Vojnový konflikt na Ukrajine trvá už viac ako mesiac. Plány šialeného mocnára na rýchle ovládnutie krajiny zmarili statoční ukrajinskí občania. Aktuálnej situácii sa priebežne venujem aj v iných článkoch, na dokončenie čaká text o prepojení politiky a športu.
Ale život vo všetkých oblastiach musí ísť ďalej.
Náš seriál sa blíži ku koncu a vracia sa do svojej starej štruktúry. Pravda, trocha pozmenenej (viď titulka)
Pokiaľ ste tu prvý raz, pozrite si prvý diel seriálu, kde sú zhrnuté motívy a východiská. Ďalšie tri diely nájdete ako súvisiace články (sú obmedzené maximálnym počtom práve tri, preto tento prvý diel je extra).
Kliknite na odkaz nižšie:
Já a Jára Cimrmanů. Ako som absolvoval maratón 15 hier legendárneho divadla (diel prvý).
Začína perexom:
Že sa celý projekt rodil ťažko dokazuje, že už tu máme druhý „špeciálny rok“ a Maestro Svěrák o dva dni oslávi už 86. Takže, ak som pôvodne chcel seriál stihnúť v roku jeho „polookrúhlin“ (a nevydalo), pokúsim sa stihnúť aspoň reparát (tentoraz ešte do narodenín).
Takže bez ďalších zbytočných rečí ideme na to.
Ale predsa ešte jedna poznámka. Prečo tá zmenená štruktúra.
V poslednej časti chcem nechať priestor pre zdravicu Maestrovi. Z toho dôvodu jednu hru presúvam sem.
A prečo nejdem chronologicky?
Na záver si nechávam dve pre mňa špeciálne hry.
České nebe, ktorou Jára uzavrel svoju tvorbu (a my sme s ňou našu Misiu začínali) a Záskok, ktorá je pre mňa TOPka. V tom sa zhodnem (podľa zvukovej kroniky) aj so Zdeňkom Svěrákom.
Ono všetky hry sú skvelé, ťažko robiť rebríček. U Zdeňka o to ťažšie, že sú to jeho „deti“, veď povedzte verejne, ktoré máte najradšej... (on to aj sformuloval diplomatickejšie, ako „jednu z nej“).
A ešte jeden dôvod.
Preskupením hier dnešná štvorka začína na Severnom póle končí v Afrike. Obe tieto hry sú dosť podobné (a konštatujú to aj obaja principáli vo zvukovej kronike, keď sa pri písaní Afriky zarazili, aby nevznikol nový severný pól iba premiestnený do teplých krajín :-).
Popis k obrázku v titulke programu:
Pro polární výpravu Francouze Payera zkonstruoval Cimrman optický zaměřovač a stabilizační gyroskop k přesnému určení severní točny. Přílišná hmotnost přstrojů způsobla, že je Payer již na Špicberkách odhodil a křižoval pak polární pustinou bez jakékoliv orientace.
Popis k obrázku z programu:
Místem Stackletonovy jihopolární výpravy byla badatelova loď „Nimrod“. Cimrman ji obohatil loutkou polárníka, který pomocí skrytého hodinového stroje a včelařského dmychadla pravidelně dýchal.
Stručný obsah (pointa)
Aj Severný pól má tradičnú štruktúru. V seminári zaujme skúška nového technika (musí sa to diať „naostro“), ako aj vedecké pojednanie o snežnom človeku (konflikt koncepcie himalájskych bádateľov, ktorí tvrdia, že ich snežný muž má výšku 10 ročného chlapca, Cimrmanov snežný človek m výšku chlapca 11-ročného). Samostatnou kapitolou je tvorba živých obrazov (viac vo zvukovej kronike).
