Ale ak sa vám nechce klikať v súvisiacich článkoch, stručne zopakujem.
1) Ľudia so zdravotnými diagnózami, ktoré im očkovanie proste neumožňujú. Títo sú štátom trestuhodne prehliadaní.
2) Veriaci v manipulácie.
Tu debata zväčša nemá zmysel. Veria v čipovanie (netušia, že každým ťukom do klávesnice počítača či smartfónu vrátane hovorov, alebo použitím kreditných či vernostných kariet dávno a dobrovoľne „čipovaní“ sú, čo podcenil aj taký fachman ako Marián K., Alene Zs. dokonca zmerali tepovú frekvenciu pri telefonáte) a argumenty z mainstreamu neberú, keďže je ovládaný Sorošom a Gatesom.
3) Strach z vakcín. Sú tu krátko, neoverené, experimentálne.
Tu debata zmysel má a tento text je určený hlavne im.
4) Princípy a zásady.
Na moju slobodu mi nikto siahať nebude. A punktum.
5) Dezoláti.
Argumenty a pochybnosti.
Toto je celkom zábavné. Teda bolo by, keby to nemalo až tragické následky. Mnohé z toho som pri rozhovoroch zažil aj osobne.
Sem dám reprodukciu z jedného facebookového statusu, tak ako doputoval až ku mne.
Najlepšie je, že tie dôvody ľudí, prečo sa neočkovať, sú často protichodné. Skrátka, argument je, že je to biele. Ale rovnako aj to, že je to čierne...
(status ešte pokračuje, ale ako ilustrácia nám to stačí).
Ale teraz vážne.
Ako som avizoval, gro bude text českého prekladateľa Viktora Janiša. Čo a odkiaľ preložil sa dozvieme priamo od neho.
Ale ešte predtým zacitujem z Denníka N.
Na námietku, že vakcíny proti covidu nie sú dobré, lebo neposkytujú 5-, 10-ročnú alebo celoživotnú ochranu odpovedala virologička Tatiana Betáková zo SAV a UK v Bratislave: "Nech mi kritici vysvetlia, prečo potrebujú obed a večeru, ak ráno raňajkovali. A prečo ďalší deň budú jesť znova."
Vysvetlila, že proti covidu sa zaočkujeme nielen trikrát, ale aj "stokrát", pretože vakcína je ideálna, ak ľudia majú aj dostatok neutralizujúcich protilátok, ktoré sa časom vytrácajú.
Zaujímavý rozhovor bol v denníku N 9.12. s českým biochemikom Janom Konvalinkom.
Pre obmedzený priestor okrem veľavravného titulku len časť, ktorý reaguje na "autority" alternatívnej scény. Konkrétne na francúzskeho nositeľa Nobelovej ceny virológa Luca Montagniera, ktorý tvrdí, že očkovanie vytvára na vírus tlak, čo spôsobuje, že mutuje do nových variantov.
"Luc Montagnier je nositeľom Nobelovej ceny za spoluobjavenie vírusu HIV, na druhej strane ho vedecká komunita už niekoľko rokov - či skôr desiatky rokov - neberie vážne. Toto nie je prvá dezinformácia, ktorú šíri. Montagnier nie je zamestnaný vo Francúzsku, pracuje v Číne. Nezdá sa mi pravdepodobné, že očkovanie by vytváralo tlak na to, aby mutoval, je to skôr naopak. Tým, že očkujeme, spomaľujeme prenos vírusu. Vírus, ktorý sa nereplikuje, nemôže ani mutovať.
Dosiaľ najnebezpečnejší variant delta vznikol v Indii, keď mala krajina veľmi malú zaočkovanosť.
Omikron vzniká v Južnej Afrike, krajine, ktorá je takisto menej zaočkovaná.
Preto je to skôr naopak, ako vraví Montagnier, a mutácie vznikajú tam, kde sa očkuje málo. "
Jan Konvalinka komentoval aj vývoj na trhu s liekmi..
