Černobílý film. Na obzoru se objevují početné stíny jezdců. Dusot kopyt. Pohled na malou vesničku v údolí. Dialog mezi zbojníky: „Vyrabujeme i tuhle vesnici? „Počkejte. Tu sme vyrabovali loni. Nejspíš ještě nic mít nebudou. „Vrátíme se, až dozraje rýže. Dusot kopyt mizí v dálce. Z křovin se vynořuje vyděšená tvář japonského rolníka. Klečící postavy na návsi. „Cožpak není božstva, které by se nás zastalo? Daně. Robota. Války. Sucho. A teď ještě lapkové. Bohové chtějí, abychom zemřeli. Zoufalství. Padá rozhodnutí: „Zajdeme za Gisakuem. Ten bude vědět, co dělat. Stařec se zavřenýma očima, na pozadí se dohadují rolníci. Stařec náhle otevírá oči: „Budeme bojovat! Úžas: „Jsme jenom rolníci. Neumíme bojovat. „Najmeme si samuraje. „Nikdy jsem neslyšel, že by si rolník najal samuraje. „Ale já to viděl. Na vlastní oči. Když shořela naše rodná ves, utíkali jsme. A tehdy jsem to viděl. Nespálená zůstala jen ta ves, která si najala samuraje. „Bude ale samuraj bojovat jen za jídlo? Víte, jak jsou hrdí? „Musíme najít hladového samuraje. I medvěd vyleze z lesa, když má hlad. Film natočil Akira Kurosawa v roce 1954 (dodnes je n
