„Taky by to chtělo trochu víc vkusu při výběru mikiny, v téhle je vidět, jak tloustneš. A bože, ty ji máš ale zmačkanou. Navíc smrdíš potem a ruce máš špinavé jako čert, že se nestydíš.“ Hanlivá slova prýštila z jeho úst jako kalná voda dál a dál, pošpinila vše, co bylo jen trochu možné včetně ušmudlaných bot.
Tiše stála na prahu obývacího pokoje, neznalý pozorovatel by se mohl domnívat, že nebyla schopna vydat ani hlásku. On ji však velmi dobře znal a věděl, co říká svýma široce rozevřenýma očima a celou svou postavou. Napůl prosebně a napůl rozkazovačně promlouvala beze slov: „Přijď za mnou nahoru, budu na tebe čekat. A ať ti to moc dlouho netrvá.“
Tiše se usmál, hrábl si do rozcuchaných vlasů, trochu si uhladil mikinu na břiše a podíval se na své ruce, z přetopeného autobusu byl celý umatlaný a upocený. Konečně se odvrátil od zrcadla, strhal se sebe věci a s obrovskou chutí skočil pod sprchu. Po pár minutách si už nepřipadal odporně, trochu zatáhl břicho a cítil se jako znovuzrozený. Hodil na sebe čisté prádlo a vydal se nahoru, schody do podkroví bral po dvou.
Vrhla se mu do náruče jako divá a ačkoli tak činívala pokaždé, byl opět překvapen její prudkostí. Za pár okamžiků už ležel na zádech, vnímaje jen její blízkou přítomnost. Tiskla se k němu, jako by ho neviděla nejmíň sto let a přitom mu předla do ucha jako pominutá, až slastně usnul únavou.
Nevěděl, jak dlouho spal, probudil ho až zvláštní tlak na ústech. Otevřel oči, kočka už spala stočená na křesle v rohu místnosti a jeho milovaná žena, která dorazila domů, zatímco spal, ho líbala dlouhým hlubokým polibkem. Strhl ji k sobě, vypadala tak krásně...
