Vy to tak doma neděláte?

Míša s Karlem a Jirka s Petrou jsou dva mladé manželské páry, které se seznámily na nedávné dovolené. Těm druze jmenovaným hlídala večer babička malou Petrušku, a tak se mohli vypravit k Míše a Karlovi na návštěvu. Již po pár minutách, hned u kávy na uvítanou byli však lehce zmatení. Z jednoho rohu obýváku se hlasitě linula směsice popu a zpráv, druhý roh se němě snažil upoutat jejich pozornost poblikáváním jakéhosi nekonečného seriálu, prokládaného bloky reklam.

Jirka byl mužem činu, moc se nerozpakoval a po kratičkém „mohu,?“ které bylo spíš konstatováním než otázkou, ztlumil řvoucí rádio natolik, aby si mohli povídat. V tu ránu k uším návštěvníků dolehl další zvuk, tentokrát jakési přidušené skřeky odkudsi shůry nad schodištěm do podkroví. Na otázku po jeho původu tentokrát zareagoval Karel: „Náš Kájík dostal k narozeninám telku a pouští si dětské programy. Aspoň nevypadá hloupě před spolužáky ve školce.“

Jirka s Petrou jsou možná v očích svých hostitelů poněkud staromódní, v jejich domácnosti totiž po většinu času panuje radiotelevizní ticho. Oba dost čtou, povídají si spolu, své Petrušce předčítají, případně vyprávějí pohádky. Pokud si některý ze svých přijímačů pustí, tak pouze tehdy, když chtějí něco opravdu poslouchat nebo sledovat, a jsou přitom dost vybíraví. Výjimku dělá Petra akorát při žehlení, to se zavře do malého pokojíku a pouští si telku jako kulisu. Nejraději má klasické detektivky, ty ji dokáží při práci příjemně rozptýlit, a vzhledem k široké škále televizních kanálů se jí většinou podaří nějakou objevit.

Ani pro malou Petrušku není televize úplně tabu, ale ona o ni zas tak moc nestojí. Sem tam nějaká pohádka jí bohatě stačí, daleko raději si hraje se svými kamarádkami, případně poslouchá poutavé vyprávění od svých rodičů. A co teprve od babičky, ta je v tomhle směru úplnou mistryní, má bohatou fantazii, nejkrásnější a nejnapínavější pohádky si sama vymýšlí.

Večerní návštěva se trochu protáhla a Kájík na tom vydělal, odtržen od obrazovky a zahnán do postele byl až kousek před půlnocí. A Míša s Karlem? Ti si klidu od svých přijímačů moc neužijí, mají je totiž oba nastavené tak, aby se ráno samy zapnuly o půl sedmé a dělaly jim společnost hned po probuzení.

Přiznám se, pokud bych se měl znovu narodit a dal-li by mi osud na výběr, zda chci být Petruškou nebo Kájíkem, zvolil bych první možnost. A to i za cenu toho, že bych možná občas ve školce nestíhal, o čem si moji spolužáčci povídají.