Jeníček si položil otázku, zda je něco takového vůbec možné. Mohou se například člověku, který je po dlouhá léta na vozíku, najednou zahojit zničené klouby a dorůst atrofované svalstvo tak, aby byl rázem zcela uzdravený?
Na tuto otázku Jeníček odpověď nezná, a ač není zbožný, pohrdat zázraky si netroufá. Avšak napadá jej i jiné vysvětlení, které tkví v okřídlené větě „věř a víra tvá tě uzdraví.“ Věř v to či v ono, v něco, co ti ve tvém trápení dodá smysl života a naději na uzdravení. Když nevěříš, uzavřeš se do sebe a své nemoci se poddáváš, máš daleko menší šanci na uzdravení, než když nějakým způsobem napneš své síly a řekneš si „hle, toto je cesta, která by mi mohla pomoci.“
Můžeš věřit například v Boha a v zázračný lurdský pramen. Nebo v nějaký lék bez ohledu na to zda ti dokáže pomoci svou účinnou látkou neb známo je, že léčivé účinky placeba jsou „zázračně“ zhruba padesátiprocentní. Případně věř v sama sebe a v lidi, kteří jsou ti blízcí a tobě pomáhají, obrať svůj život k nějaké práci či sportovní disciplíně, na níž stačíš a v níž dokážeš vyniknout. Tím dojdeš vnitřního naplnění, tvůj život začne mít smysl, tělo zmobilizuje své obranné a obnovující mechanizmy, a tvůj fyzický stav se možná vylepší. Případně nastane „zázrak“ a ty se úplně uzdravíš.
Jeníček si je jistý tím, že lidé v zástupech čekající na zázračné uzdravení lurdskou vodou mají větší šanci na vyslyšení svých přání, než kdyby rezignovaně seděli doma trápíce se myšlenkou, že jim není pomoci. Závěrem tiše a s úctou přikládá pár ilustračních fotografií.
