Vychovala je s láskou a otevřeností, s vymezením právě jen takových mantinelů, aby z nich mohli vyrůst samostatní, pozitivní a úspěšní lidé. Před pár léty ovdověla a nyní přestože žije sama, se smíchem říká, že by na všechny své aktivity potřebovala, aby den měl osmačtyřicet hodin.
Když se jí někdo zeptá na důchod, tak říká, že odejde, až jí tam nebudou chtít, na kole jezdí tak, že jí leckdo mladší z jejich party sotva stačí. Pokaždé, když jí zbyde chvilička času, běží do útulku a tam pomůže s péčí o opuštěné kočky.
Před pár dny Jana navštívila svou dávnou o pár let mladší kamarádku Mirku, která bydlí ve svém bytě se synem Jarkem, s jeho manželkou a s maličkým čtyřletým Jarečkem. Dámy si hezky poklábosily u kávy, zavzpomínaly na časy dávné i nedávné, strávily spolu kus příjemného sobotního odpoledne.
Jen jedno bylo Janě proti srsti. Venku lilo jak z konve, celá mladá rodinka byla doma a Jareček hrozně zlobil. Dožadoval se pozornosti svých rodičů, ti na něj neměli čas, protože tatínek sledoval nějaké důležité sportovní utkání a mamka se nemohla odtrhnout od počítače, dlouze porovnávajíc nejnovější módní trendy s těmi minulými. A tak šel za babičkou, ale ta se mu věnovala jen napůl, nakolik ji to dovolil rozhovor s Janou. Pak se vrátil k rodičům, žádná hračka, kterou mu nevrle na jeho žádost podali, mu nebyla dost dobrá. Mlátil se vším o zem, křičel a dupal, až jej nakonec rodiče poslali do jeho pokoje, kde se konečně zabavil po svém. Vyházel většinu svého ošacení ze skříně na zem a udělal si v něm vrabčí hnízdo, však ona to mamka večer uklidí.
Jana to nekomentovala, ale druhého dne napsala Mirce mail, v němž se kromě poděkování za pozvání a za příjemné pobytí zmínila o Jarečkovi. „Nechci do toho tvým mladým mluvit, ale měli by si uvědomit, že se jejich synek sám od sebe nevychová. Doufám, že tohle není běžný obrázek jejich přístupu k němu, ale pokud ano, tak by mu měli věnovat víc svého času a rozvíjet jeho maličkou osobnost hrou i prvními dětskými povinnostmi. Promiň Mirko, že ti to takhle píšu, ale mrzelo by mě, jaký člověk by mohl z Jarečka takhle vyrůst.“
Jak už se to občas stává, když si Mirka přečetla Janin dopis, zapomněla se odhlásit od mailu a Jarek si ho možná náhodou, možná úmyslně přečetl. „Mami, tu nesnesitelnou gerontku k nám už příště nezvi, nemá co na práci, a tak prudí, dělá chytrou a chtěla by radit nám mladým, co máme dělat. A příště, až uvidíš, že oba nemáme čas, tak nám Jarečka pohlídej.“ Uzavřel otráveně celou záležitost a prásknul dveřmi.
Tak nevím, jakpak to vlastně je s tou šarmantní šedesátnicí alias nesnesitelnou gerontkou, copak se na ni víc hodí? Měl-li bych mluvit za sebe byl bych pro ten šarm.
