Odpoledne byl Matěj v práci prakticky jenom do počtu, jak ho setkání s Martinou okouzlilo. V čajovně v ní objevil přesně takovou bytost, jakou si vysnil. Na jedné straně ho trápila Lukáškova nemoc, ale na straně druhé byl hrdý na to, že se mohl zachovat trochu jako rytíř. Hned jak se mu Martina vyplakala na rameni se svým problémem, neodolal jejím kulatým oddaným očím, zašel s ní k nejbližšímu bankomatu a vybral celý zbytek svého týdenního limitu. Skoro sedmadvacet tisíc korun, snad to postačí na drahou léčbu. Jeho nový počítač holt ještě nějaký čas počká. Jen jedna věc ho zamrzela, nebyl dost pohotový na to, aby Martininu prosbu o půjčku změnil v nabídku prvního příspěvku do právě započaté společné cesty. Byl šťastný, a jediný s kým se o své pocity podělil, byla jeho kolegyně a kamarádka Kamila. Ta jen nevěřícně zakroutila hlavou a zdržela se jakéhokoli komentáře.
Doma si Jarka spokojeně zamnula ruce, pracovní jméno Martina jí opět přineslo štěstí. Vlastně opravdu štěstí? Spíš možnost zas nějaký čas žít beze strachu o sebe a o svou devítiletou Pavlínu.
Simku, kterou používala ke komunikaci s MK, vyňala z telefonu a zahodila, uvařila si kávu a hlavou jí probleskly vzpomínky. Opět se jí před očima objevil krátký Pavlův vzkaz na rozloučenou, který nalezla onoho večera ve chvíli, kdy se vzpamatovávala z šoku, způsobeného vypleněným bankovním kontem. Aniž by o tom měla tušení, Pavel tehdy nakrmil hrací automaty celým jejich společným majetkem. O pár dní později poprvé přišli ti tři „zlí králové,“ mouřeníni s východním přízvukem. Tehdy se jí před očima zhroutil celý svět, od té doby tahá peníze z důvěřivých mladých mužů. Je opatrná, používá různá jména, pozměňuje svůj vzhled a každého oklame pro jistotu pouze jednou. Jestli to půjde dál tak jako doposud, za takový rok nebo dva bude mít od dluhů pokoj. Už aby to bylo za ní.
Objektu MK, vlastně Matěje, jí přišlo trochu škoda. Je sice dost naivní, ale to by se časem poddalo, a možná by nebyl špatným mužským pro život.