" Máme dva sľubné lieky
Jedným je Molnupiravir od firmy Merck. Skracuje hospitalizáciu a, redukuje hospitalizáciu a úmrtia o 30 percent.
Ešte sľubnejší je Paxlovid od firmy Pfizer, čo je inhibítor vírusovej proteázy. Vyzerá to, že má 90 percentnú účinnosť. No ešte si musíme počkať na klinické údaje. Oba lieky predpisuje lekár, no podstatná správa je, že ich môžete brať doma a nemusíte byť hospitalizovaní. Je to pilulka a nemusia vám pichnúť žilu.
Výhodou týchto liekov je aj to, že nepôsobia na spike proteín, takže mutácie omikronu by mali byť irelevantné "
No a už je na rade sľúbený Viktor Janiš, ktorý podľa môjho názoru veľmi dobre a zrozumteľne spracoval tému s dôrazom na najväčšieho „strašiaka“ a to dlhodobých vedľajších účinkov vakcín (hlavne teda strašia tie mRNA).
Úvod k fiktívnemu rozhovoru
Šíří se nám tu v diskusích jeden nepěkný nešvar. I jinak inteligentní lidé odmítají vakcíny proto, že "nikdo si přece nemůže být jistý jejich dlouhodobými účinky".Na blogu Logic of science jsem objevil opravdu skvělý text, který se s těmito obavami vyrovnává.
Akorát je v angličtině a je dlouhý jak Lovosice a já mám obavu, že lidé, kteří by s ho nejvíc měli přečíst, to právě kvůli cizímu jazyku a délce vzdají.
Pokud vám tento seriál přijde dobrý, tak ho prosím SDÍLEJTE, připadá mi to fakt důležité.
A preto som sa rozhodol tento materiál zdieľať. V skrátenej forme spracovanej do fiktívneho rozhovoru. Otázky budem formulovať v slovenčine. Začíname.
Otázky (a najmä odpovede) o vedľajších úpčinkoch vakcín.
„Aké môžu byť vedľajšie účinky vakcín?“
V jádru obav z těchto vakcín je strach z neznámého, takže než začneme mluvit o neznámém, musíme si ujasnit, co skutečně víme, a také jasně definovat, co rozumíme pod pojmem "neznámé dlouhodobé účinky".
V zásadě existují dvě kategorie účinků, o kterých si musíme promluvit:
- Bezprostřední účinky (krátkodobé) = účinky, které se poprvé objeví krátce po očkování.
- Neznámé budoucí účinky (dlouhodobé) = účinky, které se projeví až několik měsíců nebo let po očkování.
Tohle je důležité rozlišení, protože lidé často kličkují mezi těmito dvěma pojmy, aniž by měli jasnou představu o tom, co je vlastně známo a jak je to známo. Pokusím se tedy vyjádřit co nejjasněji: máme mimořádně solidní znalosti o bezprostředních účincích a to, že jsou vakcíny nové, je zcela irelevantní.
„Čo teda vieme o tých bezprostredných?“
Bezprostřední účinky lze poměrně jednoduše testovat.
Nejprve vědci provedou studie fáze 1-3 na lidech s využitím randomizovaného, placebem kontrolovaného přístupu, kdy sledují tisíce pacientů po dobu několika týdnů po očkování. Jakmile je vakcína uvolněna pro širokou do distribuce pro veřejnost, vědci dále sledují vedlejší účinky pomocí např. rozsáhlých kohortových studií a studií případů a kontrol. S rostoucím počtem vzorků roste i naše schopnost odhalovat stále vzácnější případy. S desítkami tisíc účastníků můžeme odhalit jevy, které se vyskytnou na každých několik tisíc lidí, ale případy, které se vyskytnou jednou na každých 10 000 lidí, nám uniknou. Při počtu několika set tisíc osob můžeme detekovat události, které se vyskytnou jednou na desítky tisíc osob, ale uniknou nám události, které se stanou jednou na každých 100 000 osob atd.
Je potřeba vypíchnout tu dvě zásadní věci.
