Když se ujistila, že ji v pološeru měsíčního svitu nespatřím hned ve dveřích, dodala si odvahy a ladným krokem vstoupila dovnitř. Pár okamžiků se opatrně rozhlížela, pak pohlédla na mě a rozpaky v její tváři vystřídal tajuplný úsměv. Byla pevně rozhodnutá učinit poslední a nejdůležitější krok.
Můj spánek byl natolik hluboký, že jsem nepocítil, jak její krásné tělo spočinulo vedle mého. Letmými doteky začala laskat můj obličej ve snaze pomaličku zaplašit můj sen. První, co jsem si nejasně uvědomil, byl lehký závan jejího dechu. V polospánku jsem došel k poznání, že se mě rozhodla obšťastnit svou těsnou blízkostí a během okamžiku jsem se dočista probudil. Zlehoučka jsem ji k sobě přivinul a něžně pohladil. Odměnila mě hlasitým předením a svými kočičími fousky mi pošimrala tvář.