V samotnej hre sledujeme polárnu výpravu, kde hrané scény striedajú zápisky z denníka pomocného učiteľa. Cestou ich prenasledujú mnohé nepríjemnosti, napríklad v hmle zablúdia do Petrohradu či veliteľ výpravy pri výpočte zásob potravín zabudne na spiatočnú cestu. Situácia dospeje až tak ďaleko, že sa rozhodnú zjesť psy (miesto psov ale najali Varla Fryštenského...)
Napokon pól dosiahnú ako prvá výprava, slávu ale opäť zlízne niekto iný...
Zo zvukovej kroniky
V dvoch rokoch pred uvedením tejto hry sa do kín dostali aj prvé filmy z cimrmanovskou tématikou. V roku 1983 to bol film Jára Cimrman, ležící, spící, ktorý tému spracoval komplexne a v roku 1984 film Rozpuštěný a vypuštěný na motívy Vraždy v salónním kupé. V roku 1987 pribudla temer dokumentárna Nejistá sezona, ktorá nejakou záhadou prešla cenzúrou.
Samotná hra vznikla na popud majiteľa hostinca, kde Jára sedával, ktorý ho požiadal o vytvorenie živého obrazu Češi na severním pólu. Jára sa problematiku rozhodol preskúmať priamo na mieste. Samotný nápad na hru mal Láďa Smoljak, ktorý chcel hru, kde by herci po javisku chodili na lyžiach. Na čo Zdeněk Svěrák zareagoval, že to bude dobytie severného pólu. Neskôr pribudol nápad zakomponovať do hry veliteľa výpravy, Čecha s priezviskom Nemec.
K premiére sa viaže zábavná príhoda. V scéne, kde pri tvorbe živého obrazu hľadajú účinkujúcich z radov divákov príde aj na postavu banky Slávie. Má to ale jeden háčik, socha bude nahá. Automaticky sa predpokladá, že sa nik neprihlási. Na premiére ale prišla na javisko herečka Ivana Andrlová. S + S ostali zarazení a ešte raz upozornili, že musí byť nahá. Na čo si na ich zdesenie Ivana začala rozopínať sukňu... (napokon to uhrali tak, že ju kulisáci vzali dozadu, kde sa má vyzliecť, a už ju na javisko nepustili. Ako klasicky, sochu predstavoval herec v trenírkach).
Top hlášky (môj výber s ťažkým srdcom)
Vyberám dva obrazy. Z driftovania a po dobytí pólu.
2. Obraz
(Členové polární expedice stojí na jevišti a hledí do bočních kulis. Učitel jsi vstoje čte Učitelské noviny, náčelník se opírá po svázané lyže, lékárník sedí na saních. Skupinka působí dojmem, jako by jela v tramvaji. Dlouho nikdo z nich nepromluví ani slovo.)
Učitel: Představte si, tady čtu, že na všech školách v Rakousku má být lázeň... To si nedovedu představit. To tam budou mít sprchy? Nebo vany?
(zakroutí nad tím hlavou a znovu se ponoří do čtení).
Lékárník: je to pohodlné, to driftování. Ale vleče se to.
Učitel: Nějaký inspektor Hruška to tady píše. To jsou nápady.
Lékárník: Ale proč ne? Hygiena je důležitá i na školách.
Učitel: Tak ne! Já už na to nevidím. Kázeň! To jo. To je pravda. To ani nemusel psát. To každý ví.
Frištenský: Heleďte, já tomu stejně nevěřím. Kdyby jsme jeli, tak by to muselo drncat. Nebo by se to pohupovalo. Nebo vzduch by jsme cítili, že rozrážíme. A krajina by ubíhala dozadu. To mi nevykládejte!
Náčelník: Ten Varel je jak sedmiletý dítě! (k učiteli) Václave, prosím tě, ty jako pomocný učitel mu to snad budeš umět vysvětlit!
Učitel: Náčelníku, já myslím, že tady na severu se nemusíme oslovovat plnými tituly. Stačí když mi budeš říkat učitel.
Náčelník: Dobře. Tak to Varlovi vysvětli.
