Mnohdy nezáleží na tom, jak je člověk unavený, může celý den pracovat, sportovat, a přesto to není nic platné. Pak může pomoci medicína, nějaké prášky na spaní. Ale ne každý z nás k nim chce sáhnout, je to „chemie“ a navíc některé z nich jsou návykové. Nebo šálek čaje na večerní zklidnění, meduňka, případně silnější třezalka, nicméně ani to nemusí každému vyhovovat.
Prastarý způsob počítání oveček je asi ze všeho nejpřirozenější. Jde o to usměrnit mysl, jejíž roztěkanost bývá u mnoha lidí právě tou příčinou obtížného usínání. Po dni plném shonu, aktivit a přívalu informací se najednou myšlenky honí jedna přes druhou. Jejich rychlý spád a stálé střídání nabudí mysl na vysoké obrátky a vidina spánku je v nedohlednu.
Nemusíme zrovna počítat ovečky, můžeme si nalézt něco jiného. Začít se úmyslně soustředit na jednu jedinou věc, monotónní děj, dát si chviličku práci a zaplašit tak kaleidoskop myšlenek, které nás zahlcují. Představte si třeba, jak jste fotbalový brankář a bravurně likvidujete jednu penaltu za druhou. Bez velké námahy, prostě jen skok, natažení rukou a míč je váš. Pak druhou, třetí... a najednou je ráno. Nebo takové chytání ryb, poklidně sedíte na břehu, vnímáte uklidňující drobné vlnky na vodní hladině, držíte prut a pomaličku vytahujete jednu rybku za druhou. Fantazii se meze nekladou, někdo si může vzpomenout na stařičký film Charlie Chaplina Moderní doba a utahovat na pásu jednu matku za druhou. Hlavně však pomalu, v klidu, a do své mysli nepustit nic jiného.
Pokud nám ani tenhle způsob nepřináší usínání a pokud vedle nás klidným spánkem oddychuje bytost nám nejbližší, pak je tu ještě jedna možnost. Nejpřirozenější, nejkrásnější a nejúčinnější. Máme-li to štěstí, že náš protějšek rád uvítá něžné probuzení bez ohledu na pozdní hodinu noční, pak jej a sebe potěšme milováním. Pozvolným, neuspěchaným, nekonečně nádherným. Poté si krásně společně usneme v náručí a na nějakou nespavost si ani nevzpomeneme.
