Jan Pražák
Taky živíte svého důchodce?
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů...
Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů...
Zamlada jsem se proháněla pražskými ulicemi s tramvají.
„Opravdu si přejete, abych vám řekla všechno, co vidím ve vaší budoucnosti, i když některé věci nejsou vůbec příznivé?“
Stalo se mi to již poněkolikáté, ale tentokrát byl můj zážitek nejintenzivnější, protože jsem se tam poprvé s někým setkal. Nešlo o normální sen, složený z obrazů vlastního podvědomí, nýbrž o vystoupení duše ze spícího těla.
František se po návratu domů posadil do křesla. Zavřel oči a po náročném dni se na moment propadl do polospánku. Vytrhl ho z něj zvláštní pocit z posledních dní, že v prázdném domě není sám. Teď už pro něj měl konečné vysvětlení.
To ráno jakoby vstala levou nohou. Vlastně to celý začalo už předchozí večer, když jí dcera říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějakej mladej gauner staříka, co sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si odřel tvář.
Je šokující, že k něčemu takovému mohlo v dnešní době dojít v civilizované zemi, na veřejně přístupném místě a za bílého dne. Navíc, že nikdo z přítomných té nebohé ženě nepomohl, ba ani se neobtěžoval přivolat policii.
„Co se ti stalo, Maruško?“ Zeptal jsem se své kamarádky, když sykla bolestí, jakmile si usrkla ze šálku horké vonící kávy.
„Jíťo, tak si představ, že mě z tý práce nakonec vyhodili.“ Irena si povzdechla. Rezignovaně si šoupla do kafe ještě jednu kostku cukru navíc a upřela své kulaté hnědé oči na sousedku.
Tyto dvě skupiny migrantů jsem zadokumentoval na dvou různých místech. Přestože operují nezávisle na sobě, ze způsobu, jakým terorizují místní obyvatele je pravděpodobné, že pracují koordinovaně a že jsou řízeni z jednoho centra.
Pana Matěje rozbolel zub. Objednal se tedy k zubaři a dostal termín za měsíc. Pan Matěj trpěl, prášky polykal a rumem bolavý zub omýval. Když konečně nadešel den D, vzal si čistou košili a vypravil se do ordinace.
To je pořád řečí od různých feministických spolků, jak jsou ženy znevýhodňovány, když si potřebují odskočit na záchod někde na veřejnosti. A přitom skutečnost je opačná, jak ukazuje fotodokumentace, mnohdy jsme v nevýhodě my muži.
Pomalu se o holi došourala k vyvrácenému stromu a opatrně usedla na jeho kmen. Před očima se jí začal odvíjet film. Poprvé svou celoživotní lásku uviděla těsně po válce, když už žila sama se svou maminkou.
Nu, chápu, že za vzniklé situace bych se za něj zastydět měl. Nicméně neučinil jsem tak, přestože mi bylo jasné, že se to lidem z mého okolí nebude líbit a že se mi možná začnou vyhýbat.
„Cpát se masem je přežitek a živočišnými produkty jakbysmet.“ S tímhle názorem se dneska člověk setkává pomalu na každém rohu. „Veganství, to je přece in, kdo není vegan, ten jako by ani nebyl.“
Ježíšku, vím, že toho dnes máš strašně moc a nestíháš. Pepíčkovi musíš nadělit nejnovější tablet, jeho tátovi luxusní auťák a mamince dovolenou u protinožců. Ale pokud si najdeš chvilku, splň mi jedno jediné přání.
„Nebyl to sen, spíš takový obraz, který se mi promítl ráno při probuzení. Viděla jsem dva kříže a měla intenzivní pocit, že to souvisí s námi a s naší dnešní cestou. Dostala jsem strach.“
Sousedovi Novákovi shořel dům. Nebyla to jeho vina. Měl ho pojištěný, ale pojišťovna přestala fungovat. Když se doma uskromním, mohu uvolnit jeden pokoj, a tak jsem mu nabídl, aby se do něj se ženou a s dítětem na čas nastěhoval.
„Upřímnou soustrast, Bohunko, můžu ti nějak pomoct?“ Zeptala se Maruška své dávné kamarádky, když se dozvěděla, že jí v sobotu po dlouhé nemoci zemřela osmdesátiletá maminka.