Mé oči jsou studánkami, v nichž ponejprv divokost mládí se zračí. Ji časem vystřídá jas štěstí nad mým mateřstvím, který se posléze v moudrost zralosti promění. Najdeš v nich něhu a lásku, touhu a důvěru, jíž nesmíš zklamat, neb jinak je ve smutek či nenávist snadno proměním. Jak jednou pohlédneš do mých očí, jsi v jejich záři rázem ztracený.
Moje vlasy jsou tajemnou houštinou barvy per havraních, plamenů ohně či paprsků slunečních a měsíčních. Přivoň si k nim někdy ve chvílích ranních, bys jejich jemnou přírodní vůni vychutnal. Něžně je vískej a kol prstů ovíjej, věz, že jsou mostem k mému srdci a k duši.
Všimni si malebných tvarů mých úst, pohlaď je zlehoučka, stačí pohledem. Jsou jiskřivou fontánou, vodotryskem. Naslouchej zurčení slov, jež z nich prýští, vnímej je rozumem i citem. Máš-li to štěstí, že maličko se pootevřou a vyzvou tě k polibku, ni zlomek vteřiny neváhej.
Moje ruce jsou k tomu, bys bral je do svých dlaní, v nich si nejlépe odpočinou od práce pro nás dva, pro děti, to naše štěstí. Podrž je dlouze, dotykem a pohledem do očí se mnou beze slov rozmlouvej. Přilož je k ústům, mé prstíky svými rty polaskej, vykouzlíš tak pro mě snítečku štěstí.
Oblé tvary mých ňader si zamiluj. To, zda se strmí silou hor či pyšní vlnkou jen jemnou, neposuzuj. Jsou totiž ze všech nejkrásnější, jsou moje, jsou tvá. S něhou a jemností o ně pečuj, jsou citlivým zdrojem mé touhy a vzrušení. Slovem i pohledem o jejich nádheře mě ujišťuj, však dobře víš, jak jsem na ně hrdá.
V mém klíně se celý vesmír ukrývá, jenž dává světu zázrak nového života zrození. Pohleď do historie a uzříš, jak snadno soukolím dějin otočí. Přistupuj k němu s láskou a pokorou, čti noty řeči mého těla a podle nich na tuto mistrovskou harfu hrej.
Mé tělo budiž ti k radosti, k lásce, k starosti, k péči, k obdivování. Jak jednou je vezmeš do rukou, již nikdy nepouštěj. Věz, že zároveň s ním též mou duši jsi uchopil, tak jasnou a pevnou, a přitom snadno zranitelnou.
