Od čias vyučovacích hodín literatúry na základnej škole sme masírovaní dogmatickou pravdou, že „stará“ poézia je úžasnejšia ako ľubovoľný zdokumentovaný zázrak vrátane tých, čo si ľudia vybájili. V tomto prostredí preto pôsobí útla knižôčka Galantní poezie ako heretik vo Vatikáne.
Áno, toto dielko, zozbierané, vybrané a preložené Radovanom Krátkým (1921-1973), nám predstavuje svetské rýmy venované vzťahu mužov a žien v prekvapivo negalantnej, satirickej, ironickej, miestami až cynickej podobe. Hoci nejde o žiadne závažné posolstvá, ich „životné pravdy“ sú často trvácne spôsobom, ktorý sa z časového hľadiska blíži geologickým obdobiam.
Kým sa dostaneme k jadru, a teda k ukážkam, nedá mi neuviesť niekoľko faktov. Hoci posledné vydanie tejto antológie, ktoré môžete nájsť aj v regáloch súčasných kníhkupectiev, pochádza z roku 2014 a vyšlo pri príležitosti 80. výročia založenia nakladateľstva Vyšehrad, nejde o žiadnu novinku. Prozaik, dramatik, detský autor a humorista Krátký túto zbierku prvý raz vypustil do sveta už v roku 1968 a odvtedy vyšla azda v každom nasledujúcom desaťročí. Je mi záhadou, prečo o nej náš školský systém, zdá sa, nepočul. Neuveríte, ale nachádzajú sa tu aj takí borci ako Jean de la Fontaine, Denis Diderot alebo hoci Victor Hugo! Jediná drobná formálna mrzutosť spočíva v tom, že verše sú priradené autorom až v záverečnom obsahu, priamo pri listovaní netušíte, kto čo napísal.
Každopádne ide o tvorbu z obdobia vymedzeného približne od 16. do 19. storočia minulého milénia a je francúzskej proveniencie. Príkladov neviazanej zábavy je tu celých 162 strán, pričom autor si neodpustil (našťastie) niekoľkostranové úvodné slovo venované rýmom bez svetoborných ambícií a letmo sa na záver vyjadril aj k problémom s autorstvom textov i k zradným úskaliam prekladateľskej činnosti. Poznáte to, čosi bolo treba zjemniť, čosi prebásniť, nakoľko pôvodné básnické obrazy už nikomu nič nepovedia. Výsledok však stojí za všetku drinu. Asi Vám nedá veľa práce povšimnúť si aj to, že mnohé dnešné anekdoty majú svoj predobraz práve v týchto veršoch.
Vyplňte, paní, bez váhání
veškerá milencova přání!
Lepší je hřešit –
nu a pak se kát, než kát se
a nic nedělat.
Už úvodné motto dáva najavo, že feministky si moc na svoje neprídu. Až na nepatrnú výnimku ide o doménu mužských autorov (a hromadu anonymov) , nuž nečakajte rodovú rovnosť.
O Slečně De Scudéry
(Anonym, XVII. storočie)
Je vzorem ctností.
To se praví
a já z toho mám oči navrch hlavy,
že hřích ji nikdy neměl v drápech svých.
Ona je totiž ošklivá jak hřích.
Napriek tomu to často schytáva i mužský protagonista:
Když se moc mluví
(z diela Parnasse Satyrique, 1623)
Nějaký šprýmař řekl příteli:
Ty chovateli ženské pakáže!
A on mu odvětil v tom veselí:
S tím se ti prořekla tvá stará,
že?
Alebo:
Zpovědní tajemství
Jean François Sarazin (?-1657)
Jednou farář rozohnil se na manžela,
vedle něhož jeho drahá žena dlela,
a jak tak horlil víc než potřeba,
řekl:
Ty jsi šelma, zrádce, dareba,
huba nectná, lenoch, duše lakomá!
Manželka to poslouchala mlčky.
Znenadání
uslyšela však, že muž je pitoma.
To se dotklo nitra zbožné paní
a ihned pustila se do faráře:
Hele, darebáka!
