Jan Pražák
Vyndej si ty zuby z pusy, proboha!
„Kluci, určitě zas dostanu na pokoj chrapouna a budu mít zkaženou celou dovolenou.“ Těmito slovy se nám pravidelně svěřoval náš dávný kolega Pavel se svými obavami, než vyrazil na nějaký zájezd.
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)

„Kluci, určitě zas dostanu na pokoj chrapouna a budu mít zkaženou celou dovolenou.“ Těmito slovy se nám pravidelně svěřoval náš dávný kolega Pavel se svými obavami, než vyrazil na nějaký zájezd.

Bylo brzké odpoledne jednoho z mnoha tropických dní letošního léta, kdy teplota v pražském centru už dávno překročila třicítku. „Proboha, snad bude klimatizovaná,“ zadoufal jsem při pohledu na blížící se tramvaj.

„Ahoj, jsem na jedné soutěži, sbíráme body za kódy, a kdo jich bude mít v nejkratším čase nejvíc, vyhraje kartón lahví vína. Mohl bys mi poslat na sebe telefon?“

Dnes jen takový drobný a trochu smutný postřeh, ke kterému mě inspiroval rozhovor s paní prodavačkou u uzeninového pultu v nejmenovaném čelákovickém supermarketu.

Předveďme si pár ukázek klasických telefonních hovorů mezi určitými dvojicemi lidských jedinců,...

Je mi tak trochu líto, když vidím, jak neosobní samoobslužné pokladny v obchodech čím dál víc vytlačují ty klasické.

Určitě se vám to už někdy stalo. Jedete z práce v MHD, těšíte se domů na své blízké, a najednou to na vás přijde.

Tenhle rozhovor jsem vyslechl, když jsem si v době odstávky naší závodní jídelny skočil na meníčko...

Tedy na účet můj a já se vám teď dobrovolně přiznávám, co se mi minulý týden podařilo vyvést za blbost. Holt asi stárnu.

„Pane Pražáku, nemůžu založit fakturu, nejde mi tam číslo účtu a dost to spěchá. Můžete přijít?!“

„Ukaž, otoč se... Vždyť máš ty kalhoty celé ušmudlané, tady je dokonce flek, dej to sem, rovnou je strčím do pračky...

„Honzo, tady máš nakupovací seznam, budu ti povděčná, když dneska pojedeš sám. Ne, abys na něco zapomněl jako minule,...

„Tak bratři, nazdar, zase za týden,“ rozloučil se třiaosmdesátiletý pan Alois,...

Psala se první polovina sedmdesátých let minulého století a já byl chovancem středoškolského ústavu.

„Tak copak si dáte?“ Zeptal se nás prošedivělý číšník, když jsme se sobotního podvečera usadili se Soňou...

Ráno jsem vstala levou nohou. Začalo to už předchozí večer, vnučka mi říkala do telefonu,...

Cestou z práce mě nemilosrdně přepadla mlsná, a tak jsem se stavil na hořkého turka s křupavou škvarkovou plackou...

Ta paní byla už na první pohled pěkně od rány,...

„Promiň mi zpoždění, ale jestli chceš udělat dobrý skutek pro jednu mokrou a naštvanou starou tlustou ženskou,...