Co se vlastně stalo? Před několika dny v podvečerních hodinách došlo v parku v jednom západočeském nejmenovaném městě k přepadení. Tři muži se vrhli na osamocenou ženu a z narychlo pořízené fotografie vyplývá, že nejméně dva z nich se na ní dopustili trestného činu znásilnění minimálně ve stádiu pokusu. Role třetího muže je nejasná, nelze určit, zda jenom hlídal nebo zda je novicem zločinecké bandy a tudíž čekal, až na něj přijde řada. Osobně se však z výrazu jeho tváře domnívám, že je to celé naopak, on je kápo, sám svůj ohavný skutek vykonal jako první a pak dával příležitost svým kumpánům, aby si také „užili.“
Samotné znásilnění osamělé bezbranné ženy partou několika mužů je samozřejmě zavrženíhodným zločinem, jehož pachatelé si nezaslouží nic jiného než co nejpřísnější potrestání, ale bohužel není jediným šokujícím aspektem toho činu. Marně se snažím nalézt odpověď na otázku, jak je vůbec možné, že si pachatelé něco takového dovolili provést za bílého dne v městském parku a v přítomnosti řady náhodných kolemjdoucích. Možná lze ještě pochopit, že ze strachu před násilníky té ženě nikdo nepomohl vlastní silou, avšak skutečnost, že nikdo nepřivolal policii, považuji na zcela nepřijatelnou a burcující.
Kde jsou všichni ti velkoústí hrdinové, kteří stále dokola tvrdí, jak by ti silnější měli pomáhat těm slabším a chránit je v případě nebezpečí? Byl někdo z nich na místě činu? Jestli ano, proč jenom čuměl se založenýma rukama, nedostál svých chrabrých slov a něco neudělal?
Kde jsou všechny ty feministky, hájící ohnivým hlasem dnem i nocí bez ustání práva žen a tvrdící, jak je ženám ubližováno? Pokud tam v danou chvíli některá z nich byla přítomná, proč nepřetavila svá slova v činy a té nebohé znásilněné nepomohla?
No nic, zanechám otázek, na které se stejně nedočkám odpovědí, vždyť ani já jsem se na nic krom jedné fotky nezmohl. A to jsem se ještě zbaběle snažil být nenápadný, abych na sebe nedej bože neupoutal pozornost násilníků.
Nicméně třeba se mýlím, vše bylo úplně jinak a já tady dělám jen úplně zbytečný rozruch. Možná šlo o placenou službu, o prostitutku se třemi zákazníky. O lehkou ženštinu bez vlastního zázemí, která by jakoukoli pozornost okolostojících čumilů nesla jen s velmi hlasitou nelibostí.
Nebo dokonce o partičku nějakých volnomyšlenkářů, kteří si tam skočili na chvilku zadovádět a kteří by se proti zásahům zvnějšku klidně začali bránit čerstvě použitými injekčními stříkačkami.
Kdo ví...?