Učitel: Varle! Celý tenhle ledový krunýř, na kterém stojíme, se vlivem mořského proudu pohybuje k severu. Odborně se tomu říká drift. To jsme si nevymysleli, to je popsáno v literatuře. Takže nic nedrncá, nic neubíhá dozadu, všechno, co tady je, lékárník, zavazadla, sníh, ledy, všechno driftuje k severu.
Frištenský: A já?
Učitel: Taky driftuješ.
Frištenský: Takže podle tebe já tady stojím, nic nedělám a driftuju, jo?
Učitel:Správně.
Frištenský: V životě jsem nic takového nedělal a nikdo mě k tomu nedonutí.
Lékárník: Václav, a jak dlouho budeme ještě driftovat?
Učitel: Deset až jedenáct dní.
Frištenský: To vám teda nezávidím.
* * * * *
5. Obraz
Učitel: A teď vás musím, přátelé, upozornit na jednu zeměpisnou zajímavost. Jestliže se postavím k náčelníkovi a půjdu od něho kterýmkoli směrem, půjdu vždycky na jih.
Lékárník: Ne!
Učitel: No jo! Podívejte se! (postaví s k náčelníkovi a vykročí. ) Jdu na jih. (vrátí se a vydá se jiným směrem.) A teď jdu zase na jih. A teď - zase na jih.
Lékárník:To je neuvěřitelné!
Učitel: To ještě nic není. Frištenský, postav se zády k náčelníkovi. A teď vykročte oba vpřed. (Náčelník a Frištenský kráčejí od sebe.) Vidíte? Oba jdou na jih!
Lékárník: To jsou věci!
Učitel: A to nejlepší jsem si nechal na konec. Teď něco uvidíte! Vojtěchu, udělej na pólu značku a ustup stranou. (Stane se. Učitel vykročí směrem ke značce.)
Podívejte se - jdu na sever (překročí značku a pokračuje v chůzi), a teď jdu na jih! A zpátky: na sever, a na jih.
Lékárník: To není možné!
Učitel: Můžeš si to zkusit.
Lékárník: To jsem tedy zvědav. (Vykročí k pólu a v okamžiku, kdy ho překračuje, rozjasní tvář.) No jo!!! Kamarádi! To stálo za to. Na pokraji smrti mrazem, na pokraji smrti hladem, na pokraji smrti vysílením, ale stálo to za to!
Frištenský: Já tomu možná nerozumím, ale za sebe bych řek, že to nic tak extrovního nevidím. Když to srovnám třeba s tím výletem na Kokořín...
Lékárník: Prosím tě, to se přece vůbec nedá srovnávat!
Frištenský: No ne, alespoň tam byly ty skály pískovcový, občerstvení... Co je tady? Prd.
Lékárník: Mlč radši, buď tak hodný. To je přece zážitek na celý život. Já si to musím ještě jednou zkusit. (Jde přes pól.) Na sever... na jih. To je nádhera! To nikde jinde na světě nezažiješ.
Učitel: Tak pozor, ještě bys to mohl zažít na jižním pólu. Ovšem obráceně.
Frištenský: Hlavou dolů.
Popis k obrázku v titulke programu:
Vlastenecká krotitelka Šárka Taussigová nacvičila se svými čtyřnohými svěřenci alegorické číslo „Blaník“. Lvi symbolizují česk vojsko dřímající v nitru hory. V popředí kníže Václav.
Popis k obrázku z programu:
Votický cyklistický klub „Blaník“ na výletě v Praze
Stručný obsah (pointa)
Seminár rozoberá Cimrmanov vzťah k histórii. Najviac ho trápi „nezapamätateľnosť“ historických dátumov, ktorá často narobí viac škôd v hlavách žiakov ako samotná udalosť v histórii.
