Tina Nekudová
Pokácené stromy a spálené mosty
Je tomu pár let, co jsem naposledy projížděla jednou z hlavních ulic své rodné metropole. Už jsem věděla, že se budu stěhovat do jiného města, do jiné země.
Miesto pre vašu tvorbu. Staňte sa súčasťou komunity
A tak se jednou za čas zamyslím a napíšu o tom... Momentálně hlavně o mateřských pocitech, nepocitech... Jsem máma...a mám různé myšlenky... a nestydím se za ně.... většinou... :) Zoznam autorových rubrík: Súkromné, Nezaradené
Nezaradené
Tina Nekudová
Poklepat se po rameni a potichu se pochválit...
Přeceňujeme svoje síly. Je to tak přirozené, až je zvláštní, když je tomu jinak. Každodenní nával informací, myšlenek, zkušeností. Kdy si člověk uvědomí, že není stroj? Nebo je naše tělo stroj? A nebo je možné, aby naše tělo fungovalo jako stroj?
Tina Nekudová
Jen tak!
Někdy se věci udějí jen tak. Ani to nepostřehneme, ani si nevšimneme a už se jen probudíme s pocitem, že takto je to správně. To je velmi vzácný pocit. Možná to ani není pocit, jako regulérní, popsatelný pocit. Jsou to motýlci. Létají ze strany na stranu, nevědí kam dřív usednout. Člověk se cítí v ten den, v ten moment, naplněn.
Tina Nekudová
Ženy opravdu mají své dny...
Miluji ten pocit, když se probudím vyspaná na budík. Žádný snooze, žádné převalování. Vstanu a funguji. Dokáži komunikovat, usmívat se, hlava plná nápadů. Na klasické ranní rituály potřebuji jednou tak méně času, všechno mi v to ráno sluší, cítím se štíhlá jako laň, pleť jako z alabastru. Nedostatky včerejšího dne nevidět.
Tina Nekudová
Och, ta rozhodnutí...
Chtěli bychom mít šanci prožít celý život dvakrát a u každého rozcestí si vybrat tu druhou cestu, protože…jen tak, jednoduše máme tu možnost, bez přemýšlení nad okolnostmi a bez pocitu viny. Svobodně, sami za sebe, bez ohledu na ostatní, s kapkou sobeckosti, bez výčitek. Ne, zřejmě to není tak jednoduché, obzvlášť pokud je jenom jedna příležitost se rozhodnout.
Tina Nekudová
Očekáváme ještě etiku ve veřejném politickém projevu?
„Povráva sa“, že etika v projevu symbolizovala důvěryhodnost a zosobňovala charakter, čím získávala lidskou náklonost. Veřejný projev měl svou sílu a váhu a lidé vzhlíželi ke slovům, které prezentovali myslitelé, vůdci, osobnosti.
Tina Nekudová
Komáři za to nemůžou...
Bylo přesně půl druhé v noci, když mi kolem hlavy začal kroužit komár. K čemu je takový komár dobrý? Zůstávají po něm fleky na stěnách, když má člověk dobrou mušku (jakoby slovo muška najednou nabíralo nových obrátek). Mám na ty nepotřebný tvory nachystanou malou fialovou utěrku. Původně sloužila, jako ručník pro hosty, ale jelikož bylo letos více komárů, než hostů, tak…mám ji hned vedle postele, stačí se napřáhnout a… Ale ten nepotřebný tvor nikdy necestuje sám. Vypadá, že komáří vztahy jsou daleko pevnější, než ty mezilidské. Loajalita se tomu říká, nebo zodpovědnost, důvěra?
Tina Nekudová
Bratři, bratia?
Toliko nacionalismu by nám mohly všechny západní země závidět. Jásáme společně, pláčeme společně. Ládujeme do sebe utopence, zavináče, zapíjíme je pivem, rumem, domácí slivovičkou, společně. Děti vesele skotačí, úsměvy kam se podíváte. Idylka náramná. Potom přijde prohra, skepticismu narůstá. Ze všech se stanou hokejoví experti. Nejlepší generace už pomalu odchází, trenér už nemá, co nového přinést, led je špatně upravený, Švýcaři mají víc peněz, krize Evropské unie. Toto mají naše národy společné. Ale potom přijde ten slavný moment, kdy se každý hokejový Čech zeptá: „Jak jsou na tom vlastně ti Slováci?“ Vypadli, jako my, dobrá varianta, když my ne, tak ani oni ne. Vypadli a my jsme ještě stále ve hře, ideální varianta. My jsme vypadli a oni jsou stále ve hře, ajajaj. Jak je to možné? No jistě, mají českého trenéra.
Tina Nekudová
Milé slovo nikdy nikomu neublížilo
Umět potěšit slovem už není zdaleka tak jednoduché. A umět potěšit slovem, bez kapky závisti, hrdosti, nebo vypočítavosti jako by bylo nemožné. Vězí to snad ve výchově? Změnila se doba? Společnost už stojí na jiných, nových základech? Jako bych žila v bublině plné předsudků a budu velmi ráda, když mě z ní někdo vysvobodí, ale v dnešní době už se na pěkná slova zapomíná a ono je to přitom tak jednoduché. Nemáme na ně čas? Nepřijdou nám tak důležitá? Nikdo nás to nenaučil? Přijde nám to směšné a bezvýznamné?
