„Bráško, všeho nech a pojď sem honem!“
„Co se děje, Rózko?“
„Dvounožka je na počítači a vůbec nás nevnímá. Vyzkoušíme si, jaké to je navečeřet se pěkně u stolu, jako to dělají lidé.“
„Dobrý nápad, ségro, jenom mi tady trochu překáží ty dvě podlouhlé kovové věci. Nevíš, k čemu je dvounožci používají?“
„Santíku, to je přece příbor. Koukám, že ti musím udělit lekci slušného chování. U stolu se nejí packama, ale zásadně příborem. Do jedné tlapky vezmeš nůž ...“
„...a do té druhé... Ale ne, takhle by to nešlo, nejsme přece tak nešikovní, abychom na jídlo potřebovali nějaké hloupé nářadí jako oni. Máš pravdu, packou je to lepší.“
„Anebo rovnou do tlamičky, Rózko. Jsem rád, že jsi dostala rozum a dovolíš mi najíst se normálním způsobem.“
„Santíku, já už mám dost, to víš, musím si hlídat linii. A ty toho taky koukej nechat, máme práci.“
„Prosím tě, jakou práci, Rozálie, co to tady mňoukáš?“
„Santáno, musíme přece po sobě uklidit. Podej mi to nádobí a já ho skočím umýt.“
„Tak jo, ségro. Skákej, umývej a uklízej, já si jdu zatím po jídle na chvilku zdřímnout.“
PS: Tak se na mě nezlobte, že jsem vám místo seriózního článku předhodil pár narychlo pořízených fotek kočičího stolování. Ale snad vás trochu vytrhly od běžných starostí a pobavily před všedním dnem.