Samotná hra sa odohráva v útrobách hory Blaník, kde vojsko čaká na výjazd (keď bude českému národu najhoršie). Prichádzajúce depeše od vrchného vedenia ale riešia iné veci, ako napríklad správne blahoželať Václavom k meninám pri dodržaní zásad vojenskej hierarchie či riešia správne pomenovanie húb). Situáciu ešte skomplikuje učiteľ dejepisu Chvojka, ktorý sem náhodou zablúdi...
Zo zvukovej kroniky.
Blaník je z pohľadu svojho vzniku jedinečný. V čase, keď ju autori začali písať, vládol ešte starý režim. Keď prvé náčrty autori čítali na zájazde vo Františkových Lázních ostatným členom zboru, stretli sa s výraznou skepsou. Toto predsa nemôže prejsť cenzúrou...
V čase, keď sa rodila hra Blaník, postihli divadlo dve tragédie. Umrel herec Jaroslav Vozáb a na ceste z pohrebu sa súbor dozvedel ďalšiu nešťastnú správu. Pri páde zo stromu herec Jan Kašpar utrpel zranenie s poranením miechy, následkom čoho ostal ochrnutý a pripútaný na vozík. Myslel, že s hraním skončil, ale principáli ho presvedčili, že mu v novej hre napíšu postavu, kde bude sedieť na jednom mieste. Diváci ale nevedeli, že je na vozíčku, sedel za stolom a na klaňačku nešiel.
Ale už v Záskoku mu napísali hru priamo „na vozíček“, zvedavého invalida Jirku Karáska (alternoval ju s Janom Hrabětom).
Top hlášky (môj výber s ťažkým srdcom)
Najprv zo seminára.
Cimrmanovy úvahy ústí v logicky závěr: politikové by měli myslet nejen na to, co svými skutky způsobí v dějinách, ale i na žáky, kteří se o tom budou muset učit. Pro důležité akce, které vejdou do historie, by měli proto volit zapamatovatelná data.
Cimrman podrobil ostré kritice císaře Ferdinanda II. za popravu sedmadvaceti českých pánů 21.6.1621. Objektivně uznává, že volba 21. června pěkně koresponduje s jednadvacátým rokem, zároveň se však ptá: Byl by pro mocného Habsburka takový problém popravit o šest pánů méně? V případě, že by to problém byl, mohla by se poprava konat o šest let a šest dní později, čímž by se nám dvojčíslí dvacetsedum ozvalo třikrát: 27 popravených dne 27. června 1627. "Já sám na Ferdinandově místě," přiznává se Cimrman, "bych posečkal s popravou na 30. červen 1630. Pravda, škody na hlavách by byly o něco větší, ale o to méně škod v hlavách školáků. A o mládež by nám mělo jít především."
Ale nejde jen o historické události. I data narození význačných osobností bych se mohla volit uvážlivěji Cimrman v této souvislosti apeloval na rodiče s vysokým inteligenčním kvocientem, u nichž je nebezpečí, že přivedou na svět génia, aby těhotenství s ohledem na to plánovali. Například že se Albert Einstein narodil roku 1879, není pro jeho rodiče dobré vysvědčení. Ostatně sám malý Albert označil ve své školní slohové práci tatínka za ukvapeného, až zbrklého.
Jak se blížil kulatý rok 1900, byl Cimrman nervóznější a nervóznější. Cítil, že v tomto zapamatovatelné roce by se mělo odehrát co nejvíce světodějných událostí a významné muže své doby k tomu tlačil. Ne všude uspěl.
Například jeho dopis císaři Františku Josefu I., aby v roce 1900 buď odstoupil, nebo zemřel, přijel panovník s vyslovenou nevraživostí.
Z hry si pozrieme súboj.
Smil: Napadne-li kdokoli, byť ti slovně, vrchního velitele hory, je povinností přednosty kanceláře ztrestati ho mečem.
Hynek: Smile, vydej soubojové meče. (Smil vyjme zpod Kamenného stolu dlouhý meč a podá ho Veverkovi.)
