O rodičích obou dvou by se dalo říct, že byli „sociálně zodpovědní.“ Radkův otec měl to štěstí, že při své profesi nikdy neměl nouzi o práci, a v dobách mateřských dovolených své ženy dokázal rodinu uživit. Pravda, v období, než si Radkova matka dokázala najít nové zaměstnání, musel vydělávat na dvou stavech, tedy přijmout i druhou práci.
Radčin tatík to měl poněkud složitější. Jak už se to tak dnes často stává, jeho místo bylo zrušeno a on se rázem ocitl „na dlažbě.“ Rozhodl se však, že na sebe bude tvrdý a stanovil si pevný denní režim. Každý všední den vstal ráno o šesté a, řečeno trochu s nadsázkou, odešel do svého dočasného zaměstnání, jímž bylo hledání práce. Vyhledávání inzerátů, chození na úřad, telefonování, mailování, pohovory, a tak dál, mu zabralo celý den. Trvalo mu dost dlouho, než se mu podařilo něco rozumného najít, ale snad díky té pravidelnosti a vytrvalosti ve svém hledání neotupěl a vydržel. Dokázal brát celou svou situaci s nadhledem, sám sebe s humorem, občas se smíchem říkal „zítra si beru dovolenou.“ I tu měl však dobře spočítanou, a nikdy si ji nevzal víc, než by měl ve skutečném zaměstnání. Pro celou jeho rodinu to bylo nelehké období, ale dokázali to přestát.
A tak, obrazně řečeno, Radek i Radka společně s mateřským mlékem nasáli v dětství pocit zodpovědnosti. Jakmile vylétli ze svých rodinných hnízd, dokázali se nějak protlouct, bylo jim cizí pasivně čekat a předpokládat, že se o ně někdo postará.
Ve chvíli, kdy se domnívali, že našli toho pravého a tu pravou, měli už oba pár neúspěšných vztahů za sebou. Se svými novými protějšky si našli nějaké bydlení, prožívali období zamilování a byli šťastní. Po čase však u obou dvou došlo k rozčarování.
Radkova Jiřka byla okouzlující křehká blondýnka, své krásné velké oči měla jenom pro něj. Radek s ní zažíval nádherné časy, zejména ve sféře intimní. Pak se však začalo ukazovat, že pro cokoli jiného je Jiřka prakticky nepoužitelná. Jejich domácnost se začala ztrácet pod silnou vrstvou prachu, a ven na jídlo se také stále chodit nedá, zvlášť, když není moc peněz. Když po ní chtěl, aby něco udělala, zívla se slovy, že je unavená. Párkrát si našla práci, pokaždé ne nadlouho, buď ji vyhodili, nebo tvrdila, že je to pro ni moc náročné a odešla sama. A tak Radek, než aby se dostal do dluhů, ač hrozně nerad, nakonec se Jiřkou rozešel.
Radka se zpočátku domnívala, že je Tonda zodpovědný. Měl dobrou práci, a tak společně s jejím platem dokázali vcelku rozumně vyjít. Pak se však historie zopakovala, Tondovo místo bylo zrušeno, a on byl najednou nezaměstnaný, podobně, jako kdysi její tatík. Tak nějak předpokládala, že se i on zachová podobně, začne si hledat novou práci s pečlivou důsledností. Ukázalo se však, že opak je pravdou. Sem tam nějaká brigáda vždycky jen na pár dní, juk na internet či cesta na pohovor tak maximálně jednou za týden. Mnohokrát mluvila Radka Tondovi do duše, dlouho byla trpělivá, stále věřila, že se to časem změní. Číše přetekla až ve chvíli, když přišel neočekávaný výdaj, a rezerva už nebyla žádná. A tak jejich vztah skončil podobně, jako ten Radkův s Jiřkou.
Nevím, možná se někdy Radek s Radkou potkají. Kdyby se dali dohromady, možná by žili bez finančních problémů. Jenže co když by mezi nimi nepřeskočila ta pravá jiskra, co když by si nedokázali vytvořit vztah plný lásky, důvěry a vzájemných kompromisů? Pak by jim případné pytle zlaťáků nebyly ke štěstí nic platné.
Lidé, o kterých jsem psal v tomto a v předchozím článku, skutečně existují. Změnil jsem jejich jména a pomíchal souvislosti tak, aby je nikdo nepoznal. Život je však mnohem složitější, a mě je jasné, že dokážu postihnout jen malý zlomek osudů single lidí, a důvodů, proč takovým způsobem žijí. Všem těm z nich, kteří s tímto svým stavem nejsou spokojení, bych přál, aby se jim podařilo najít takovou bytost, se kterou budou šťastní.
