Psavec amatér, životní optimista, milovník svobody, prostě Střelec jak má být:-). Zoznam autorových rubrík: Kočičiny, Potichu (on a ona), Domácí skřítkové, Lyrika (řádky nejen milostné), Postřehy ze života (humor), Jezdíme nejen po kolejích, Ostatní (všehochuť)
„Holky, pojďte sem, s tím novým slavným počítačovým systémem se prý chystá velká reorganizace a bude se to týkat i naší účtárny,“ nechala se s naléhavostí v hlase slyšet Radka, jakmile šéfová vypadla na poradu vedení.
„Nedáte si kafíčko?“ „Mohla bych vám něco podržet?“ Neustále mi v přiléhavých a vyzývavě průsvitných domácích šatech něco nabízela rozvedená paní Procházková, zatímco jsem se vrtal v její porouchané automatické pračce.
„Renáto, já na nadpřirozené věci nevěřím. Jestli se ten tvůj kamarád trefuje, když ti předpovídá budoucnost,...
„To jste trefil přesně,“ pokývala majitelka penzionu hlavou s posmutnělým úsměvem v reakci na mou poznámku,...
Rodiče mi dali jméno Kamila a přišla jsem na svět jen o pár chvil dřív než moje sestra Radmila.
„Vztah, do kterého vkládáte tolik nadějí, se vám nevydaří, nějaký čas z toho budete zoufalý, ale později vám to...
Určitě znáte takové ty trafiky s rozšířeným sortimentem, v nichž se krom kuřiva, tiskovin, balených baget a nápojů...
Zamlada jsem se proháněla pražskými ulicemi s tramvají.
„Opravdu si přejete, abych vám řekla všechno, co vidím ve vaší budoucnosti, i když některé věci nejsou vůbec příznivé?“
Stalo se mi to již poněkolikáté, ale tentokrát byl můj zážitek nejintenzivnější, protože jsem se tam poprvé s někým setkal. Nešlo o normální sen, složený z obrazů vlastního podvědomí, nýbrž o vystoupení duše ze spícího těla.
František se po návratu domů posadil do křesla. Zavřel oči a po náročném dni se na moment propadl do polospánku. Vytrhl ho z něj zvláštní pocit z posledních dní, že v prázdném domě není sám. Teď už pro něj měl konečné vysvětlení.
To ráno jakoby vstala levou nohou. Vlastně to celý začalo už předchozí večer, když jí dcera říkala do telefonu, že tam u nich přepadl nějakej mladej gauner staříka, co sotva chodil. Okradl ho a srazil na zem, až si odřel tvář.
Je šokující, že k něčemu takovému mohlo v dnešní době dojít v civilizované zemi, na veřejně přístupném místě a za bílého dne. Navíc, že nikdo z přítomných té nebohé ženě nepomohl, ba ani se neobtěžoval přivolat policii.
„Co se ti stalo, Maruško?“ Zeptal jsem se své kamarádky, když sykla bolestí, jakmile si usrkla ze šálku horké vonící kávy.
„Jíťo, tak si představ, že mě z tý práce nakonec vyhodili.“ Irena si povzdechla. Rezignovaně si šoupla do kafe ještě jednu kostku cukru navíc a upřela své kulaté hnědé oči na sousedku.
Tyto dvě skupiny migrantů jsem zadokumentoval na dvou různých místech. Přestože operují nezávisle na sobě, ze způsobu, jakým terorizují místní obyvatele je pravděpodobné, že pracují koordinovaně a že jsou řízeni z jednoho centra.
Pana Matěje rozbolel zub. Objednal se tedy k zubaři a dostal termín za měsíc. Pan Matěj trpěl, prášky polykal a rumem bolavý zub omýval. Když konečně nadešel den D, vzal si čistou košili a vypravil se do ordinace.
To je pořád řečí od různých feministických spolků, jak jsou ženy znevýhodňovány, když si potřebují odskočit na záchod někde na veřejnosti. A přitom skutečnost je opačná, jak ukazuje fotodokumentace, mnohdy jsme v nevýhodě my muži.
Pomalu se o holi došourala k vyvrácenému stromu a opatrně usedla na jeho kmen. Před očima se jí začal odvíjet film. Poprvé svou celoživotní lásku uviděla těsně po válce, když už žila sama se svou maminkou.