Smil: Zde je meč provinilců a zde (podá Hynkovi krátký mečík) je meč pro pana přednostu.
Hynek: Víš jistě, že to nemá být obráceně?
Smil: Bohužel. Takhle to tu stojí.
Hynek: Smile, ty zneužíváš toho, že špatně vidím.
Smil: Nezneužívám takhle to tu je.
Hynek: Braň se!
(Přednosta se na Veverku vrhne a rozpoutá se neohrabaný šerm. Po chvilce zápolení se Hynek dostane do výhodné situace a chystá se odkrytého Veverku svým mečíkem probodnout. Smil mu to však překazí svým povelem.)
Smil: Přestávka!
Hynek: Proklatě! To je smůla! Teď přestávka! A já byl zrovna... Viděli jste to?
Smyl: Přestávky jsou nutné. Tělo není uvyklé pohybu. Léta spíme...
* * *
Smil: Konec přestávky!
(Souboj pokračuje. A když je Veverka se svým těžkopádný mečem v úzkých, Smil boj znovu přeruší.) Přestávka!
Hynek: Já mám takovej pech! Už podruhé mohlo bejt po něm. A víte, že jsem docela rád, že mám tenhleten kratší? Člověk je mrštnější. Líp se to ovládá.
Smil: výměna mečů!
Nasledovala hra Záskok z roku 1994. Bude v záverečnej časti.
Popis k obrázku v titulke programu:
Potulní dentisté Chlumský a Tahal neuměle okopírovali Cimrmanovou pojízdní zubní vrtačku M 6 a podnkli s ní propagační cestu Evropou. Turné skončilo tzv. alpským debaklem ve Sv. Mořici, kde Tahal nezvládl řízení a Chlumského o zuby.
Popis k obrázku z programu:
Horské železnice uvítaly v r. 1911 Cimrmanovu lokomotivu pro odstraňovaní kmenů padlých přes trať. V Německu dostala přezdívku Elephant, čestí železničáři jí z neznámých důvodů říkali Amálka.
Stručný obsah (pointa)
V tejto hre autori riešia „neduhy stáří“. Seminár obsahuje niekoľko referátov, kde sledujeme kariéru Járy ako dentistu, nahliadneme do zákulisia japonského divadla (niektoré prvky zhliadneme v samotnej hre) a kúzelná je najmä prednáška na tému dvoch vzájomne komplementárnych stareckých neduhov – neschopnosť udržať myšlienku a neschopnosť myšlienku opustiť.
Samotná hra aj podľa samotných autorov vlastne dej nemá...
V železničnej staničke Středoplky sa partia starcov snaží očesať slivku, majú na to obmedzený čas, ale nejako sa im to nedarí. Najschopnejší z nich, horolezec Sváťa Pulec je pripútaný po páde z Milešovky na vozíček, nepomôže ani náhodne prichádzajúci Eda Wasserfall z Klubu českých turistov, maľujúci v okolí turistickí značky. Zdržia aj ich tri ženy, prechádzajúce stanicou – Emilka Najbrtová, Jenny Suk a Andulka Šafářová, ktorých priazeň sa postupne snaží získať mladý vechtr...
Zo zvukovej kroniky
Inšpiráciou k hre Švestka bola pre autorov skutočnosť, že pokiaľ hrdinovia ich hier nestarnú, samotní herci žiaľ áno. A tak vznikali paradoxy, že napríklad dvadsaťročného policajného praktikanta Hlaváčka vo Vražde hrali vtedajší šesťdesiatnik Petr Brukner či sedemdesiatnik Miloň Čepelka (túto postavu neskôr vyriešili v projekte „synovia pomáhajú otcom“, kedy ju hrali juniori Čepelka a Kotek).
Preto sa rozhodli napísať hru, kde budú hrať postavy vo svojom veku. A hrajú ich brilantne :-).