Zaprvé, vzhledem k tomu, že naše schopnost odhalit vzácné nežádoucí účinky závisí na velikosti vzorku, budou s rostoucí velikostí vzorku všechny nové nežádoucí účinky z definice stále vzácnější. Až se dostaneme k miliónům (jako je tomu u vakcín proti covidu), nenajdeme zčistajasna nový běžný závažný nežádoucí účinek, protože ty by byly zachyceny už na mnohem menších velikostech vzorků.
Za druhé, to, že je vakcína NOVÁ, je zcela a naprosto irelevantní. Protože hovoříme o jevech, které se stanou během několika týdnů po očkování, nezáleží na tom, zda jsou vakcíny k dispozici dva měsíce nebo dvě stě let. Záleží jedině na velikost vzorku (tj. na počtu účastníků). Dovolte mi, abych to zopakoval (verzálkami):
NAŠE SCHOPNOST S JISTOTOU ZJISTIT MÍRU BEZPROSTŘEDNÍCH NEŽÁDOUCÍCH ÚČINKŮ ZÁVISÍ VÝHRADNĚ NA VELIKOSTI VZORKU; STÁŘÍ VAKCÍNY JE STOPROCENTNĚ IRELEVANTNÍ.
V případě covidu jsme byli schopni získat tak velké vzorky velmi rychle, protože případů covidu bylo tolik a vlády vynakládaly tolik peněz na masivní očkovací kampaně. Všechny v současnosti doporučované vakcíny prošly třetí fází klinických zkoušek s velkými velikostmi vzorků. Například společnost Pfizer použila více než 43 000 účastníků (Polack et al. 2020) a společnost Moderna více než 30 000 (Mahase 2020).
V návaznosti na tyto studie fáze 3 byla zveřejněna řada rozsáhlých studií. Ve skutečnosti bylo provedeno tolik studií, že můžeme dělat systematické přehledy a metaanalýzy.
Například Barda et al. (2021 - https://www.nejm.org/doi/full/10.1056/NEJMoa2110475) porovnávali více než 800 000 očkovaných osob s více než 800 000 neočkovanými osobami, aby zjistili míru výskytu nežádoucích účinků vakcíny společnosti Pfizer a také míru výskytu stejných účinků u osob, které se nakazí covidem.
Nejenže vakcína vykazovala nízkou míru závažných nežádoucích účinků, ale u většiny stavů (včetně myokarditidy a infarktu myokardu) byla míra těchto příhod VYŠŠÍ u osob, které onemocněly covidem, než u osob, které byly očkovány.
Jde o to, že jsme si krátkodobými následky vakcín mimořádně jisti.
Bez přehánění lze říci, že máme k dispozici obrovský objem údajů. Například Barda et al. (2021) je jednou z největších kohortových studií, které jsem kdy četl. Je větší než většina studií o bezpečnosti zavedených vakcín, které jsou k dispozici již desítky let. Ve skutečnosti se nám podařilo rychle shromáždit takové množství údajů, že naše znalosti o krátkodobé bezpečnosti vakcín proti covidu jsou stejné nebo větší než naše znalosti o krátkodobé bezpečnosti mnoha standardních vakcín.
Aby bylo opět stoprocentně jasné, to, že vakcíny jsou relativně nové, pro tyto krátkodobé účinky jednoduše nehraje roli. Dále tyto studie nejsou nijak „uspěchané“. Spíše jde prostě o to, že jsme tak rychle očkovali tolik lidí, že jsme byli schopni rychle shromáždit údaje, které by se obvykle shromažďovaly roky. Záleží na velikosti a objemu studií a máme k dispozici řadu skutečně rozsáhlých studií, které jednoznačně ukazují, že závažné nežádoucí účinky jsou vzácné a přínosy převažují nad riziky.
Jednoduše řečeno, krátkodobé vedlejší účinky vakcín proti covidu byly důkladně prozkoumány a jsou velmi dobře zdokumentovány.
