Jiří Ščobák
O vztahu Xénie a Rumburaka
Xénie a Rumburak se doopravdy nejmenují Xénie a Rumburak. Dokonce ani nejsou Slováci. Jsou však moji přátelé. Mají vztah, který mě značně štve.

Zájmy: square dancing (jsem caller), akvaristika, zoologie, archeologie, cestování, fotografování. Doma mám 30 menších akvárií, ženu a tři dcery. Moje firma organizuje na Slovensku soutěž finančních produktů s názvem Zlatá minca. Také jsem vytvořil diskusní FB skupinu, ve které se kdokoli může zeptat na cokoli ohledně slovenských bank, pojišťoven a investování (ikonka níže). Zoznam autorových rubrík: Akvaristika, Alexandra & Danielka, Cestování, Filmy, které mě zaujaly, Knihy, které mě zaujaly, Hudba, která se mi líbí, Společenské hry, Filatelie, SQUARE DANCE, Historie, archeologie, evoluce, Příroda, Zoologie, Zuzka, Zlatá minca, Súkromné, Nezaradené, 20 finančných cieľov

Xénie a Rumburak se doopravdy nejmenují Xénie a Rumburak. Dokonce ani nejsou Slováci. Jsou však moji přátelé. Mají vztah, který mě značně štve.

Jdu psát o blogu na Slovensku. Kde jinde bych měl konzultovat pár svých myšlenek, než tady?

Pro všechny, kdo se mě ptají, kde se mohou square dancing naučit a kdy konečně udělám taneční kurz pro blogery:

Kdo byl zvyklý, že ode mě za týden přibude několik článků, musí si říkat, že jsem na blog Sme zanevřel. Není tomu tak. Jen od marca připravuji jeden projekt a poslední měsíce pracuji tak intenzivně, že mi na blog nezbývá ne čas, ale ani myšlenky. Pozor, v následujícím textu popisuji svoji pracovní aktivitu.

Zuzčina poznámka, že v žádném animovaném filmu japonského režiséra Miyazakiho vlastně nikdo nemá šikmé oči, dnes způsobila moji krátkou přednášku o očích. Obyvatelé Asie totiž mají oči stejné jako my. Pouze mají epikant. Jedná se o kožní záhyb, který vytváří dojem "šikmého oka". Zajímavé je, že vědci předpokládají, že tento kožní záhyb měli v minulosti i naši předkové. Vodítkem může být, že se epikant "nanovo" objevuje u lidí s Downovým syndromem. Epikant mají také Sánové (hanlivě Křováci), lidé, kteří jsou některými vědci pokládáni za jednu z nejůvodnějších populací v Africe. Na webu se toho o epikantu moc najít nedá, proto jsem si dovolil několik slov. Zdroj: Spencer Wells, Adam a jeho rod

Tedy, nehoří celé staveniště, ale i relativně malý oheň stačí na to aby zasmradil celou ulici.

Vyjímečně neuvažujme negativně, hledejme pozitiva. Jak dostat na Slovensko investice? Čím přilákat? Napadá mě:

Blog o ovocných nápojích. O tom, že není šťáva jako šťáva (k napsání mě podnítila jedna diskuse, ve které vyplynulo, že lidé nerozlišují 100% šťávu od 100% šťávy).

Napočítal jsem 86 firemních asociací, únií, združení nebo svazů. Netvrdím, že se jedná o absolutně kompletní seznam, určitě je však nejrozsáhlejší, jaký je aktuálně možné na slovenském internetu nalézt (naposledy aktualizované v 10:30, 7. 7. 2009).

V jihočeském městě Tábor mají Husitské muzeum. Jedna z expozic muzea je "Středověké podzemí" - průchod původně samostatnými sklepy obytných domů z patnáctého a šestnáctého století. Propojením jednotlivých sklepů vznikla po válce několikaúrovňová, přibližně půlkilometrová prohlídková trasa. Pamatuji si, jak jsem po ní jako dítě chodil a na některých místech vedla prkna přes kaluže vody. Ta prkna (ani tak velké kaluže vody) už bohoužel v podzemí nejsou, vzpomínky jsem si však přesto rád osvěžil.

Minulé léto jsem věnoval jeden blog nealkoholickému nápoji Ginger Beer a povzdechl si, že přestože jsem vděčný za Old Jamaica Ginger Beer, nevyrovná se srílanskému Elephant Ginger Beer (je vyráběné z přírodního zázvoru, chuťový rozdíl značný), které na Slovensko nikdo nedováží. Pozitivum bylo, že se na základě tohoto blogu ozvala jedna česká firma, importující produkty ze Srí Lanky a dodala mi do Bratislavy tři kartony. Poslední kus jsme si se ženou rozdělili minulý týden a tento pátek jsem objevil Elephant Gineger Beer v biopotravinách v Auparku. Prodávají ho jako první na Slovensku. Pokud vám mohu dát tip, ochutnejte (upozornění - na chuť je třeba si zvyknout - první plechovka vám může připadat "vodová").

