Po světě je jich známo zhruba 600, vyskytují se hlavně v tropických a subtropických oblastech. Na našem území rostou tři původní druhy, jedná se o bahenní rostliny a můžeme je nalézt například u rybníků nebo u řek. Nejrozšířenější je šáchor hnědý (Cyperus fuscus), další dva šáchor žlutavý (Cyperus flavescens) a šáchor Micheliův (Cyperus michelianus) jsou vzácné a ohrožené druhy.
Vlastní šáchor papírodárný je snad nejrozšířenější za okny našich domů a bytů, jedná se o krásnou a přitom nenáročnou pokojovou rostlinu. Z holého stvolu, dosahujícího v optimálním případě výšky i přes 2 metry, vyrůstá chocholka úzkých dlouhých listů. Vyžaduje dostatek světla, ale nikoli přímé slunce, a hlavně hodně vláhy. Nejlépe se mu daří v květináčích bez spodního otvoru, případně ve větších nádobách, pokud jej zaléváme tak, že stále stojí ve vodě. Vzácně a při dobré péči se objeví stvoly s deštníkovitým trsem tenkých větviček, které jsou zakončené klasy kvítků.
Z místa, kde úzké listy vyrůstají ze stvolů, vyrážejí nové maličké rostlinky, které je možno oddělit, a získat tak „mláďátka.“ Také je možné vrcholek stvolu odříznout a ponořit „hlavou dolů“ do nádoby s vodou. Po několika dnech z něj začnou vyrůstat mladé rostlinky, které lze po opatrném odloupnutí pěstovat samostatně.
Máme-li doma kočku, tak ta si náš papyrus přímo zamiluje. Bude mu pravidelně ohýbat stvoly, aby se dostala k jeho listům, mohla je okusovat a vyčistit si tak svou trávicí soustavu od nahromaděných spolykaných chlupů. Občas se jej bude možná dokonce snažit celý rozsednout, ale to vůbec nevadí. Číča bude šťastná, papyrus rychle doroste a navíc se dá snadno množit.