Z vědeckého hlediska již tyto vakcíny nejsou experimentální. Prošly již řadou experimentů a důkazy jsou jasné (vakcína Comirnaty od společnosti Pfizer není ani z právního hlediska „experimentální“). Trvat na tom, že jsme vakcíny neprostudovali dostatečně dobře, abychom znali krátkodobé vedlejší účinky, je v této fázi popírání vědy.
„A čo teda vieme o dlhodobých vedľajších účinkoch?“
VAKCÍNY NEZPŮSOBUJÍ ROZSÁHLÉ A DLOUHODOBÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
Nyní se konečně můžeme věnovat konkrétně tématu neznámých, dlouhodobých účinků (tedy účinků, které se projeví až několik měsíců nebo let po očkování.
Ano, trvalo dlouho, než jsem se k tomu konečně dostal, ale toto východisko bylo důležité – ukázal jsem totiž, že máme k dispozici obrovské množství studií, které ukazují, že vakcíny proti covidu mají krátce po podání jen málo závažných nežádoucích účinků.
Zpochybnit jejich bezpečnost bez otevřeného popření vědy lze tedy jen vznášením obav z nyní neznámých, dlouhodobých účinků.
Jak ukážu, tyto obavy nemají žádné vědecké opodstatnění.
Ten typ budoucích dlouhodobých následků, kterých se všichni zřejmě tolik bojí (tj. typ, který se projeví až za několik měsíců nebo let), vakcíny prakticky nevyvolávají.
Usilovně a dost dlouho jsem hledal příklady takového výskytu a v celé historii vakcín se mi podařilo najít pouze jeden: Pandemrix, vakcína proti H1N1 používaná v Evropě v chřipkové sezóně 2009-2010, byla spojena se zvýšeným rizikem narkolepsie, které se obvykle projevilo až několik týdnů nebo měsíců po očkování. Další podrobnosti si můžete přečíst na stránkách blogů Thoughtscapism a Skeptical Raptor, tady chci okomentovat jen tři body
1) V závislosti na studii byla prodleva mezi očkováním a nástupem narkolepsie 0-242 dní (medián = 42; Partinen et al. 2012) nebo 0-360 dní (medián neuveden; Nohynek et al. 2012). Společnosti Pfizer i Moderna zahájily třetí fázi své studie vakcíny proti covidu dne 27. července 2020 (před ~500 dny) a povolení k podmíněnému použití (tedy zahájení hromadných očkovacích kampaní v USA) obdržely v prosinci 2020 (před ~360 dny). Izrael skutečně do konce roku 2020 aplikoval již více než 1 milion dávek.
To znamená, že jsme již za časovým rámcem, kdy jsme měli začít zaznamenávat něco srovnatelného s dlouhodobými účinky Pandemrixu.
2) Jak už to tak u vedlejších účinků vakcín bývá, stejný vedlejší účinek způsobuje i nemoc, proti níž očkovací látky působí (v tomto případě chřipka).
3) Tento nežádoucí účinek byl vzácný (mezi 1 z 52 000 dávek a 1 z 57 500 dávek v Anglii [Miller et al. 2013] a 1 z 16 000 dávek ve Finsku [Nohynek et al. 2012; z nejasných důvodů byla ve Finsku vysoká míra, kterou nelze zobecnit na ostatní země) a přínosy vakcíny stále převažovaly nad rizikem.
Poslední bod je opravdu důležitý, protože aby se ukázalo, že vyhýbání se vakcínám proti covidu je bezpečnější volbou, musely by neznámé budoucí vedlejší účinky nejen existovat, ale musely by být tak časté a závažné, že by převážily nad obrovskými známými přínosy vakcín, a to je situace, která u žádné vakcíny nikdy nenastala. Z důvodů, které vysvětlím v následujících pasážích: takhle totiž vakcíny na organismus nepůsobí.
