Ja často.
Pretože priam nevymazateľná z môjho mozgu je moja prvá triedna učiteľka. Predstavili ste si usmievavú, čerstvú absolventku pedagogickej fakulty? Hmmm, tak to zas až tak úplne nebol môj prípad. Bola to mohutná pani v rokoch, ktorá bývala a asi ešte stále býva tesne vedľa železnice a aj tomuto faktu pripisujem "lehce" pošramotené nervy.
Naša pani učiteľka z duše nenávidela takzvané prepisovačky. Pod túto kategóriu spadali všetky perá, okrem klasických plniacich pier. Nedajbože si nejaký samovrah priniesol do školy niečo tak úbohé ako je práve prepisovačka... Raz som tak neuvážený krok urobila aj ja. Priniesla som si keramické pero. Viete, také, čo píše takmer úplne ako plniace, ale je na tuhu. Akonáhle to pani učiteľka zistila, triedu praťal výkrik : "PREPISOVAČKAAAAA!" a moja úboha, teda povedzme, že prepisovačka letela cez celú triedu do steny, kde sa rozmlátila na tisícky kúskov. Fuh! Ešte dnes mi behá mráz po chrbte.
Vlastne, keď sme pri tých chrbtoch...ten môj by mohol rozprávať. Možno sa vám to bude zdať nepravdepodobné, aj mne sa to vlastne s odstupom času zdá, ale pani učiteľka nás sem-tam mlátila. Jej obľúbeným a zrejme praxou overeným miestom bol už práve spomínaný chrbát. Drevorubačskou dlaňou alebo ukazovátkom.
Rovnako nezabudnuteľné sú desiaty. Prechádzky v kruhu a monotónne žuvanie chlebíka od mamky. Nechce sa ti prechádzať, máš smolu.
Ale aby som mojej prvej pani učiteľke zas tak úplne nekrivdila, spomeniem aj jej pokrokové odmeňovacie a motivačné metódy.
Kto bol celý týždeň fakt dobrý, tj pekne sedel s rukami za chrbátom, prípadne sa mu vydarila nejaká tá vlnovka či čo sme to trénovali, bol za odmenu na konci vyučovania napísaný na tabuľu pod titulkom "Najlepší žiaci", aby videli tety upratovačky, keď budú zotierať tabuľu alebo keď to niekto dohnal až do kategórie "extrémne dobré dieťa" dostal výtlačok časopisu ABC z roku 1970. (Podotýkam, že v čase najväčšej slávy tohto časopisu pre mladých vedcov som mala -13 rokov)
Bolo to obdobie krušné aj pre takú "držku" ako som ja, ale napokon sa mi tento rok podarilo úspešne prežiť, ba aj relatívne obstojne som sa naučila písať. Moja triedna v druhom ročníku ma z nejakého neznámeho dôvodu mala rada a nosila šialene dlhé krvavočervené nechty, ale o tom inokedy...
Ozaj ešte odporúčanie vhodnej hudby na nostalgické spomínanie. Jednoznačne česká kapela Sto zvířat a ich hitovka Škola, pre toho, kto nahrávku náhodou nemá po ruke, pripájam tento nadčasový text skladby.
Škola
Ty vole, na základní škole
mám průsery a koule
a s naší účou problém
je to golem a má knír
Z týhle úči palice mi hučí
prej hejbnul jsem jí žlučí
a proto, za to ručim
mě teď mučí pořád víc
Mě snad šlehne, ta se odsud nehne
ať zem se po ní slehne
už kuchařky nám stehnem
hrachovou kaši zahřívaj
Děsná nuda, zákazy a pruda
a za katedrou zrůda
mě fotrovi zas udá
ten mě sundá, to já znám
Základní škola ti dává
mnohem víc, než bys tušil, na mou duši
teď víš, když ráno vstáváš
že prostě máš držet hubu
sklopit hlavu, zmizet v davu akorát
Jo chlape, to se těžko chápe
je svatá jako papež
a na jazyk si šlape
s říďou chrápe, prostě hnůj
Prej jsem pakáž a prej že se flákám
a fotr jasná páka
mě za to večer zfláká
přitom makám jako kůň
Každej cítí, jak je to tu v řiti
když venku slunce svítí
tak pod krkem jí chytit
je to k blití, vždyť to znáš
Sorry, naše první vzory
nenáviděj fóry
a duševně jsou chorý
a chtěj spory víc než já
Vždyť základní (na to vem jed)
instinkt ti říká (tohle si, hochu, napiš)
že škola nás stejně
dennodenně ničí
teď už víš (škola je svět)
co se tě týká (pruda a slepý mapy)
že prostě máš v tomhle stádu
držet řadu, zůstat vzadu a nic víc (v ní sám poznáš, o co jde)
Ty vole, na základní škole
mám průsery a koule
a s naší účou problém
je to golem a má knír
Z týhle úči palice mi hučí
prej hejbnul jsem jí žlučí
a proto, za to ručim
mě teď mučí pořád víc
Je to golem a má knír
s říďou chrápe, prostě hnůj
Je to k blití, vždyť to znáš