Gro hry písali v hoteli v Brne. Totiž súbor, keď boli S + S v tvorivom zápale a vznikala nová hra, snažil sa nasadzovať hry, kde nealternujú jeden druhého ale hrajú spolu. Na otázku, ako sa píše vo dvojici a kto je „ťahúňom“, zhodli sa, že Zdeněk Svěrák. Toho už „svrbí klávesnica“ a Láďa Smoljak by stále kecal. Výhodu spoločného písania prirovnal Láďa Smoljak k matematike. Keď píše každý sám a potom to dávajú dohromady, je to ako sčítanie. Kdežto keď píšu spolu, je to ako násobenie (Zdeněk súhlasil, s tým, že Láďa ako bývalý matematik tomu iste rozumie :-)
Top hlášky (môj výber s ťažkým srdcom)
V tejto hre urobím výnimku. Top hláška bude vo video podobe. Je to geniálna prednáška "Neduhy stáří". Ja som ju videl v podaní Zdeňka Svěráka, na YT je Láďa Smoljak. Obaja ju poňali trocha inak, ale obaja boli skvelí.
Započúvajte sa a vychutnávajte.
Láďa je už za "kecpultíkom"...
Popis k obrázku v titulke programu:
Při startu vzducholodi „Holešovice“ dočkal se Cimrman bolestného ponížení. Ačkoli celou výpravu do Afriky organizačně zajistil a naplnil vzducholoď vlastním vodíkem, trojice pražských továrníků Holzman, Kubias, Bartůněk ho z výpravy vyloučila. Do gondoly byl místo Cimrmana raději naložen sud piva, který na poslední chvíli přivezl kočí plzeňského pivovaru.
Popis k obrázku z programu:
Technickou novinkou ve vývoji létajících strojů byla Cimrmanova vzducholoď „Devítka“. Byla opatřena dvojfunkčním akumulátorem: ten jednak poháněl elektromotor spojený strunou s vrtulí na zádi a jednak elektrolýzou vody vyráběl vodík pro náplň vzducholodi. Cimrmanův akumulátor vydržel v chodu – jak napovídá název vzducholodi – 9 minut.
Stručný obsah (pointa)
Toto je v našom výbere druhá hra, kde sledujeme výpravu do ďalekých krajín. Namiesto na lyžiach a saniach so psím záprahom ale nejdeme na severný pól, ale vzducholoďou do horúcej Afriky medzi ľudožrútov.
V seminári sledujem osudy Járy v Afrike, kde si ako výpravca vycvičil za pomocníkov zvieratá, jeho koloniálne výboje či hru z prostredia indiánov Operený had. Sme aj svedkami vzniku Cimrmanovho informačného šapitó, predchodcu dnešného internetu.
Dôležitú úlohu v seminári aj samotnej hre zohrá literát Josef Václav Sládek.
Výpravu medzi ľudožrútov financuje mecenáš barón Ludwig Úvalský, vedie ju dr. Emil Žába, členom je aj misionár Cyril Metodej, ktorý chce v Afrike šíriť vieru a plánuje tam ostať. Na mieste ale natrafia na domorodcov, ktorí majú s členmi výpravy iné zámery. Aj vďaka J.V.Sládkovi napokon všetko dobre dopadne.
Zo zvukovej kroniky
Rok vzniku Afriky (máme na mysli hru, nie svetadiel :-) 2002 bol palindrom. Najbližší bude v roku 2112. Dnešní „mrňúsi“ možno zažijú...
Otázka na autorov znela, prečo práve čierny kontinent. Páčil sa im cestovateľ Holub a aj let vzducholoďou. Narážali na problém, vyhnúť sa tomu, či už je v iných hrách. Najčastejšie narážali na to, že je to vlastne Severný pól, ibaže v teplých krajoch.