Pokud se tedy vyhýbáte vakcínám proti covidu kvůli obavám z neznámých, závažných a dlouhodobých nežádoucích účinků, položte si otázku: Je tento strach skutečně racionální vzhledem k tomu, že budoucí dlouhodobé nežádoucí účinky vakcín jsou prakticky neslýchané a nikdy se nestalo, že by tyto nežádoucí účinky byly rozšířené a převážily nad přínosy vakcín?
PROČ VAKCÍNY NEZPŮSOBUJÍ BUDOUCÍ DLOUHODOBÉ ÚČINKY:
NÍZKÁ DÁVKA
KRÁTKÁ EXPOZICE
Nyní si povíme, proč se nežádoucí účinky vakcín téměř vždy projeví krátce po očkování. Typ dlouhodobých následků, o nichž se bavíme, obvykle vzniká z jedné ze dvou příčin:
* skutečně velká dávka v krátkém časovém úseku
* nebo malá dávka v delším časovém úseku.
Vakcíny nepatří ani do jedné z těchto kategorií.
Zásadně se liší od většiny léků, protože prostě vycvičí imunitní systém, načež jsou rychle odstraněny. Trvalým přínosem je váš vlastní imunitní systém. Vakcíny to navíc dělají prostřednictvím nízkých, netoxických dávek. Pamatujte, že jed je jen otázka dávky. Všechno, dokonce i voda (Garigan a Ristedt 1999), je toxické při dostatečně vysoké dávce a bezpečné při dostatečně nízké dávce.
Lidé, kteří křičí o „TOXICKÝCH CHEMIKÁLIÍCH“ ve vakcínách, tedy ignorují základy chemie. Neexistuje nic jako toxická chemická látka, existují pouze toxické dávky – a dávky ve vakcínách toxické nejsou.
Odpůrci vakcín proti covidu často argumentují:
„Podívejte se na všechny ty případy léků, které byly schváleny, a po letech se zjistily jejich dlouhodobé účinky.“
Jenže tyto příklady se téměř vždy týkají léků, které byly užívány opakovaně.
Riziko bylo dané jejich kumulativním účinkem (zejména u chemických látek, které v těle přetrvávají po dlouhou dobu). Naproti tomu u vakcín je expozice omezená a vaše tělo je rychle odbourá. Během několika dní po podání vakcíny je samotná vakcína z vašeho těla zcela odstraněna.
Dlouhodobá ochrana vychází z paměti imunitního systému, nikoli z vakcín samotných.
To je opravdu důležité – znamená to, že neexistuje mechanismus, kterým by vakcíny proti covidu mohly způsobit dlouhodobé poškození. Vzhledem k tomu, že vakcíny představují nízké dávky podávané 2-3krát, případné následky se projeví rychle.
A přesně tohle se také stalo. Nejčastějšími nežádoucími účinky jsou například bolestivost a mírné příznaky chřipky, které začínají během několika hodin nebo dnů po podání vakcíny. Důvodem těchto účinků není to, že by vakcína byla „toxická“, ale naopak to, že dělá přesně to, k čemu byla navržena, a stimuluje váš imunitní systém. Právě kvůli aktivaci imunitního systému se necítíte dobře, ale tato aktivace je rozhodující, protože se tak imunitní systém učí rozpoznávat a bojovat s covidem. Stejně tak závažné nežádoucí účinky vakcín jsou sice vzácné, ale obvykle se projeví krátce po očkování.
Nežádoucí účinky, které se projeví až po několika měsících nebo letech, se od vakcín jednoduše neočekávají právě díky principu fungování vakcín.
Přesto se v následujících částech podívejme blíže na tři hlavní hypotetické zdroje dlouhodobého poškození: adjuvans/konzervační látky, mRNA a aktivaci imunitního systému.
#1: Adjuvans a konzervační látky
Vakcíny se typicky skládají ze tří základních složek: zástupce infekčního agens (antigeny, oslabené viry, virové částice, mRNA atd.), adjuvans, které stimuluje imunitní systém, případně napomáhá přenosu antigenu, mRNA atd., a konzervační látky (obvykle soli, kovy a cukry), které zabraňují kontaminaci a stabilizují ostatní složky.
