Oplývám bohatstvím nádherných okvětních plátků. Zastav se na chvilku a vnímej svými smysly, ráda se s tebou o svou krásu podělím.
Já jsem tu pro tvou radost. Jsem veselá a pohostinná, půjdeš-li kolem, svou dobrou náladou tě nakazím.
Odkvétám a zároveň se chystám znovu rozvít. Mou ideou je zodpovědnost, ve chvíli smrti dbám o znovuzrození.
Jsem krásná hrdá matka, podívej na mé maličké. Než den s nocí se potká a noc s novým dnem zasnoubí, mé děti stejné krásy dosáhnou.
Půjdeš-li ke mně, přijď po špičkách. Já ve své jemnosti se před světem ostýchám a raději za clonou listů skrytá zůstávám.
Myslíš si, že už nejsem hezká? Jak hluboce se mýlíš, veškerou sílu já teď do životů příštích vkládám, do semen, jež jsou mým těhotenstvím a mou budoucností.
Pozři, jsem zrozena k rozdávání. V okamžicích, v nichž mohu dávat život jiným, jsem nejšťastnější.
Stůj a co královnu květin mě nahlas obdivuj. Věz, že jsem to já, kdo svou velkolepou krásou zastíní všechno ostatní.
Bdím nad veškerými květy ve svém okolí. Neodvažuj se ublížit jim, jinak hned v krutou Nemesis se proměním.
Jsem určená vytvářet chladivý blahodárný stín. Stín, kterým vše vůkol sebe před palčivým sluncem ochráním, i kdyby mě samotnou mělo sežehnout.
Přála bych si, aby mě co projev lásky nějaký jinoch věnoval své milé. Čas mého odkvětu se však kvapem blíží, a tak se bojím, že mnou už nikdo tu svou nepotěší.
PS: Závěrem bych rád poděkoval svému blogerskému kolegovi Jaromíru Šišovi za tip na článek.
