek? Úprimné len odpustenie, hriechy všetky preč zaženie.

A tak to ide dookola, nafurt sa im točá kola. Politika dobrý džob, ot narodzeňá aš po hrob. Nač já píšu, robím prču, aš mám z teho v huavje hrču. Idu radči do šenku a dám si dobrú pálenku.

Nebude ver nikdy iná, politika – blato, špina. Že umenie možného, často diktát jedného. Slová, klamstva, podvody, v stranách večné rozvody.

Problém ešče neňi vrící pri pivjě aj slivovici. Ostat doma? Že nějak bude, Jane, Francku, ty obúde!? Na volby dzi, sca aj nesca, šak volby sú aj s tvého mjěšca. Zapál doháň s tobolky a volit dzi, aj volky nevolky