On tu veřejně mou svatou zpověď kváká!
A nežnému pohlaviu galantne prenechám aj obsah nasledujúcej ukážky:
Následky maželova výletu
Edme Boursault (1683-1701)
Nějaký dobrák,
manžel Anežčin,
musel jít na pole a zaklínal ji,
ubohý:
Víš,
kdyby někdo s tebou spáchal
tamten čin,
na hlavě by mi vypučeli parohy!
Parohy?
Vážně?
Propána!
Jsem přece s tebou oddaná.
Jenom si klidně jdi,
já nejsem pletichář!
Tak šel
a vrátil se
a ona vesele,
když obhlédla, že nemá pranic na čele,
řekla mu:
Starý,
ty jsi ale lhář!
Kritika cirkevných hodnostárov ide ruka v ruke s tým, čo dnes katolícka cirkev v zhode s konšpiračnými teoretikmi nepochybne utajuje.
Po františkánském způsobu
Jean Baptiste Rousseau (1670-1741)
Františkán kázal o tom,
jak se cizoloží,
a rozohnil se tím svým výkladem,
že ukázat chtěl vhodným příkladem,
jak dodržovat přikázání boží.
Aby má duše neskončila bídně,
a k její spáse,
drazí křesťané,
radši bych zmrhal deset panen týdně,
než bych se za deset let dotkl ženy provdané.
Aby toho nebolo málo, občas slová neublížia nikomu.
Diagnóza
Jean Vauquelin de la Fresnaye (1535-1606)
Ptala se u lékaře
Jana,
zda je to lepší večer
nebo zrána
(pokud se týče milování)
A on jí řekl:
Paní,
po ránu je to zdraví prospěšnější,
zvečera je to zase zábavnější.
I řekla Jana mlsně,
usměvavě,
že večer vždycky touží po zábavě,
že však teď bude kromě zábavy
od rána dělat více pro zdraví.
Čo sa mi veľmi páči, je hravosť a pomerne cudná (správne, bez mäkčeňa) reč, daný typ prejavu vie veľmi ľahko skĺznuť k vulgárnosti.
Jak Robin zabíjel Lizetku
Mathurin Régnier (1573-1613)
Líze zas někdo něco zvrt.
Šla k Robinovi zoufalá
a řekla:
Chci z tvé ruky smrt,
po níž jsem vždycky volala!
On dělá vše, co jí je vhod.
Vytáhl –
to, co myslíte,
a Lízu ihned pod pás bod,
aby to měla odbyté.
Ostatně sama Lizetka
říkala stále:
Ještě víc,
ať sejdu rychle ze světa!
Jen řež a nešetři mě nic.
Robin jen hekl snažením,
když slyšel tuhle smutnou řeč:
Pospěš si už s tím umřením,
začínám mít dost tupý meč.
Knižka je plná veľmi podarených statusov, ktoré by sa vynímali na všetkých tých „facebookoch“, „twitteroch“ a pod. a ešte by ste boli aj za originálneho. Aj bez toho ide o svieže čítanie, ktorému storočia nedokázali vysušiť kosti a zvrásniť pokožku ani zamak. Je veľká pravdepodobnosť, že sa pri čítaní galantnej poézie zabavíte. Nuž sa naokúňajte a smelo to toho!
Opatření proti pomluvám
(z diela Cabinet Satyrique, 1660)
Paní Františka
je žena nádherná
a šuškalo se o ní,
že je nevěrná.
I učinila řečem přítrž.
Nadějně.
Nevěrná byla včera veřejně.
Všetky ukážky sú citované z prekladu Radovana Krátkého z knihy:
Galantní poezie. Usporiadal a prebásnil Radovan Krátký. Praha : Vyšehrad, 2014. 184 s. Edice verše svazek (45). ISBN 978-80-7429-466-2
Výjimka
(z diela Parnasse Satyrique, 1623)
S čistotou má neustále dřinu
a navrch nikdy skvrnku neměla.
Nesnáší ani vespod špínu
jinou,
krom svého manžela.
