Jarek pohladil Ivku pohledem, rozhoupal malou Ivušku na kolenou a usmál se na Péťu, dovádějícího v dětské postýlce.
Ivka se po odchodu otce svých dvou dětí začala cítit zase trochu šťastná. Pohlédla na rozesmátou Ivušku a vzpomněla si na dobu před čtyřmi léty, kdy se jim konečně po dlouhém čekání narodila. V té době si bláhově myslela, že jí měl Petr opravdu rád, ale pak začala o všem pochybovat. Postupně se začal jakoby nenápadně měnit. O maličkou se prakticky nestaral, často se vymlouval na pracovní přetížení, chodil pozdě domů, občas ve svém servisu i přespal. Nemohla nebo spíš nechtěla tomu uvěřit, prohlédla až před rokem na sklonku svého těhotenství s Péťou. „To druhý dítě byl omyl, nikdy jsem ho nechtěl, nemělas tu antikoncepci vysazovat, huso.“ Pár dní po těch nezapomenutelně krutých slovech najednou zmizel, odešel se svou asistentkou.
Ivuška odběhla do svého pokojíku, Jarek se zvedl, aby zkontroloval Péťu, který začal natahovat. „Nechceš, uvařím ti ten čaj, co máš ráda?“ Vyměnil malému plenku a zapnul varnou konvici, sobě nachystal hrnek s kafem.
„Ne, Jarku, věřím ti, už jsem se rozhodla. Dům je naštěstí celý můj a též hypotéku mám napsanou jenom na sebe. Celé jsem to pořídila ještě před svatbou a Petr se toho tehdy neúčastnil. Ty dostaneš od své banky výhodnější hypotéku a navíc jsi právník, tak nám to celé ohlídáš.“ „Děkuju ti,“ Jarek zamyšleně postavil před Ivku vonící šálek čaje. „Zbývá splatit ještě necelý milion, a když počkáme tři měsíce, převedeme to celé bez zbytečných poplatků. Nebudeš se muset o nic starat, všechno v pohodě zařídím.“ Ivka se vedle Jarka cítila bezpečná. Právnickým věcem sice nerozuměla, ale moc si cenila toho, jak bravurně odrazil Petra, který si před časem začal dělat nároky na malou.
Blížila se půlnoc, po horkém dni zavanul do pokoje otevřeným oknem svěží vzduch pozdního jara. Děti už dávno spaly, Ivka zmizela v koupelně a Jarek na chvilku osaměl. Rukou si podepřel bradu a zamyslel se: „Ty haranti mi lezou na nervy a tahle buchta mě vůbec nepřitahuje. Ale když jsem měl tu kliku, že jsem na ni náhodou narazil, tak už to dotáhnu do konce.“ Vrátila se, objevila se v průsvitné noční košili orámovaná dveřním obložením, pomaličku se k němu blížila. Ucítil její parfém, který mu byl už od počátku dost protivný a vrátil se do své role. „Pojď ke mně, miláčku, nesmírně po tobě toužím.“ Strhl ji k sobě.
***
Jarek tyhle chvilky neměl rád. „Vždyť já jsem v podstatě měkosrdcatej člověk, úplnej lidumil.“ S příchodem prvních chladných podzimních dní na něj padla nostalgická nálada. Převod byl zdárně dokončený, cena solidního domku s velkou zahradou poblíž náměstí vyjde po odečtení hypotéky na pěkné tři miliony. „Nedokážu jí jen tak do vočí říct, že to všechno byla jen hra na zlaťáčky, ať táhne k čertu z mýho baráku i s těma svejma malejma frackama.“
Vzal do ruky telefon a vyťukal číslo. „Karle, tak mám pro tebe ten barák... No jasně, nechám ti ho za rozumnou cenu, ale něco bych vod tebe potřeboval... Jó, zařídíš to za mě, seš fakt dobrej... Ale né, třeba že jsem musel narychlo vodcestovat, něco si vymysli, například za synem do Kanady... Že je tam necháš ňákej čas bydlet? No jak myslíš, to už bude tvoje věc... Jó a dík za tu garsonku, už jí nebudu potřebovat.“
Zamknul kancelář a zamířil k autu. Měl kliku, že konečně dostal to místo v garáži, dneska to venku pěkně fičí. Nastartoval a vyrazil. Těšil se do své vilky na lukrativním předměstí, poslední dobou tam moc často nepobýval. „Nesmím si zapomenout bloknout její číslo, dobře, že to ten novej mobil umí. Na ňáky ubrečený nářky a výčitky fakt nemám náladu.“
