A keďže nadpriemerne inteligentný štrnásťročný Harrison Bergeron je ešte aj atletickej postavy a vyzerá dobre, musí na sebe nosiť obrovská množstvo hendikepov, aby sa niekto náhodou v jeho prítomnosti necítil podradnejší. Jeho matka je priemerne inteligentná, ale otec má v hlave myšlienok trochu viac a preto musí nosiť mentálny hendikep: V Georgově hlavě zadrnčel bzučák. Jeho myšlenky se rozprchly v panice, jako lupiči od poplašného zařízení.
„To byl ale hezký tanec, co teď předváděly," poznamenala Hazel.
„C-co?" řekl George.
„Ten tanec - že byl hezký," řekla Hazel.
„To jo," odpověděl George. Pokusil se trochu o těch baletkách přemýšlet. Ve skutečnosti nebyly až zas tak dobré - určitě nebyly lepší, než by býval kdokoli jiný. Byly ověšeny okenními závažími a vaky s broky a přes obličeje měly masky, aby se nikdo, kdo by spatřil nespoutané a půvabné gesto či pohledný obličej, necítil jako sežvejkaný cár hadru. George si pohrával s nejasnou představou, že tanečnice by snad handicapovány být neměly. Nedostal se však příliš daleko, neboť další zařinčení v malinkém rádiu mu rozprášilo myšlenky.
Kurt Vonnegut doviedol vo svojej krátkej dystopickej satire Harrison Bergeron tézu princípu rovnosti ad absurdum, aby tak poukázal na fakt, že pokusy dosiahnuť rovnosť medzi ľuďmi v stále viac oblastiach sú absurdné; že rovnosť znamená priemer a jednotlivec, ktorý v niečom vyniká, nemá v šedom priemere miesto. Je to jedna z najlepších poviedok na túto tému, akú som kedy čítala. Poviedka bola neskôr zahrnutá do zbierky Welcome to the Monkey House (česky vyšlo ako Vítejte v opičárně v roku 1994 /Mustang/ a Vítejte v pavilonu opic v roku 1998 /Argo/). Ak máte chvíľku, určite si ju prečítajte, je skvelá.
Anglický text Harrisona Bergerona nájdete napríklad tu a český preklad tu.
Na záver mi nedá nespomenúť výborný citát Thomasa Sowella:
Nobody is equal to anybody. Even the same man is not equal to himself on different days.
