Kotě či štěně dokáže rozzářit dětské oči, při správném přístupu se umí s námi a s naším potomkem sžít, stát se nerozlučným kamarádem a členem rodinné smečky.
Na první pohled to vypadá ideálně, ale přítomnost zvířátka v rodině má i svou druhou stránku, na kterou se občas zapomíná. Zvlášť, pokud jsme doma nikdy nikoho takového neměli. Každý tvor, který se stane součástí naší domácnosti, s sebou přinese kromě radosti i celou řadu starostí a občas i problémů.
„Já budu venčit, já budu vyměňovat stelivo, já budu krmit.“ Slibuje nám dítě v očekávání příchodu vytouženého společníka. Leckteré svůj slib s radostí plní a o svého čtyřnohého kamaráda se pečlivě stará, ale bohužel to není zdaleka pravidlem. Dost často čtyřnožec naše dítě po nějakém čase omrzí a péče o něj zůstane na nás.
Nové zvířátko neznamená jen krmení, venčení či vyměňování steliva, vyžaduje si mnohem víc naší péče, pozornosti a hlavně lásky. Psa je třeba vychovat a poskytnout mu výcvik, i kočku bychom měli učit, co smí a co nesmí. U kočky však musíme počítat s tím, že si i při naší nejlepší vůli s největší pravděpodobností bude dělat to, co sama uzná za vhodné.
Čtyřnožci musíme přizpůsobit své obydlí, zvlášť když jde o mládě. Štěněcí či kotěcí rošťárny jsou sice napohled roztomilé, ale ve skutečnosti mohou být poněkud devastující. A i při naší největší pečlivosti se můžeme dostat do situace, že prostě o něco přijdeme. Stačí malé opomenutí, ta varná konvice letí dolů a my se s ní můžeme rozloučit. Zrovna tohle se stalo před časem nám, celkem zkušeným kočkařům. Každý musí počítat s tím, že se něco takového může přihodit a že jeho chlupatý miláček za to nemůže, dvounožec si měl dát větší pozor.
„Pčík, pčík, maminko, já mám asi rýmu, viď, že nemusím do školy.“ Dalším problémem, mohou být alergie na kočky nebo i na psy, které se po příchodu našeho miláčka zčistajasna objeví. A pak je zle, ukáže se, že soužití někoho z rodiny s koťátkem či štěňátkem není možné.
Je smutným faktem, že velké množství darovaných koček a psů se nějaký čas po Vánocích vrací zpět do útulků, odkud si je někdo vzal, a pak zjistil, že se o ně nedokáže nebo nechce postarat. Lidská i zvířecí radost se změní v rozčarování, člověk může být naštvaný, že jeho volba nebyla správná, zvíře zmatené ze zklamaných nadějí. A to je ještě ten lepší případ, v tom horším je původní dárek vykopnut na ulici, aby se o sebe postaral sám, jak umí.
Takže živý chlupatý dárek ano, ale jenom po zralé úvaze a s vědomím všech možných důsledků. Pouze tak může příchod zvířete přinášet radost a lásku našim dětem, nám a našemu novému přírůstku. Pro lidi na několik dlouhých let, pro zvíře na celý jeho život.
A ještě si dovolím jednu osobní zkušenost na závěr. Není nic hezčího, než si vzít najednou dvě koťata z jednoho vrhu. Když k nám loni na podzim přišla, byly jim čtyři měsíce, snáze se ve dvou sžívala s novými lidmi a s novým prostředím. Od té doby vyrostla ve velké kočky, které jsou na sebe zvyklé, sice se občas pokočkují, ale krásně spolu komunikují. Mají svou bohatou řeč, jeden zvláštním způsobem zamňouká, druhý všeho nechá a běží se přes celý dům podívat, cože ten první zajímavého a pozoruhodného objevil. Nebo co zrovna potřebuje.
Přeji krásný kotěcí, štěněcí, králičí, andulkovský či jiný čas předvánoční a vánoční s rozzářenýma dětskýma očima a se šťastným zvířátkem.