V hre bol aj objavený text „Jmelí“. Jedná sa o univerzálny text, ktorý sa dá použiť v ľubovoľnej hre v čase, keď hercovi vypadne text a nápoveda si to nevšimne. Napríklad v rozprávke sa nasadí „Copak Zlatovláska, ale Jmelí. Víte kolik se ho letos urodilo?“ Následne text v dialógu popisuje, ako ho herec so synom zbierajú a otec na syna kričí „Házej“ spolu s výrazným buchnutím palicou na búdku nápovedy, čo ho zobudí a hra sa vráti do starých koľají. V hre ale nastane problém, lebo hercom vypadne aj text Jmelí a zacyklia sa. „Copak jmelí, ale jmelí...“
Ešte jedna perlička sa viaže k tejto hre. V niektorých hrách herci vedú interakciu s publikom. Vždy ale je to v scénári, Láďa Smoljak ako režisér nemal rád improvizácie (Zdeněk Svěrák už ta striktný nie je , zažil som párkrát, že sa samotní herci nezdržali smiechu), občas sa stávalo vo Vyšetrovaní straty triednej knihy, že sa pri prezencii niektorí diváci zapojili, ale herci na to nereagovali.
Ale napríklad v Severnom póle pri skladaní živého obrazu je pár divákov vyzvaných, v Záskoku zasa účinkujú „pasívne“, keď Prácheňský spomína, že „vlevo seděj blbci“ (to sa nám podarilo).
V Afrike si vyhliadnú jedného diváka v prvej rade, ktorý je akože podobný Josefovi Václavovi Sládkovi a v závere hry ho aj vytiahnu na ďakovačku na pódium (to sa mi nepodarilo...)
Po hre Afrika S + S začali prácu nad novou hrou. Už neboli do nej nikým tlačení, písali ju pre radosť. Hlavne ju chceli urobiť súboru, napísali do nej zatiaľ najviac postáv. Zároveň ale situáciu a postup práce začal komplikovať zdravotný stav Láďu Smoljaka, ktorý zároveň vyčerpával aj Zdeňka Svřáka, keď musel v určitej dobe hrať bez alternácie.
Ale o tom nabudúce.
Top hlášky (môj výber s ťažkým srdcom)
Opäť začneme seminárom.
Ve hře Afrika složil Jára Cimrman velký hold Josefu Václavu Sládkovi. Toho si totiž ze všech českých básníků vážil nejvíce. A to i přesto, že mu Sládek jako dlouholetý redaktor časopisu Lumír vytrvale vracel všechny jeho básnické pokusy. Nelze se tomu divit. Sladkovu natutelu byla Cimrmanova poezie velmi blízká, dokonce tak blízká, že právě to Sládkovi bránilo tyto verše tisknout. Vezměme například úryvek z Sládkovy básně Domov:
Domov, domove
drahý a jediný
nejdražší, nejsladší
nad světa končiny
Jinde jsou krásnější
jinde jsou šťastnější
ale tys nad všechny
vlasti mi milejší
A teď si představte, jak by se v Lumíru vedle sebe snášely Sládkův Domov a Cimrmanova Cizina:
Cizino, cizino
drahá a vzdálená
jak je mi těsná
ta domácí halena
Jinde jsou krásnější
jinde jsou šťastnější
například v Japonsku
poznal jsem dvě gejši
Málokto vie, že záverečné štvorveršie Studánky diktoval Josef Václav Sládek ako telegram poštovému zamestnancovi, ktorým nebol nikto iný ako Jára Cimrman:
Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest
tu starý vodník s rusalkou
chce do Studánky vlézt
"To snad ne, Mistře", zvolal tehdy Cimrman. "Taková krása nemůže přece skončit tak pokleslou erotikou!"
"Myslíte?", znejistěl básnik. "A jak byste to chtěl ukončit?"
Cimrman se zamyslel a v této hvězdné vteřině zúročil svou schopnost geniálního sládkovského epigona do magického závěru básně:
Když usnou lesy hluboké
a kolem ticho jest
i nebesa i studánka
jsou plný zlatých hvězd
"Odešlete to," řekl dojatě Sládek a oba básníci si přes poštovní přepážku potřásli se svými geniálními pravicemi.
