Byl bych bláhový, kdybych se domníval, že ženským slzám rozumím. Nicméně přesto se pokusím maličko poodhrnut závoj tajemství ženského pláče, a předem prosím o shovívavost, pokud něco popletu nebo vynechám.
Slzy dojetí nad cizím neštěstím. Vyjadřují, že ženu vzalo za srdce něco, co se jí přímo netýká, od dějů ve smyšlených příbězích až po problém někoho známého. Žena jimi vyjadřuje svou účast s osobou v prvním případě pomyslnou, v tom druhém skutečnou, je jí „nablízku“ a soucítí s ní. Na tyto slzy nemusíme v zásadě nijak výrazně reagovat. Jde-li o osobu pomyslnou, je nejlepší přejít je mlčením, v opačném případě postačí souhlas, lehké pohlazení po ruce a ocenění její empatie.
Slzy dojetí nad vlastním neštěstím. Zde už je to horší, plačící žena je zřejmě opravdu nešťastná a my bychom měli zvážit, nakolik je její neštěstí reálné. Pokud ano, týká se problém i nás, coby jejího partnera. Měli bychom ji utěšovat a ujišťovat, že uděláme vše proto, abychom zachránili, co se zachránit dá, nebo alespoň zmírnili následky daného neštěstí. A poté to samozřejmě také udělat.
Slzy jako donucovací prostředek. Tyto slzy jsou nebezpečnou ženskou zbraní, zejména pokud jsou prezentovány jako slzy dojetí nad vlastním neštěstím. O to hůř, pokud jsou tak i chápány samotnou plačící ženou. V takovém případě nám nezbývá nic jiného, než se ji snažit přesvědčit o tom, že jí ten „krásný nový kožich“ opravdu koupit nemůžeme. Bývá to velice složité, mnohdy neřešitelné, například pokud jsme si zrovna před pár dny pořídili něco nákladnějšího pro sebe.
Slzy mylného pocitu, že je něco špatně. Takové slzy pro nás mohou být obtížně pochopitelné, například v případě, když má žena pocit, nedostatku naší lásky navzdory tomu, že pravý opak je pravdou. K jejich zaplašení je vhodná třeba malá pozornost v podobě květiny, upřímná věta „mám tě rád,“ něžné držení za ruku, dlouhý pohled do očí. Pak máme naději, že se tyto slzy jak mávnutím kouzelného proutku změní v slzy štěstí. Ty je samozřejmě nejlepší slíbat v náručí.
Slzy obav. Žena se bojí, má prostě strach buď reálný, například, že naše dítě bude z nějakého důvodu nemocné, nebo nereálný, má pocit, že se něco stane a neví co. Takové slzy není radno podceňovat. Pokud jde o ty reálné, je potřeba vstát a spící dítě zkontrolovat. V případě nereálných obav je dobré zapomenout na ten fotbal, který jsme chtěli sledovat a s ženou její obavy rozebrat, pokusit se je rozptýlit. Pokud budeme mít štěstí, dopadne to podobně, jako v případě slz mylného pocitu, že je něco špatně.
Slzy bolesti. Při těchto slzách ženu něco opravdu bolí, buď fyzicky, nebo duševně. Je potřeba věnovat ženě péči a zvážit, nakolik jsme sami schopní jí od bolesti ulevit. Při fyzické bolesti může pomocí lék a naše tichá přítomnost, a pokud nestačí, je třeba lékařské pomoci. Duševní bolest bývá záludnější a navzdory tomu, že je opravdu skutečná, tak můžeme zkusit postupovat podobně jako v případě slz obav (nereálných) nebo slz mylného pocitu, že je něco špatně. Někdy si však žena může přát být se svou duševní bolestí sama, v takovém případě bychom jí měli vyjít vstříc.
Slzy jen tak. Některé ženy občas pláčí jen tak, aniž samy vědí proč. Když k tomu dojde, je asi nejlepší nechat na ženě samotné, aby nám naznačila, zda si přeje, abychom byli u ní nebo ne. Měli bychom se snažit být vnímaví, její náznak pochopit a zachovat se podle něj.
Obecně lze říct, že slzy léčí. Odplavují stres, pročisťují mysl, zbavují plačícího negativních pocitů. Proto je třeba brát ženský pláč jako normální a samozřejmou součást života, a nepozastavovat se nad ním, jako nad něčím špatným. Vždyť i někteří z nás mužů si někdy pobrečíme, akorát to neradi přiznáváme.