Máme svět. Na něm čtyři nemoci. Choleru, tuberkulózu, SARS a antrax. Počet nemocných v jednotlivých městech stoupá a když jich je moc, rozšiřují se do okolních měst. Okamžik rozšiřování se nazývá pandemie. Tato hra je jednou věcí vyjímečná: Hráči v ní nehrají jeden proti druhému, ale spolu. Musí kooperovat. Buď všichni vyhrají nebo všichni prohrají.

Protest během návštěvy čínského prezidenta odhalil krutý fakt: Chceme demonstrovat za lidská práva v Číně a přitom bychom měli demonstrovat za lidská práva u nás. Protože u čínské tajné policie se dá strhávání a ničení transparentů předpokládat. Je to jejich standardní pracovní postup, jsou to Číňané. Problém je, že slovenská policie ničení nezabránila. Mínusová karma pro slovenskou policii, špatná vizitka pro nás. Jakou "hodnotu" má po tom všem náš hlas? Voláme, že chceme "utlačovaným národům pomáhat" a "bojovat" ze jejich práva. Přitom ony "utlačované národy" vidí, že neumíme prosadit právo ve své vlastní zemi. Nezačnou se na nás dívat s despektem? Nepomyslí si, že situace u nich je vlastně normální? A vůbec, neměli bychom přeorientovat směr naší "pomoci" a našeho "boje" na území Slovenska? Není tu práce dost?

Před hodinou, Župné námestie, Bratislava.

Jako člověk, který už mnohokrát do podobných výstupů "hleděl" mám několik důvodů, proč prohlašuji, že Aliancia Fair-Play reálně 10 000 podpisů pod petici proti Štefanovi Harabinovi získala. Podívejte se, prosím na některou ze stran seznamu signatářů (tady nebo tady nebo tady). Co se z toho dá "vykoukat"?

Před měsícem jsem zveřejnil fotografie, na kterých dělníci vysypávali kolečka odpadu ze střechy stadiónu O. Nepelu v Bratislavě. K nápravě došlo během 24 hodin, sypání materiálu ze střechy se už neopakovalo. I díky blogu.

Také mi mailem přišlo: "Ďakujem za Váš hlas. Štefan Harabin minister spravodlivosti SR". Nemyslím ale, že mi Harabin doopravdy děkuje.

Sme zveřejnilo studii "Je vojna kolískou altruizmu?". Kromě toho, že mi to připadá přitažené za vlasy, napsal jsem v diskusi, že jsem přesvědčen o neexistenci genu altruizmu. Líbí se mi teorie o neustálém "vyskakování" altruizmu v populaci díky různým mixům "běžných" genů (celé zde). Ale. Před půl hodinou jsem znovu klikl do oné diskuse a při pohledu na diskutujícího pode mnou, který v nadpisu příspěvku použil slovo "ženy", mě "osvítila" myšlenka. Co když je altruizmus přece jen k něčemu dobrý? My se totiž díváme na celou záležitost z pohledu mužů. Vidíme chlapa nezištného altruistu a říkáme si: "Chudák, asi dlouho nepřežije." Jenže co ženy? Co když je nevýhodné být altruista-muž, ale výhodné být altruista-žena? Genetický mix si nevybírá, jestli skončí v jedinci s chromozomy XX nebo XY. Proč tedy nehovoříme také o altruistech-ženách? Je to proto, že neexistují?

Vytvořil se včera o půl deváté večer nad Mlynskou dolinou. Ještě drobně pršelo a poslední sluneční paprsky svítily přímo do dešťové stěny. Bohoužel jsem měl jen mobil (bohoužel) a byl příliš blízko, takže se mi do jednoho záběru nevešla celá (16:20 aktualizované o 2 fotografie Alimitky).

Pražské nakladatelství Alois Hynek bylo založeno v roce 1869, zaniklo znárodněním v roce 1949. Jako ve své době největší vydavatelství u nás značně přispělo k zájmu o česky psanou literaturu. Za dobu své existence vydalo mnoho seriózních i "méně seriózních" knih, překlady zahraničních autorů i domácí tvorbu (tzv. "poučné a zábavné čtení"). Určitě může být zajímavé se na několik jejich knih podívat.