Ještě sto hodin zbývá, než naše pohledy se protnou,
než ruka tvá se opět v mojí ruce schová,
než polibkem se naše ústa pozdraví,
než hlas tvůj stříbrně mi v uších zazvoní.
Pak akord našich srdcí svou silou hodiny zastaví,
záře našich očí svým jasem slunce zastíní,
vesmír ztichne a potemní, vše zmizí,
zůstanem jen my dva, jenom ty a já, lásko moje krásná.