Pokud by se snad někdo domníval, že když se odstěhuje daleko od civilizace a zařídí si tam obydlí bez elektřiny v duchu našich předků, nenastěhuje se k němu Elektrouch, tak by se hluboce mýlil. Dosáhne pouze toho, že jeho Elektrouch bude nadmíru znuděný a otrávený z nemožnosti vlastní seberealizace, a ke svým hrátkám bude využívat každičkou příležitost, které se mu jen dostane. Běda pak člověku, který k takovému obydlí přijede autem. Už neodjede, neb s vybitým akumulátorem či aspoň důmyslně zpřeházeným zapojením všemožných drátů se prostě jezdit nedá. A bateriové elektrospotřebiče? Ty budou pro chudáčka Elektroucha vyslovenou lahůdkou.
Druhou, snad ještě početnější skupinou domácích skřítků jsou tací, o jejichž společnost se musíme nějakým způsobem zasloužit, protože si své hostitele pečlivě vybírají a nežijí jen tak s každým. Do této skupiny patří například Bujarník, který se obvykle s chutí přistěhuje ke skupině studentů, bydlících ve společném podnájmu, nebo třeba jeho pravý opak Prudérník, vyskytující se převážně v blízkosti lidí bez fantazie, jimž je cizí jakýkoli společenský život a zábava.
V tomto článku se seznámíme se Šramotíkem, droboučkým tvorečkem, milujícím například půdy starých domů, na kterých si po nocích vesele lupe a štráchá. Dalším jeho oblíbeným působištěm jsou třeba rozvody vody a ústředního topení, skýtající mu neomezené možnosti různých variací bublání a šplouchání. Jde v podstatě o skromnou bytost, která se díky své vynalézavosti dokáže zabavit všude, a proto se v našem třídění řadí do skupiny první, takže se s jeho projevy občas doma setkáváme všichni. Šramotík je tvor společenský, obdařený utkvělou představou, že jsme-li doma sami, musí nás nějak zabavit a zbavit nás tak nutnosti mrhání časem zbytečným spánkem. Dokáže vycítit strach člověka, který je výjimečně sám a před usnutím jej napadají nepříjemné myšlenky o bandě zlodějů, násilníků či dokonce strašidel a duchů. V takových tíživých chvílích se mu Šramotík svým lomozem v zahradě za domem, na půdě nebo v předsíni snaží říct: „Neboj se, člověče, jsem tady s tebou já, a když bude třeba, tak tě ochráním.“
Možná se vám někdy stalo, že když jste pozdě večer po náročném dni konečně ulehli do postele a slastně se začali propadat do spánku, nečekaně a navýsost nepříjemně vás z usínání vytrhl nějaký zcela reálně znějící zvuk nebo dokonce slovo. Vyletěli jste, polekaně se rozhlíželi, co že se to vlastně děje, ale na původce tohoto vyrušení jste nepřišli. Psychologové tento jev považují za normální a odborně jej vysvětlují postupným „vypínáním“ jednotlivých mozkových center v průběhu usínání. Nejsem psycholog, nevyznám se v různých halucinacích a pseudohalucinacích, ale mohu vás uklidnit, takhle nepříjemně vás ruší Šramotík. On vám chce prostě za každou cenu dát najevo svou přítomnost a vězte, že to pro něj mnohdy není vůbec jednoduché, neb promluvit lidským hlasem je pro skřítky opravdovým uměním. Buďte tedy k němu shovívaví, přeneste se přes všechny nepříjemné pocity, které vám občas působí svým nečekaným hlukem, a udělejte mu radost tím, že na něj občas promluvíte. Nejlepší příležitost k tomu budete mít, když budete doma sami, neb v té chvíli mu to přinese opravdové potěšení, a navíc vás nikdo nebude podezírat ze sklonů k samomluvě.
