„To jako fakt Naďo?“ Bloncka s pihou krásy na tváři se zatvářila překvapeně: „No, já ti nevím, asi bych mu to pořádně spočítala.“ Odpověděla neurčitě a pomyslela si, že tam asi hledá něco, co doma nemá. Nahlas však řekla: „Prosím tě, jak jsi mu na to přišla?“
„Ale náhodou. Petr chystal auto, že jako pojedeme nakoupit a zapomněl si na stolku mobil, tak jsem mu ho chtěla přinýst. Pípla zpráva, mně ti to nedalo a koukla jsem: ‚Zítra dělám, můžeš zase přijít‘ a u toho neznámý číslo beze jména. Bylo mi to divný, tak jsem mu projela hovory a viděla, že tam předtím několikrát volal. Zapsala jsem si ho a večer zagůglila... Počkej, musím se na to napít.“
Holky si přiťukly, až se ve sklenicích zavlnily odlesky odpoledního slunce. Pihatá se zlehka dotkla Nadiny ruky a v duchu si řekla, že partnerům prohlíží mobil leda tak žárlivý blázen. Pak projevila zájem: „Tak povídej, řekni mi to celý.“
„Byla to holka z eroťáku,“ pokračovala kosočtvercová. „Žádná krasavice, to ti teda povím, nechápu, co na ní asi tak vidí. A pod její fotkou nabídka takovejch nestydatostí jako je prsní masáž penisu, orální sex a podobně.“ Kosočtvercová s odporem nakrčila nos, jakože k takovým praktikám by se nikdy v životě nesnížila.
Pihatá mlčela. Před očima se jí vynořila starobylá porcelánová váza, plná papírků s různými sexuálními lahůdkami. Vymysleli je spolu s Jirkou a dali si záležet, aby tam byly věci, které se líbí oběma. Když je přepadne hravá, tak v té váze naslepo zaloví a užívají si podle toho, co jim přihraje náhoda.
Zamyšleně přejížděla prstem přes okraj sklenice a pak se zeptala kosočtvercové: „Seš si jistá, nemohl to bejt ňákej omyl?“
„To asi těžko, když jí předtím volal. Hele, snad bys ho nechtěla hájit?“
„Ale ne. Já jen přemejšlím, proč to ten tvůj udělal. Zastávat se ho nechci, jen mě napadá...“ Zaváhala. Tušila, oč asi jde a byla zvědavá, ale nevěděla, jestli se Naďa nenaštve. Tak se k ní naklonila blíž a nasadila spiklenecký tón: „Prozradil ti někdy, co se mu v posteli líbí?“
Kosočtvercová se celá naježila, jako by dostala žihadlo: „Na tohle se ho neptám, my se o tom doma nebavíme. Zezačátku se mi snažil naznačit, že by chtěl, no... možná tušíš... (krátce si ukázala na pootevřená ústa). Tak jsem ho rovnou vyvedla z omylu a řekla, že jsem slušná ženská a na takový prasárny nemám ani pomyšlení.“ Zmlkla, dolila víno a jak byla rozparáděná, pár rudých kapek vystříklo na stůl a vpilo se do ubrusu.
Pihatá měla jasno a tušila, že tihle dva se k sobě vůbec nehodí. Ale bylo jí trochu trapně a chtěla své kamarádce nějak pomoct. Rukama udělala omluvné gesto: „Nadi, promiň, zeptala jsem se blbě. Jasně, že tohle je neomluvitelný a budu k tobě upřímná. Buď jsi do něj zblblá a smíříš se s tím, že ti tohle bude dělat celej život nebo se s ním budeš muset rychle rozejít. Já bejt ve tvojí kůži, udělala bych to druhý.“
„Dík, Mílo, napřed jsem si nebyla jistá, ale teď jsi mi řekla, co jsem chtěla slyšet.“ Kosočtvercová trochu roztála a za celou dobu vykouzlila první nakyslý úsměv. „Pojď, dáme si na to ještě po jedný dvojce.“
***
Víno bylo dopito, holky se rozloučily a za měkkého světla posledních paprsků zapadajícího slunce se vydaly na cestu do svých domovů.
Naďa si vykračovala rázným krokem, mračila se na celý svět a v duchu si říkala: „Tak, ty mizero, ještě dneska to s tebou skončím a šupem tě pošlu zpátky do tý tvý garsonky. Ještě, že ses prozradil včas, zmetku, bejt s tebou těhotná, by byl fakt malér.“
A Míla? Bylo jí Nadi trochu líto, ale potutelně se usmívala a pohrávala si s myšlenkou: „Tak, ty rošťáku, navrhnu ti novej lísteček s nápisem ‚nemravnej chlap a upjatá ženská.‘ Vlastně dva, na druhým bude ‚upjatej chlap a nemravná ženská,‘ aby to bylo genderově vyvážený.“