Posledná dnešná ukážka bude už zo vzducholode. V hlavnej úlohe Otec... Ale on sa predstaví sám.
Žába: Duchovním pastýřem naší výpravy je bratr Cyril Metoděj.
Cyril (opraví ho): Otec.
Žába: Promiňte: otec Cyril Metoděj.
Cyril: Ale bratr také!
Žába: Otec Cyril a bratr Metoděj.
Cyril: Promiň doktore Žábo, já to řeknu sám: bratr otec Cyril Metoděj.
Žába: Ano, také jeho poprosím o pár slov. Ale skutečně, bratře otče Cyril Metoděj, jenom pár slov, ať nezmeškáme příznivý vítr.
Cyril: Ano, drazí mojí. Příznivý vítr, to je to, co si každý z nás ve svém životě přeje. Ale co to je, příznivý vítr? A co je to vítr nepříznivý? Často ve svém životě děkujeme osudu, že nás zavál správným směrem, ale pak přijde chvíle prozření a my zjišťujeme, že ten vítr, který se nám zdál příznivý, byl naopak nepříznivý.
Žába: Děkuji bratr otci za jeho slova.
(otec bratr Cyril Metoděj následne ešte dlho hovorí).
* * *
Žába: Přátelé, pojďte, uděláme si briefing.
Puchmajer: No, už mi taky vyhládlo. Tak já přinesu pánev a natlakuji vařič.
Žába: Ale Bohoušku, briefing není jídlo, to je označení, které užíval můj britský kolega Livingstone pro krátkou a stručnou poradu...
Cyril: Jestli dovolíš, doktore Žábo, rád bych na úvod našeho briefingu předeslal několik slov. Drazí, všichni cítíme, že je něco mezi nebem a zemí, co člověk pouhým rozumem není s to pojmout...
Žába: To jsem ti chtěl říct, bratře otče. Ty nejsi briefingový typ. Čili: pokud bude briefing, ty mlč.
Trocha osobne (spoločne za všetky dnešné hry)
Ako som už spomínal, jednu hru som naživo videl ešte na výške, v Bratislave. Neviem ktorú, ale Severný pól určite nie. V čase jeho premiéry (v deň mojej štvrťstoročnice) som bránil našu federálnu vlasť. Teda v tom čase som ešte bol v prijímači (Chotěboř – Bílek), odkiaľ som bol odvelený do Nového Města pod Smrkem. Na „súhraničie“ troch štátov, z ktorých dnes už dva neexistujú. ČSSR a NDR. A na tretí si cez Ukrajinu brúsi zuby Carputin.
V Severnom póle si herci pridali jednu aktualizáciu. Do beloby snehu v dalógoch zakomponovali aj svoje vlasy :-).
Švestka bola prvým predstavením, ktoré nám zrušili. Ani neviem, koho napadlo pred odchodom do Opavy pozrieť na internet. A tam sme sa dozvedeli, že predstavenie je zrušené pre ochorenie „Jana Svěráka“. Čo sme teda celkom nepochopili... Ale v každom prípade nám to ušetrilo výlet na Moravu.
Ako som už spomínal, Afrika a Severný pól majú pomerne veľa spoločných rysov. Ale nám to vôbec nevadilo, bavili sme sa na oboch kráľovsky. Ako vlastne na všetkých hrách.
S touto kapitolkou súvisí aj dnešný „prameň“. Čítajte ďalej.
Na záver na osvieženie opäť jeden prameň. Tento je najčerstvejší.
Nech prameň prehovorí sám. Pozrite si zadnú stranu obalu, obsah knihy a pár záberov zvnútra (mňa zaujal najmä "plzeňský masaker" (môj terminus technikus) a premiéra Severného pólu. Na ktorej som nemohol byť ani keby som chcel, hoc som bol k miestu deja pomerne blízko...
A celkom na záver "Plzenský masaker..."
