Miluška se instinktivně přikrčila, snažila tvářit, že tam vlastně ani není a špitla, že si dá příště opravdu pozor. V žaludku ji zahlodal pocit nespravedlivosti, vždyť se jí to stalo poprvé.
„Udělejte už konečně něco s těmi chuligány nebo to poženu výš!“ Rozčilovala se Vlasta téhož dne večer na zasedání obecní rady, kam vtrhla jako uragán. „Včera mi celý večer zase dělali kravál pod oknem. A kdybyste slyšeli tu jejich mluvu, hanbou byste se všichni propadli.“ Přítomní dobře věděli, že o nic nejde, naproti Vlastně bydlí osmák Jirka, a když se o půl deváté vracívá s Jardou a s Pavlem z volejbalu, většinou se před domem tak na dvacet minut po klukovsku zapovídají. Jenže vysvětlujte to právě Vlastě.
Většina lidí se jí raději vyhnula širokým obloukem. Rozhovor s ní zpravidla spočíval v poslouchání plamenných kritik čehokoli a kohokoli, podaných stylem můj názor je ten jediný správný. Běda, jak se jí někdo snažil oponovat.
Vlasta nebyla vždycky taková. Což o to, temperament jí nikdy nechyběl, ale kdysi bývala milá a vstřícná. Osud se s ní však nemazlil, před léty od ní utekl manžel, když si vyhlédl „novější model.“ Jejich jediná dcera odešla na studie do zahraničí, pak se tam vdala a nyní žije svůj život kdesi za oceánem.
A tak po čase Vlasta zatvrdla, v lidech vidí jen samé nepřátele, kteří se jí snaží ubližovat, a muže považuje za hmyz, který je třeba rychle smést či rovnou zašlápnout.
Na tu páteční oslavu šéfových padesátin by samozřejmě raději nešla, ale byla si dobře vědoma, jak si na tom vedoucí zakládá, a tak se nedalo nic dělat. Přišla už dopředu naštvaná a hned zkraje zprudka vyjela na nového kolegu, kterého smetla ve dveřích, když před ní nestačil včas uskočit. Být to jen trošičku možné, byla by mu rovnou nafackovala.
„Holka, ty bys potřebovala pořádně zkrotit.“ Pomyslel si mnohoznačně Michal, lehce prošedivělý svůdník jejího věku poté, co na něm přistál vodopád Vlastiných slov. Chlapík takto pracant, ale jinak pověsti nepříliš valné s výrazným sklonem ženám. Zarazil se a nedbaje jejího spílání se rozhodl nasadit své zbraně.
Ani on nebyl vždycky takový, ale měl v životě smůlu. Svou někdejší manželku miloval hlubokou láskou, za níž se mu odvděčila odchodem se ženskou. Vnímal to hůř, než kdyby odešla s jiným mužem, nedokázal se s tím smířit a časem se situoval to role člověka, který považuje ženy za předměty určené k pobavení a následnému odhození. Tohle mu opravdu šlo, snad v sobě měl nějaké fluidum, díky němuž získal téměř každou, kterou si vyhlédl za svou oběť.
Tohle Vlasta fakt nečekala. Už při prvním pohledu Michalových bezedně hlubokých očí a prvních slovech jeho sametového barytonu začaly její obranné valy tát ještě u těch proklatých dveří. Navzdory protestům části svého já souhlasila se společným odchodem z oslavy a krátkou návštěvou blízké vinárny. Tam v intimním šeru u stolku se svíčkou byla najednou dočista ztracená, když se její ruka ocitla v jeho dlaních.
„Tohle jsem fakt nečekal.“ Pomyslel si Michal, když se v sobotu před polednem konečně probral po pár hodinách spánku, následujících nekonečnou spalující Vlastinu vášeň, do níž jakoby vložila celý svůj život. Avšak ani ten noční uragán nedokázal zkrotit její temperament, který právě teď vkládala v kuchyni do naklepávání řízků.
Následující období bylo krásné a nádherné, ve Vlastě se pomalu začala probouzet ta někdejší milá a vstřícná žena, na kterou už dávno zapomněla. Po čase, kdy se obvykle Michal rozhodl „změnit lokál“ a chtěl se k tomuto kroku začít chystat, najednou zjistil, že to jaksi nejde. Vlasta mu až příliš připomínala jeho bývalou ženu z dob dávno před rozpadem manželství. Z těch dvou se jako mávnutím kouzelného proutku stal zamilovaný pár, hledící na sebe navzájem a na své okolí skrze růžové brýle lásky.
Je jen otázkou, zda se jejich zamilovanost dokáže navzdory všemu, co prožili změnit v trvalý vztah, plný nejen lásky, ale též úcty a vzájemných kompromisů. Nebo zda se rozejdou a sklouznou zpět k chmurným životům, na něž byli za poslední léta zvyklí. Držme jim oběma palce, jejich společná cesta na dovolenou za Vlastinou dcerou možná mnohé napoví.
