Doufala jsem, že se dnes budeš se mnou mazlit, chovat mě a hladit, nosit na rukou. Těšila jsem se, jak si budeme spolu hrát, půjdeme na zahrádku, trochu se proženeme a užijeme si jeden druhého.
Jenže ty ne, ach jak já se v tobě spletla! Ani jsi ráno nechtěl vstávat, a když jsem tě celá hladová konečně vytáhla z postele, rychle jsi mě nakrmil a sotva pohladil. Místo mě jsi vzal do rukou pilu a sekeru. Fuj, ty ošklivé ostré věci nemám ráda, vždyť dobře víš, jak se jich bojím. Na zahrádku jsi sice vylezl, ale sám, mě jsi nechal zavřenou doma, prý abych ti nepřekážela. A potom, jak jsi mi to mohl vůbec udělat? Porazit můj oblíbený stromek, o který jsem si tak ráda brousila drápky! Tvrdíš, že prý tam mám dost jiných, které jsou pro mé drápky stejně dobré. Vždyť tomu vůbec nerozumíš, nechápeš, že zrovna tenhle jsem měla nejraději. Ale dobrá, nevadí, když ty na mě takhle, já ti to oplatím. Už žádné stromky nechci, začnu si brousit drápky o tvé oblíbené křeslo, aby věděl!
Když jsi se milostivě vrátil dovnitř, řekla jsem si, že mě snad máš aspoň trochu rád a od teď se mi konečně uráčíš věnovat. No dobře, chvilku jsi mě chlácholil v náručí, ale jen maličkou. Pak jsi mě hned zase odložil, a že prý musíš někam pryč. Kam pryč, vždyť máš přece tu dovolenou, a jestli něco opravdu musíš, tak věnovat mi svou pozornost. Že prý jdeš fotit? Jak fotit, vždyť na focení jsem tu já, copak jsi slepý a nevidíš, jaká jsem krásná? No tak si tedy běž, když musíš, ať jsou tvé fotky ošklivé a rozmazané a ať se nikomu nelíbí!
Teď se vracíš. Je pozdě, za chvilku se začne šeřit a bude večer. Zlobím se na tebe a jsem uražená. Dej mi pokoj a opovaž se na mě sáhnout nebo tě celého poškrábu.
