„Ten kurs je fajn, dnes jsem se dozvěděla spoustu nových zajímavých věcí.“ Pochválila si Petra kamarádce svůj nápad, zdokonalit se v malování. V jejích slovech však zazněl i jakýsi pochybovačný podtón. „Ale?“ Pozvedla kamarádka tázavě obočí. „No, víš, ti lidé co tam chodí, jsou nějací divní. O pauze jsem čekala, že se nějak dáme dohromady, abychom se trochu poznali a popovídali si, co kdo z nás maluje. Jenomže až na pár ojedinělých výjimek se všichni ponořili do svých mobilů a tabletů.
„Jak to, že jsi tak brzo doma, pivečko ti dnes zase nechutnalo?“ Otázala se Míša svého manžela, když se z pravidelného obtýdenního středečního posezení v hospodě s partou kamarádů vrátil už o půl osmé. A neodpustila si svůj typický humor: „V tomhle na tebe přestává být spolehnutí, vždycky jsi chodil až v jedenáct, ale v poslední době si ani nemůžu pozvat milence.“ „Na milence zapomeň, já už si nima asi přestanu chodit.“ Jejich letitou hru sice nepokazil, ale jeho odpověď zněla otráveně. „Vždycky jsme si bezva pokeceli o fotbale a o ženskejch, vyřešili jsme spoustu problémů. A dneska? Každej jen kouká do tý svý pitomý krabičky, až má jeden pocit, jako by tam seděl sám.“
A tak bych mohl pokračovat dál. Možnost být prakticky nepřetržitě „onlajn“ nám dovoluje komunikovat na dálku s mnoha lidmi najednou. Přináší nám to pocit, že jsme stále a ve všem v obraze, nic nového nám nemůže uniknout a navíc si o sobě myslíme, jací jsme skvělí a pohotoví. Jenomže si neuvědomuje, že naopak ztrácíme kontakt s těmi, v jejichž přítomnosti se zrovna nacházíme. Uniká nám nit rozhovoru, natož abychom si všimli gest a byli schopni rozeznat, co se nám kdo snaží sdělit jaksi „mezi řádky.“ Ve snaze být blíž s těmi vzdálenými, z nichž mnohé ani osobně neznáme, se vzdalujeme svým blízkým. Svým skutečným přátelům a kamarádům, dokonce i členům svých rodin, svým partnerům.
Moderní doba si zkrátka žádá své a chceme-li s ní za každou cenu udržet krok, riskujeme, že za to zaplatíme jednu z nejvyšších daní a odcizíme se od těch, kteří nás mají rádi. Před očima se mi vynořil jeden obrázek, ale protože nemám Petřin kurs malování, pokusím se jej popsat aspoň slovy. Je plný hrůzy, a tak pokud máte citlivou povahu, raději nečtěte následující odstavec.
Představte si pár lidí, kteří se zrovna milují. Místo toho, aby se při tomto krásném počínání věnovali stoprocentně jeden druhému a užívali si spolu něhu protkanou divokou vášní, dělají něco jiného. Ony typické pohyby, spojené s touto činností vykonávají jen zcela mechanicky a přitom jsou plně ponořeni do brouzdání po svých mobilech. Vždyť přece mají ty nové, nejchytřejší.
A teď mi promiňte, prosím, musím končit, pípnul mi telefon...
