Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Stačí krátký náhodný pohled, mimovolně učiněné gesto nebo bezelstně vyřčená věta, kterou si někdo vztáhne proti sobě, a hned je oheň na střeše. Pak máte najednou spoustu práce, abyste to nějak urovnali, neřku-li obrátili v humor.
Ten kluk se jmenoval Prokop, ale představil se nám jako Proky a od té doby mu nikdo jinak neřekl. Takto spolužák, který s námi kdysi v dávnověku první poloviny sedmdesátek minulého století sdílel stejný středoškolský ústav.
Sodoma, Gomora, dokážete si to vůbec představit? Že byste svou zákonnou nebo svého zákonného vzali před očima mnoha lidí obřadně okolo pasu, zašeptali: „pojď, lásko, půjdeme si na chvilku lehnout“ a odvedli do postele?
„Kluci, určitě zas dostanu na pokoj chrapouna a budu mít zkaženou celou dovolenou.“ Těmito slovy se nám pravidelně svěřoval náš dávný kolega Pavel se svými obavami, než vyrazil na nějaký zájezd.
Bylo brzké odpoledne jednoho z mnoha tropických dní letošního léta, kdy teplota v pražském centru už dávno překročila třicítku. „Proboha, snad bude klimatizovaná,“ zadoufal jsem při pohledu na blížící se tramvaj.
„Ahoj, jsem na jedné soutěži, sbíráme body za kódy, a kdo jich bude mít v nejkratším čase nejvíc, vyhraje kartón lahví vína. Mohl bys mi poslat na sebe telefon?“
Dnes jen takový drobný a trochu smutný postřeh, ke kterému mě inspiroval rozhovor s paní prodavačkou u uzeninového pultu v nejmenovaném čelákovickém supermarketu.
Předveďme si pár ukázek klasických telefonních hovorů mezi určitými dvojicemi lidských jedinců,...
Je mi tak trochu líto, když vidím, jak neosobní samoobslužné pokladny v obchodech čím dál víc vytlačují ty klasické.
Určitě se vám to už někdy stalo. Jedete z práce v MHD, těšíte se domů na své blízké, a najednou to na vás přijde.
Tenhle rozhovor jsem vyslechl, když jsem si v době odstávky naší závodní jídelny skočil na meníčko...
Tedy na účet můj a já se vám teď dobrovolně přiznávám, co se mi minulý týden podařilo vyvést za blbost. Holt asi stárnu.
„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a dost to spěchá. Můžete přijít?!“
„Ukaž, otoč se... Vždyť máš ty kalhoty celé ušmudlané, tady je dokonce flek, dej to sem, rovnou je strčím do pračky...
„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska pojedeš sám. Ne, abys na něco zapomněl jako minule,...
„Tak bratři, nazdar, zase za týden,“ rozloučil se třiaosmdesátiletý pan Alois,...
Psala se první polovina sedmdesátých let minulého století a já byl chovancem středoškolského ústavu.
„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou...
Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu,...