Právě na poslední dvě kategorie (adjuvans a konzervační látky) se odpůrci očkování odjakživa zaměřují (např. nechvalně známé a zcela nepravdivé obvinění, že thimerosal [ethylrtuť] způsobuje autismus). Tato obvinění však nikdy neobstála. Složky vakcín byly dobře prozkoumány a v dávkách používaných ve vakcínách jsou bezpečné.
Konkrétně u vakcín proti covidu se jejich složky v jednotlivých vakcínách liší, ale bezpečnost složek je dobře známá. Mnohé z nich používají standardní soli/kovy, které byly použity v mnoha předchozích vakcínách a lécích, a vakcíny nezaložené na mRNA obvykle využívají adjuvans, která se již dávno využívají v jiných vakcínách.
Konkrétně u mRNA vakcín se používá jiný typ antigenu známý jako „lipidová nanočástice“ (v podstatě nóbl kapička tuku), která stimuluje imunitní systém a slouží jako mechanismus pro doručení mRNA. To je novinka u komerčně dostupných vakcín (protože komerčně dostupné mRNA vakcíny jsme dosud neměli), ale to neznamená, že nanočástice samotné jsou nové a existuje o nich nepřeberné množství studií (včetně studií o jiných vakcínách, které se vyvíjejí). Rozsáhlý přehled tohoto tématu viz Hou et al. (2021).
Jde mi jednoduše o to, že ačkoli jsou tyto vakcíny "nové", jejich složky byly dobře prostudovány a jednoduše není důvod se domnívat, že představují dlouhodobé nebezpečí.
#2: mRNA
Zaměřme se nyní na to hlavní, co tolik lidem dělá starosti: mRNA. Na začátku si musíme ujasnit, co je mRNA a co dělá.
Vaše buňky obsahují DNA uloženou v jádře. V ní jsou uložené plány pro vaše tělo a jeho chod a právě tohle předáváte při rozmnožování svým potomkům. Pro skutečný každodenní chod vašeho těla však musí být přepsána do mRNA (neboli „mediátorová RNA“). Ta je jednovláknovou kopií vaší dvouvláknové DNA. mRNA pak může opustit jádro a přejít do ribozomů (malých továren na bílkoviny ve vašich buňkách), které mRNA překládají na aminokyseliny, které se pak spojují a skládají do bílkovin.
To se ve vašem těle děje každou sekundu milionkrát. Pozor, tento proces nemění vaši DNA. Na váš genetický kód to nemá vliv. Představte si to, jako když vezmete kopii receptu, okopírujete ji a pak ji dáte někomu, kdo se bude řídit pokyny na ní uvedenými.
Viry jsou vlastně docela elegantní a replikují se pomocí tohoto systému. Samy o sobě se rozmnožovat nemohou. Místo toho vloží svou DNA nebo RNA do vašich buněk a zmocní se vaší molekulární mašinérie tím, že donutí ribozomy přeložit jejich RNA a vytvořit nový virus (některé viry mají DNA a vyžadují krok přepisu, jiné [jako covid-19] uchovávají svůj genetický materiál jako RNA).
Vakcíny s mRNA využívají stejný proces. Obsahují malý fragment RNA z viru SARS-CoV-2 (konkrétně pro spike protein), čímž přimějí vaše buňky k produkci tohoto spike proteinu. Váš imunitní systém je pak stimulován k útoku na spike protein a při tom se naučí útočit na skutečný virus SARS-CoV-2. Člověk musí užasnout nad důmyslností tohoto systému, protože je neuvěřitelný.
Na tomto místě je potřeba vypíchnout několik bodů:
1) Tento proces NEMĚNÍ vaši DNA. Virová mRNA se neintegruje do vaší DNA. Nejedná se o genovou terapii. Dojde tu jen k tomu, že vaše ribozomy začnou vyrábět bílkoviny. Opět je to jako předat vašim buňkám fotokopii souboru instrukcí.
