Hneď na úvod sa priznám, že voľne zinterpretujem ukážky z knihy Květy zla (Baudelaire, Charles. Květy zla. Praha, Mladá fronta, 1997. 152 s. Květy poezie, sv. 202. ISBN 80-204-0619-0) a znevažujúcim spôsobom prerozprávam teoretický traktát Jiřího Pelána.
Najprv trošku faktografie, preklady boli prvýkrát vydané v roku 1920 v legendárnej (vraj, ale prečo tomu neveriť) Francouzské poezii nové doby, druhé vydanie je z roku 1936. Jedinou výnimkou je báseň Cesta, ktorá prvý raz vyšla v roku 1936 v Lidových novinách. Preklady, z ktorých čerpám ukážky boli vydané v roku 1936 podľa edície Miroslava Halíka (Francouzská poezie a jiné překlady).
Karel Čapek (1890-1938) preložil niekoľko Baudelairových básní, štyri v roku 1920 a jednu v roku 1936. Podľa Pelána, ktorý nešetrí chválou, sa mu podarilo zachovať jedinečný zmysel pre syntetickosť Baudelairového výrazu, oháňa sa termínmi ako výraz zaťažený prídavnými figuratívnymi významami, konštruovanie paralelne s radami signifikátov rady signifikantov, frekvencia lomených rýmov a pod. Čapek reformoval český alexandrín (pre neznalých, teraz sa bavíme o rýme), vraj pracoval s jeho piatimi variantmi, nebudem to tu radšej rozmazávať, sám tomu moc nerozumiem, navyše sa tam opäť mihajú termíny ako dieréza, cezúra, jamb, daktyl a pod. A aby toho nebolo málo, dokázal tam Pelán vysúkať z rukáva prídavné mená typu daktylotrochejský, jambickodaktylský alebo daktylojambický. No, myslím, že som všetkých normálnych ľudí odradil od tajov literárnej teórie, takže na záver si dovolím zacitovať pasáž o štrku, čo je tiež evidentne odborný termín.
„Není pochyb, že právě kombinace různých typů alexandrínu pomohla Čapkovi vypudit z veršů všechen ten jednoslabičný štěrk, kteřý rozmělňoval výraz ve starších překladech, a umožnila onen zázrak výrazové čistoty a přirozenosti.“
Božské, toto na literárnych kritikách žeriem.
A teraz malý kvíz, kto chce, môže sa pokúsiť predchádzajúce šifry identifikovať v úryvkoch z Čapkových prekladov:
Vztahy
Jsou vůně některé svěží jak dětská těla,
jak louky zelené, sladké jak oboe,
bohaté, vítězné či porušené zcela,
v nichž nekonečných věcí rozpětí se skrývá,
jak ambra, kadidlo, mošus a benzoe,
ze kterých extáze smyslů i ducha zpívá.
Exotický parfém
Na horkých prsech s očima zavřenýma
když dýši vůni jich u večer jesenní,
zřím šťastné pobřeží, jež v jasném plameni
monotonního slunce oslněno dřímá;
Semper eadem
Ó mlčte, nevědomá! duše zkouzlená!
rty s dětským úsměvem! Nad Život hedvábná
Smrt na nás pouta má a těmi víže nás.
Ó nechte, nechte lží se moje srdce opít
a jako v krásném snu se v očích vašich ztopit
a dlouze zadřímnout ve stínu vašich řas!
Posedlost
Ó lesy, děsíte mě jak loď katedrál;
hlas varhan duní z vás; ve zlořečené hrudi,
komnatě smuteční, kde chroptí věčný žal,
veše De profundis nám ozvěnou se budí.
Cesta
Pro dítě skloněné nad mapou, nad knížkami
jak jeho dychtění je vesmír bez konce.
Ach, jak je velký svět, když v záři lamp nás mámí,
a jak je maličký svět v naší vzpomínce!
Moje posledné slovo bude vyjadrením názoru na Čapkove preklady, sú dosť zložité, ale Baudelaire sa v zložitých výrazových obrazoch vyžíval, takže tak. Nech si každý vytvorí názor sám.
