O svatbě
Ona: „Támhle se vezmeme miláčku.“
On: „Jistě, drahá.“ V duchu: „Když to musí být.“
Ona: „Budeme mít svatbu v kostele.“
On: „To je dobře.“ V duchu: „Kostel je naštěstí zavřený.“
Ona: „Miláčku, to je škoda, že se nemůžeme vzít před Bohem.“ V duchu: „Raději jen světskou svatbu, hlavně, že to bude už dnes.“
On: Tiše přikývne. V duchu: „Konec všem nadějím.“
Oba tiše stojí před zrcadlem.
Ona v duchu: „Zrcadlo, pověz mi, má mě opravdu rád?“
On v duchu: „Škoda, že nejsi kouzelné a nelze skrz tebe uniknout někam daleko odsud.“
Cestou míjejí květinu u okna.
Ona: „Okrášlíme si naše hnízdečko nádhernými květinami.“
On: Mlčí a snaží se vykouzlit milý úsměv. V duchu: „Proboha, já zapomněl na svatební kytku.“
On: „Ano.“ V duchu: „Tak tohle bude nejspíš na doživotí, ach jo.“
Ona: „Ano.“ V duchu: „Konečně jsi můj.“
Oba kráčejí mlčky zavěšeni do sebe.
Ona v duchu přirovnává záři slunce za oknem a světlo lustru ke štěstí, které dnes prožívá.
Jeho v duchu napadá zoufalá myšlenka, že kdyby ten lustr před chvilkou spadl, třeba by se lekla tak, že by se musela svatba odložit.
Několik let poté
Ona: „Tos nemoh z tý hospody přijít jednou dřív? Děti se tě zase nedočkaly.“
On: „No, snad se tak moc nestalo.“ V duchu: „Vždyť pro rodinu dělám všechno, tak snad by nemusela být pořád tak protivná.“
Ona: „Smrdíš, běž se vyspat do sklepa.“
On v duchu: „Tam budu mít aspoň klid.“
On v duchu: „Někdy si v tom manželství připadám jako ve vězení.“
On v duchu: „Tohle nikam nevede, musíme to nějak změnit.“
Opět po nějakém čase
Ona: „Jé, to je krása.“ V duchu: „Zaplať pánbůh. Co se dal na to vyřezávání, jsem zase aspoň trochu šťastná.“
On: Mlčky ji drží kolem ramen a najednou má radost. Takovou radost, jakou nikdy dřív nemíval.
Jsou na rodinném výletě u chvalské tvrze, v místech své dávné svatby. Drží se za ruce, usmívají se na sebe a po očku sledují dovádějící děti. Jejich oči hovoří za ně: „Cesta manželství je sice klikatá a občas plná kamení, ale ve skutečnosti ozdobená nádhernými květinami.“
PS: První zmínka o chvalské gotické tvrzi a statku pochází z první poloviny 15. století. V roce 1734 tvrz vyhořela a byla přestavěna do zámecké podoby. Při úpravách v polovině 19. století bylo jižní křídlo zámku zbořeno. V létech 1993 až 2009 prošel celý areál rekonstrukcí a získal svou současnou podobu.