2) mRNA je velmi křehká, krátkodobá molekula. Když jsem během doktorátu pracoval v laboratoři, kde se někteří lidé zabývali výzkumem RNA, kolegové často žertovali, že když na lahvičky uděláte zlý kukuč, RNA zmizí. Jde o to, že mRNA z vakcín se velmi rychle rozpadá a vaše těla ji odbourá. Během několika dní po podání vakcíny je komplet pryč.
3) Vakcíny obsahují mRNA pouze pro jeden protein. Celý virus vyrobit nemohou. Jednoduše tuto informaci neobsahují.
4) Tento proces již ve vašem těle neustále probíhá. Právě teď máte téměř jistě nějaké viry (i když jste zdraví) a tyto viry unášejí vaše buňky svou RNA a nutí vaše buňky, aby pro ně vytvářely virus. Na rozdíl od vakcíny totiž nutí vaše tělo produkovat celé viry, nikoliv jen jednu bílkovinu. Podobně kdykoli se nachladíte, dostanete chřipku apod., je vaše tělo vystaveno spoustě virové RNA, kterou pak překládá na bílkoviny (celé viry).
5) Souvisí s bodem 4) Pokud se nakazíte covidem-19, tento proces proběhne tak jako tak, ale na rozdíl od vakcíny budou vaše buňky produkovat celý virus, a protože se virus bude replikovat, budete vystaveni podstatně většímu množství virové RNA po delší dobu.
Tento poslední bod je nesmírně důležitý.
Pokud se totiž bojíte mRNA ve vakcíně, měli byste se ještě mnohem víc bát samotného viru. Nemá smysl současně zlehčovat závažnost covidu-19 a zároveň se obávat mRNA ve vakcínách, protože pokud chytíte covid, budete vystaveni podstatně vyšším dávkám virové RNA!
Jak snad vidíte, nic z toho nepřidává na důvěryhodnosti myšlence, že vakcína má dlouhodobé účinky. Jednoduše neexistuje mechanismus, kterým by mRNA mohla způsobit dlouhodobé poškození, a i kdyby se lidé báli dlouhodobých účinků, museli by se pak dvojnásob obávat toho, že se skutečně nakazí virem covid-19!
#3. Aktivace imunitního systému
Je tu ještě jeden způsob, jakým by vakcíny mohly škodit: vedlejší účinek zánětlivé imunitní reakce, kterou stimulují. Ta je totiž příčinou většiny nežádoucích účinků vakcín. Vakcína spustí kaskádu imunitních reakcí a někdy se vaše tělo dostane do křížové palby, i když to jen zřídka způsobuje vážné problémy.
To se však děje v době, kdy je váš imunitní systém stimulován. Nehrozí, že by to krátce po očkování nezpůsobilo žádné znatelné problémy, a pak náhle způsobilo masivní problémy v dalším průběhu. V zásadě by taková reakce mohla způsobit problém, který začne krátce po očkování a přetrvává dlouhodobě, ale je nepravděpodobné, že by způsobila problémy, které se objeví až po několika měsících nebo letech.
To je důležité, protože my tu nemluvíme o problémech, které se objeví krátce po očkování a přetrvávají. Ty nejsou neznámé. Spíše již víme, že jsou vzácné, protože je můžeme zjistit krátce po očkování (viz předchozí část o krátkodobých studiích).
A jak jsem již několikrát naznačil, problémy, které vznikají v důsledku aktivace imunitního systému, by měly vznikat i v důsledku skutečné infekce virem SARS-CoV-2 a obvykle by se očekávalo, že při skutečné infekci budou horší nebo častější. A právě tohle Barda et al. (2021) zjistili.
Opět tedy nemá smysl obávat se toho jako následku vakcíny a zároveň bagatelizovat závažnost covidu-19, protože infekce covidem je pravděpodobnější příčinou tohoto problému.
Celý neskrátený seriál nájdete na linku:
https://www.facebook.com/viktor.janis.5/posts/10159024013102862
A to je vše, přátelé...
