Výzkum měl původně potvrdit fakt, že čím vyšší procento rostlinné stravy člověk zkonzumuje, tím více prospěje svému zdraví. V počátečních fázích při nanoskopickém rozboru hlávkového salátu vědci překvapivě objevili nový enzym, který pojmenovali selegrin. Ukázalo se, že tento enzym ve vysoké koncentraci způsobuje několik zdravotních problémů, které byly následně seřazeny od nejméně závažného až po ten nejnebezpečnější. Uvedu pár příkladů:
Drobné kulovité několikamilimetrové výrůstky na konci vlasů a ochlupení. Při odstřižení se výrůstky vytvoří znovu, opět na konci zkráceného vlasu či chlupu. Při úplném oholení vzniknou na zbytku vlákna ve svrchní vrstvě pokožky, kterou mohou poškodit.
Zauzlování prstů na dolních končetinách během spánku. Po procitnutí se sice po několika desítkách minut prsty samovolně rozpletou, ale dříve je uvolnit nelze.
Psychický příznak - sklony k angažovanosti ve veřejném životě, nepřímo úměrné inteligenci jedince.
Vědci poté provedli celou řadu testů na různých rostlinách ve snaze zjistit, které další kromě listového salátu obsahují nebezpečný selegrin. Ukázalo se, že je přítomen ve všech běžně konzumovaných druzích obilovin, luštěnin, ovoce a zeleniny s tím, že nejvíce ho je ve dvou posledně jmenovaných. Vůbec nejhůř dopadly ty rostliny, u nichž se běžně konzumují obnažené nadzemní části, tedy například právě již zmiňovaný hlávkový salát.
Původní cíl výzkumu byl tedy nutně odsunut stranou a pozornost byla soustředěna k nalezení látky, která by účinky selegrinu neutralizovala. Brzy byl učiněn další převratný objev, došlo k separování vitamínu U. Ukázalo se, že doposud neznámý vitamín U obsahuje účinné blokátory, které již v relativně nízké koncentraci zcela eliminují selgrin.
V dalších výzkumech bylo prokázáno, že vitamin U je přítomný pouze v živočišných bílkovinách a nikde jinde. Nelze jej vyrobit synteticky, ba ani separovat z přirozených zdrojů, protože podléhá téměř okamžité zkáze. Tento fakt definitivně zhatil původní plán výzkumu, protože zcela vyloučil myšlenku přidávání vitaminu U do rostlinné stravy.
V závěrečných fázích výzkumu se vědci zaměřili na to, ve kterých druzích stravy je obsaženo nevíce vitaminu U, výsledky byly opět překvapivé. Byla sestavena dlouhá tabulka poživatin, seřazená sestupně podle obsahu této důležité látky, z níž uvedu alespoň několik prvních, tedy nejdůležitějších potravin:
Uzeniny (nejvíce vitaminu U bylo nalezeno pod jejich slupkou),
svalová tkáň hospodářských zvířat (tedy například hovězí maso, vepřové maso a produkty z jeho vnitřností),
vejce,
sladkovodní ryby.
Vyšší koncentrace vitaminu U byla nalezena v těch částích svaloviny, které jsou prorostlé tukem. V libových částech jí bylo nalezeno méně a v drůbežím mase nebyla detekována prakticky žádná.
Těsně před zveřejněním závěrečné zprávy došlo ke zjištění, které bylo natolik překvapivé, že výrazně zpochybnilo dosavadní bádání a otevřelo cestu k novým otázkám. Navzdory absenci jakékoli živočišné složky byly stopu vitaminu U nalezeny v pivu, pocházejícím výhradně ze surovin vypěstovaných v jedné málo známé oblasti na světě, a uvařeného tamtéž. Američtí vědci byli zaskočeni a po delším hledání na mapě zjistili, že se jedná o středoevropský region.
PS: V rámci korektnosti je třeba asi celkem zbytečně dodat, že se jedná o fikci.
